Johannes Brahms / Tragická ouvertura

Johannes Brahms / Tragická ouvertura  
dílo Johannesa Brahmse

Johannes Brahms se svou zálibou v kontrastních dvojicích napsal v létě roku 1880 dvě ouvertury, z nich „jedna pláče, druhá se směje“. Z obou měla Akademická u publika úspěch, zatímco Tragická měla potvrdit domněnku papeže vídeňských kritiků Eduarda Hanslicka, že se nikdy nestane populární. (podle Christine Mitlehner na www.musiktext.de)

Tragická ouvertura d moll, op. 81, měla svou premiéru v prosinci 1880 ve Vídni za řízení rakousko-maďarského dirigenta Hanse Richtera. Chronologické zařazení Ch. Mitlehnerové doplníme ještě podle Wikipedie, která říká, že doba vzniku je mezi 2. a 3. symfonií (druhá vznikla v létě 1877, třetí 1883 k padesátinám skladatele). Skladba vznikla z původní skizzi symfonické věty, líčí tragično jako takové. Podle vlastního vyjádření Brahms neměl coby předobraz žádnou konkrétní tragickou událost. Lze nicméně předpokládat, že určitou roli hrála myšlenka vídeňského divadelního ředitele Franze von Dingelstedta na zhudebnění Fausta. Brahms sám obě ouvertury, jak již nahoře poznamenáno, srovnával. Původně se nicméně Tragická ouvertura neměla jmenovat Tragická, nýbrž Dramatická. Seznal ovšem, že by nepostihl obsahové jádro skladby. Obsazením pozounů a tuby (jinak dost neobvyklým) dosáhl temného zvuku.

Formálně je Tragická ouvertura komponována na půdorysu tradiční formy sonátové věty. Z tohoto důvodu (i vzhledem k době jejího trvání) ji lze považovat za samostatnou symfonickou větu. Mezi obvyklé části symfonické věty (první a druhé téma) připojuje Brahms rozvíjející pasáže, které jsou charakteristické pro jeho symfonické skladby. Provedení se hraje ve zmírněnějším tempu a obsahuje navíc fugu, která zpracovává jedno z témat. Repríza je pak (podobně jako u prvních vět první a čtvrté symfonie) zahalena, tzn. není uvedena příznačnými prvky prvního tématu, ale nepřímo jeho částmi a pak teprve druhým tématem.

Skutečnost, že na jedné straně je provedení hráno v polovičním tempu s rytmickou figurou, která má charakter pochodu, a na druhé straně v témž oddíle o něco později přichází další rytmická figura, která působí jako scherzo, lze hovořit o hudební formě, která se pokouší o to, spojit všechny charakteristické prvky stavby symfonie do jedné věty: švih první věty, vážnost smutečního pochodu věty druhé, lehkost scherza jakožto třetí věty a opětnou svižnost finále.

Formální svoboda, rozvíjející pasáže s dodatečnými tématy, které vytvářejí kolorit, jakož použití rozdílných temp představují pro Brahmse možnost kreativně experimentovat mimo rámec pravidel symfonie. Přesto trvá požadavek dodržování formy; kromě toho se označením „ouvertura“ skladba nachází v blízkosti symfonické básně, která byla u Brahmsových současníků velice populární a umožňovala větší formální svobodu.

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/Tragische_Ouvert%C3%BCre_%28Brahms%29
https://www.musiktext.de/musiktext_Archiv.htm (po vyhledání příslušného článku)
Noty
https://imslp.org/wiki/Tragic_Overture,_Op.81_%28Brahms,_Johannes%29

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=Qi29ZZcSRy0
https://www.youtube.com/watch?v=2eGYqLHcycw