Johannes Brahms / Koncert pro housle, violoncello a orchestr

Johannes Brahms / Koncert pro housle, violoncello a orchestr
dílo Johannesa Brahmse

Brahmsův „dvojkoncert“, tedy Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102, patří k nejzajímavějším a nejhranějším skladbám německého romantika, je to pozoruhodný příspěvek k tomuto žánru v romantismu poněkud opomíjenému (zatímco v době baroka a klasicismu se s ním setkáváme, u Antonia Vivaldiho, J. S. Bacha, W. A. Mozarta aj.), často pak skrytého pod názvem „koncertantní symfonie“. Brahms zkomponoval dílo pro dva sólisty a orchestr jako svoje poslední symfonické dílo v roce 1887 ve Švýcarsku, provedli jej pak v Kolíně nad Rýnem Joseph Joachim a Robert Hausmann.

Několikrát bylo poukázano na to, že Johannes Brahms se pokoušel touto skladbou oživit silně ochladlý vztah k příteli, houslistovi Josephu Joachimovi. Joachim Brahmsovi zazlíval, že v roce 1880 při rozvodu s jeho ženou Amálií stál skladatel na její straně. Dílo je ale i výsledkem konsekventního vývoje. Brahms napsal během svého letního pobytu 1886 ve švýcarském Thunu více instrumentálních skladeb pro housle, popř. violoncello (2. violocelovou sonátu F dur, op. 99, 2. houslovou sonátu A dur, op. 100, Klavírní trio c moll, op. 101). Koncert pro housle, violoncello a orchestr, op. 102 byl složen v následujícím roce 1887 při podobném letním pobytu v Thunu. Rovněž violoncellista Robert Hausmann žádal již několik let předtím o koncertní dílo pro violoncello. Podle Brahmsova životopisce Maxe Kalbecka se v tomto díle jednalo o materiál k plánované 5. symfonii, což je pravděpodobně ale spíše spekulace, nepodepřená ani rukopisy ani tvarem díla.

24. července 1887 píše Brahms z Thunu Joachimovi: „Mám pro Tebe malé překvapení. Nemohl jsem už nápadům na koncert pro housle a violoncello odolávat, tak jsem se chtěl zase jednou vypovídat. (…) Především ale prosím ve vší srdečnosti o laskavost, aby ses v nejmenším nežinýroval. Když mi pošleš lístek, na který prostě napíšeš, „nestojím o to“, pak budu vědět vše ostatní.“

Joachim nicméně reagoval pozitivní, takže mu Brahms během několika málo dní poslal sólový part. Na konci září 1887 došlo v Baden-Badenu k první zkoušce s orchestrem před několika málo pozvanými hosty (mezi jinými též Clara Schumannová) se sólisty Joachimem a Hausmannem,  orchestrálního partu se ujal tamější lázeňský orchestr, řídil Brahms. Premiéra – s týmiž sólisty a opět pod autorovým vedením – se konalo 18. října 1887 v Gürzenichu v Kolíně nad Rýnem se zdejším orchestrem (malá skoroanekdota, s Brahmsem to ale opravdu nemá nic do činění: v slavnostním sále této prestižní a nádherné budovy vyhlásil Karl Marx v květnu 1849 svůj Komunistický manifest).

Přijetí díla mezi přáteli bylo nejednotné, stejně jako i u veřejnosti. Hans von Bülow, dirigent berlínské premiéry v únoru 1888, skladbu označil jako “famózní kompozici“. Clara Schumannová konstatovala: „Skladba je navýsost zajímavá, duchaplná… nikde není jeho hudba tak radostná (v orig. ein so frischer warmer Zug, dosl. svižný a srdečný tah) ve srovnání s jeho mnohými jinými věcmi.“ Zatímco Joachim v roce 1903 říká, „dal bych jeho dvojkoncertu skoro přednost před jeho houslovým koncertem“,  významný německý lékař Theodor Billroth píše Eduardu Hanslickovi: „Bezútěšná, nudná, čistě stařecká produkce.“

Skladba byla vydána tiskem v roce 1888 v nakladatelství N. Simrock, Berlín.

Příspěvek je z největší části překladem článku na německé Wikipedii.

https://de.wikipedia.org/wiki/Doppelkonzert_%28Brahms%29

několik interpretací (YouTube nabízí i další)
https://www.youtube.com/watch?v=23GhtpJSjlQ (sólo Capuçonové, Proms, Londýn)

https://www.youtube.com/watch?v=RnxTg8yLyAY (sóla Kosinov, Pelz, Hamburk 2013)

https://www.youtube.com/watch?v=nDiwB_RhVG0 (sóla J. Fischer, Müller-Schott, Saarbrücken-Kaiserslauten)

https://www.youtube.com/watch?v=VjnYBShmOe0 (sóla Eleonore Darmon, Alexej Zilin, Rabat – Maroko)