Johannes Brahms, Symfonie č. 3 a Symfonie č. 4/ Daniel Barenboim & Staatskapelle Berlin

Johannes Brahms, Symfonie č. 3, F dur, op. 90 a Symfonie č. 4, e moll, op. 98
Daniel Barenboim & Staatskapelle Berlin in Buenos Aires

UNITEL presents
from Centro Cultural Kirchner, Buenos Aires…

Na začátku pohled na město shora a malá procházka domem až do prostoru koncertního sálu, a už přichází Daniel Barenboim a začíná tahle báječná muzika.

Brahmsovy symfonie:
Stěžejní význam mají jeho čtyři symfonie. První z nich, c-moll op. 68 vyšlá tiskem roku 1877, představuje syntézu dosavadního vývoje symfonické tvorby. Brahms na ní pracoval už v 60. letech, kdy měl naskicovanou první větu. S jejím vydáním váhal, dokud nebyl s výsledným tvarem zcela spokojen. Přídomkem Pastorální bývá označována druhá symfonie D-dur op. 73, vydaná roku 1878. Brahms ji psal během pobytů v Alpách a je oslavou přírody. Třetí symfonie F-dur op. 90 z roku 1884 bývá pro svůj pathos nazývaná Heroická. Byla částečnou inspirací pro Antonína Dvořáka. Nejvyzrálejší je závěrečná čtvrtá symfonie e-moll op. 98 z roku 1886. Obsahuje propracovaný systém variací hlavního tématu, v němž Brahms složil poctu svému velkému vzoru, Johannu Sebastianu Bachovi. (Wikipedie, heslo Johannes Brahms)

3. symfonie F dur, op. 90

1. Allegro noc brio
2. Andante
3. Poco allegretto
4. Allegro

O vzniku symfonie toho není mnoho známo. Nejsou dochovány žádná místa v dopisech, skici nebo starší verze. Symfonii dokončil skladatel ve Wiesbadenu, kde strávil léto roku 1883. Uvedl ji 2. prosince ve Vídni pod taktovkou Hanse Richtera. (zdroj: německá Wikipedie, i u následujícího textu)

Symfonie vznikla v době tzv. „hudebního sporu“ mezi zástupci novoněmecké školy, která viděla budoucnost hudby v symfonické básni a programové hudbě, a zastánci absolutní hudby, k nimž patřil i Brahms. Ti považovali za důležité nikoli programatické výpovědi, nýbrž se domnívali, že hudba má být hodnocena podle vnitřních uměleckých nárocích, jak to bylo obvyklé v době vídeňské klasiky. Brahmsův životopisec Max Kalbeck píše o premiéře, že zde Brucknerovi a Wagnerovi příznivci na začátku každé věty syčeli, nedokázali se nicméně prosadit. Jejich ecclesia militans zanikla v potlesku publika, které se cítilo tak niterně osloveno, že opozice byla v bouřlivém aplausu zadušena. Brahms zažil jeden ze svých největších triumfů. I kritika přijala dílo, byť ne bezvýhradně, pozitivně. Pochvalně se vyjádřila například i Clara Schumannová a (podle jiného zdroje) pochvaloval Brahmsovo nové dílo i český skladatel Antonín Dvořák.

Řada komentátorů zdůrazňovala větší závažnost 1. a 4. věty a menší obou vnitřních, 2. a 3. věty (třetí byla označována dokonce jako jakési intermezzo) a tematická provázanost ve všech čtyřech větách: hlavní téma 1. věty se objeví na konci věty 4., je tu příbuznost témat 2. a 4. věty, tj. téma 2. věty (od taktu 40) je podobné tématu 4. věty (od taktu 18), podobně pak 3. a 4. věty, tj. hlavní téma 3. věty je příbuzné s vedlejším tématem věty 4.. Do podrobného popisu se nebudu pouštět, v němčině lze nalézt dost podrobnou deskripci (po jednotlivých motivech, nástrojových skupinách a tematickém rozvíjení skladby včetně náslechů), jak už shora poznamenáno, na příslušné stránce Wikipedie.

Z recenze nahrávky Komorní filharmonie Brémy v Časopisu harmonie (J. Bálek) jsem si „vystřihl“ výrazy „Brahmsova polyfonická vynalézavost“ a „citovější symfonie třetí“ vs. „složitější stavba symfonie čtvrté“.

4. symfonie e moll, op. 98
(na streamu 45:20)

1. Allegro non troppo
2. Andante moderato
3. Allegro giocoso – Poco meno presto – Tempo I
4. Allegro energico e passionato - Più allegro

Podobně jako u Třetí symfonie je ohledně vzniku obtížné uvádět podrobnosti, neboť Brahms nesděloval v dopisech žádné podrobnosti o tvůrčím procesu a dokonce na manuskriptu díla chybí datum (vzpomeňme na Brahmsova českého přítele Antonína Dvořáka, jenž vždy napsal na konci práce „Bohu díky!“) Jediným zdrojem, odkud získat nějaké časové informace, je Brahmsův privátní kalendář, z něhož lze zjistit, že první dvě věty symfonie vznikly v roce 1884 a obě poslední věty pak v následujícím roce 1885, přičemž Finale vzniklo v druhé tvůrčí fázi nejdříve.

Po ukončení práce na tomto díle požádal skladatel jemu nakloněnou přítelkyni Elisbeth von Herzogenberg, klavíristku, skladatelku, pěvkyni a mecenášku o její názor na skladbu a s určitými pochybami jí napsal, co by na ní opravila. „V této krajině třešně nedozrají a nejsou sladké a jedlé – jestli Vám ta věc nechutná, nežinýrujte se. Nemám zájem napsat špatnou symfonii č. 4.“ Toto srovnání s počasím v městě Mürzzuschlag na severu rakouského Štýrska, místě skladatelovy letní dovolené, nalezneme rovněž v dopise Hansi von Bülow, a z něho lze vysoudit, že symfonie vznikla mezi červnem a prostředkem října 1884 a mezi koncem května a září 1995.

Vstup Čtvrté symfonie na jeviště nebyl neproblematický. Už předtím Clara Schumannová a Brahmsův pozdější životopisec Max Kalbeck, stejně jako Eduard Hanslick nereagovali při klavírní předprodukci právě nadšeně, a na premiéře 25. října 1885 v Meiningen a následném turné s Meininger Hofkapelle po Německu a Holandsku se Hans von Bülow, jenž symfonii nastudoval, vyjadřoval s respektem, ale zároveň zklamaně. Brahmsův dlouholetý přítel Joseph Joachim, přední houslista, dirigent a skladatel, nicméně se vyslovil o skladbě s „hochgradigen Enthusiasmus“ (nadšení vysokého stupně) jako o „herrliche Schöpfung“ (nádherném díle) a hovořil dále o nápaditosti, bohatství motivů a kráse jednotlivých míst.   

Podobně jako u předchozí 3. symfonie se nebudu pouštět do detailních popisů, které lze najít na německé Wikipedii, přesto jsem si říkal, odkud ještě tuto symfonii, kromě toho, že jsem ji už dříve určitě jednou slyšel, možná i naživo, znám. A teď se to dočítám: Rick Wakeman, klávesák mé tenkrát oblíbené artrockové skupiny Yes, hrál 3. větu symfonie na albu, které jsme poslouchali, Fragile (1971). Samozřejmě, nádherná melodie 2. věty a její modulace atd. atd.

Odkazy

Záznam Brahmsovy 3. a 4. symfonie v Buenos Aires,
Berliner Staatskapelle, dir. Daniel Barenboim
https://player.vimeo.com/video/400297026
stránky Státní opery v Berlíně
https://www.staatsoper-berlin.de/en/

Dostupné záznamy na YouTube (jiná tělesa)
3. symfonie
https://www.youtube.com/watch?v=-PyAkTW5HDU
(Hochschule für Musik FRANZ LISZT Weimar)
https://www.youtube.com/watch?v=4L0MqnAoEJM
(Leonard Bernstein, Wiener Philharmoniker)

O 3. symfonii, článek na německé Wikipedii (zdroj pro tento text):
https://de.wikipedia.org/wiki/3._Sinfonie_(Brahms)

4. symfonie
https://www.youtube.com/watch?v=ckuUq7im8H4
(Leonard Bernstein, Wiener Philharmoniker)

4. symfonie na německé Wikipedii (zdroj pro tento text):
https://de.wikipedia.org/wiki/4._Sinfonie_(Brahms)

pro úplnost
L. Bernstein – 1. symfonie
https://www.youtube.com/watch?v=EGRqIGOAPcE
a 2. symfonie
https://www.youtube.com/watch?v=6nKd-ia7_Lc

Rick Wakeman / Cans and Brahms (album Fragile, 1971(
https://www.youtube.com/watch?v=xKVLFihkABU
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fragile_(album,_Yes)