Josef Škvorecký, Nataša, pícníci aj. aj.

Josef Škvorecký, Nataša, pícníci aj. aj.
Vyřazeno

Léta mám v jednom štosu knih několik svazků, které se kdovíjak dostaly do jičínského gymnázia, tuším, že se jich – to byla doba boomu spisovatele – zbavil a mám dokonce pocit, že je chtěli vyhodit a já jsem si je vzal, že se někdy k tomu dostanu. Jeden z těch svazků mám teď před sebou, název Josef Švorecký, Nataša, pícníci a jiné eseje, spisy 27, zhruba stopadesátistránková knížka, z níž ovšem zabírá třetinu Vydavatelská poznámka (Vladimír Justl, Michael a Špirit), Ediční poznámka a Poznámky a vysvětlivky v rozsahu několik desítek stran.

Přemýšlím, jakým způsobem ji „vyřadím“, komu ji asi dám, protože do zevrubnější četby se asi pouštět nebudu, i když by ten kontext byl z řady důvodů zajímavý, jsou tu věci kolem Škvoreckého života, ideologií různých diskurzů (včetně lží, tím celý svazek vlastně začíná), kontextů různých kulturních míst, např. Jsou Kanaďané politicky naivní?, Domácí fronta, vála, mír a CBC aneb Eier sich die Welt der kleine Moritz vorstellt, vše převážně z osmdesátých let (výjimečně první ze sedmdesátých). Přečetl jsem nejen v rámci svého studia a profese snad všechny základní díla, vzpomínám mimo jiné na jiný pohled na Antonína Dvořáka, který jsme my tady mít nemohli, a samozřejmě ona detektivní složka i v médiu filmu a televize nás provázela dlouhá léta, ostatně Nápady čtenáře detektivek bylo možná vůbec to první, co jsem četl, pak teprve všechny ty „jazzové“ ikony či novely s židovskou tématikou (výraznou v šedesátých letech), a pak ovšem „blběnky“, Samožerbuch se Zdenou Salivarovou atd.. Možná ještě někdy přečtu některé věci dostupné na internetu, jak bude čas (podobně jsem se svého času poohlédl za Čapkem, který je k dispozici kompletně).

Znovu si ale u tohoto svazku uvědomuju, že stejně u většiny spisovatelů, pokud se do nich opravdu nezblázníme, přečteme jen jakýsi vrcholek pyramidy, zvládnout celé dílo v plném rozsahu nemáme šanci. Jen esejů má být deset svazků, jeden z nich například věnovaný filmu, a navíc, jak to komentují vydavatelé, se ta představa o edici v průběhu času mění, a ani oni nezahrnou úplně všechno. Na Databáziknih.cz je uvedeno problematické číslo devadesáti knih (něco se může křížit, vyjít pod jiným výběrem či opakovaně atd.), a právě ten nezměrný rozsah je v případě Josefa Škvoreckého zřejmý ze zmíněných poznámek, kde jsou uvedeny geneze souborů „jazz“, „Franz Kafka“, zmíněny dopisy s Havlem atd. A znovu se prodírat prostorem, o němž hovoří poznámky k jednotlivým textům, na to asi nemám dostatek sil. Vím, že to nelze nahradit, ale připomenu někdejší výrok spisovatele, který komentuje kulturní odlišnosti a říká, že je rád, že může podržet ženě dveře u výtahu, aniž by byl feministicky osočen, a vypít si kávu z porcelánového šálku a nikoli ve spěchu z plastového kelímku. A snad to nebude sentimentální, když řeknu, že jsem měl toho skromného a pracovitého člověka rád. Škoda, že jsem ho propásl v Jičíně, ta možnost byla úžasná, existuje fotka tuším se Slávkem Veselým před jičínskou bránou, přístup bych byl k němu měl.

Mám tu ještě další svazek, Zdena Salivarová, Josef Škvorecký, Setkání v Torontu, s vraždou, spisy 26. A možná ještě něco dalšího vyhrabu. Říkám si, to se jim to vydává, když mají celou Literární akademii. Samozřejmě, že je to dobře, ostatně mohl bych se ještě další nejen hodiny, ale měsíce hrabat na jejích stránkách. Myslím si, že Škvorecký měl mimořádný „čuch“ na svět kolem a že řada momentů není pasé, i když spisovatel dnes není v centru pozornosti jako před časem.