Johannes Brahms / Violoncellová sonáta č. 1

Johannes Brahms / Violoncellová sonáta č. 1 e moll, op. 38
dílo Johannesa Brahmse

Svou první violoncellovou sonátu složil Johannes Brahms v letech 1862-65 (napsal dvě, druhou, F dur, op. 99 o dvacet let později, 1886).

První dvě věty složil německý skladatel v létě roku 1862, stejně jako Adagio, které později odstranil. Závěrečná věta byla složena v roce 1865. Sonáta má ve skutečnosti název "Sonate für Klavier und Violoncello" (pro klavír a violoncello), klavír by podle autorova vyjádření (ve vydání Urtextu) "by měl být partnerem, často vede, často je ostražitý a pozorný společník, ale neměl by za žádných okolností převzít pouze doprovodnou funkci". Je věnovaný Josefu Gänsbacherovi, profesor zpěvu a amatérského violoncellistovi. V průběhu představení pro publikum přátel Brahms hrál tak hlasitě, že si Gänsbacher oprávněně stěžoval, že nebylo vůbec slyšet jeho cello. „Naštěstí taky pro vás," zavrčel prý vztekle Brahms.

Skladba je "homage a J. S. Bach", hlavním tématem první věty a fugy jsou založeny na kontrapunktu 4 a 13 v Umění fugy.

Brahms provedl sonátu v Mannheimu v červenci roku 1865 a nabídl nakladatelství Breitkopf & Härtel, které ji odmítlo. Poslal ji tedy Simrockovi prý s popisem, který je jednou z největších lživých prohlášení skladatele o své vlastní práci, když říká, že je to "violoncellová sonáta, kterou, pokud jde o oba nástroje, jistě není obtížné hrát", nakladatel ji pak publikoval v roce 1866. Sonátu jako první ocenil Robert Hausmann, profesor hry na violoncello na Vysoké hudební škole v Berlíně a člen Joachimova kvarteta více než dvace let. Z vděčnosti Hausmanovi pak věnoval zmíněnou druhou violoncellovou sonátu, kterou Hausmann i uvedl v premiéře.

Skladba má tři věty:
1. Allegro non troppo
2. Allegretto quasi Menuetto
3. Allegro

První věta je zkomponována ve velké sonátové formě v e moll ve 4/4 taktu. Začíná violoncellovým sólem s akordy klavíru zpočátku v pravidelném „off-beatu“ (na druhou dobu), po několika taktech pokračuje melodie o oktávu výše, získává a ztrácí na intenzitě a dynamice, a poté ji přebírá klavír, který ji interpretuje spolu s dramatičtějším doprovodem violoncella podobným, ale dynamičtějším způsobem. Šíře a lyričnost této pasáže jsou charakteristické pro většinu první věty. Z e moll se dostáváme postupně přes C dur k dalším tématům nejdříve v b moll a posléze v B dur. Violoncello často činí skoky, které jsou charakteristické pro celou skladbu. Po zklidnění se několikrát oba nástroje vracejí k tématu, po jiném motivu (v b moll) jej zpracovávají různým způsobem. Rekapitulace je docela pravidelná, a coda vychází z tématu v B dur, nyní ovšem v E dur, v níž je úvodní věta uzavřena.

Druhá věta v a moll (trio je pak ve fis moll), ve tříčtvrťovém metru, jak naznačuje už výraz quasi Menuetto v titulu, je odrazem Brahmsových zájmů o starší hudbu od renesance až po klasické období – redigoval a pomáhal publikovat motet W. A. Mozarta Venite Populi, měl sbírku sonát Domenica Scarlattiho – a promítl se i do jiných skladeb, jako např. jeho moteta op. 74, nebo v takových kusech jako je menuet v druhém smyčcovém kvartetu, a také v této skladbě. Ta je obecně klidná a často staccato. Charakteristické je použití výzdoby, která má zvuk francouzského baroka. Trio přichází s „klikatou“ melodií, má charakteristickou figuraci v pravé ruce klavíru, jehož horní noty jsou neustále v souzvuku s violoncellem. Pak se navrací zpracování úvodního motivu, s klasicistní lehkostí zakončené.

O třetí větě, Allegru, se často hovoří jako o fuze. Téma opravdu vychází z kontrapunktu 13 Umění fugy Johanna Sebastiana Bacha, a rozvíjí se v této podobě až do příchodu dalšího tématu v G dur, které je konvenčnější, přesto nádherně zpracované. Nejdříve zahraje motiv klavír, violoncello se vzápětí přidává, a ve fugato zpracování se vzájemně nástroje napodobují a jejich hudební materiál se proplétá, nachází různé strhující modulace, přestože se v zásadě pohybuje v e moll či se k této tónině vrací, charakter fugy se neustále střídá s melodickými pasážemi, je to velmi dramatická hudba, v závěru se opět vracející k úvodnímu motivu, kterým bouřlivě vrcholí.  

https://en.wikipedia.org/wiki/Cello_Sonata_No._1_%28Brahms%29
(textu jsem se držel jen v určitých místech, značnou podrobně deskriptivní část jsem vynechal a popsal podle sebe)
https://www.cello.org/Newsletter/Articles/brahms/brahms.htm (podrobnější souvislosti tvorby)

noty
https://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/7/7f/IMSLP84396-PMLP43440-brahms_vlcson-1_op38.pdf

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=9XiYrzsgWto
Jacqueline du Pré / Daniel Barenboim (vc/p), prestižní nahrávka, z níž vycházejí interpretace

https://www.youtube.com/watch?v=LLcX5vYsfNg
Cello: Janos Starker / Piano: Gyorgy Sebok