Johann Heinrich Schmelzer / Komorní dílo

Johann Heinrich Schmelzer / Komorní dílo
skvosty barokní hudby

Pozoruhodný barokní skladatel Johann Heinrich Schmelzer se narodil v roce 1623 v dolnorakouském Scheibbsu a zemřel v roce 1680 v Praze. Patřil ke známým houslistům v Rakousku a jakožto skladatel instrumentální hudby byl předchůdce Heinricha Ignaze Bibera, měl rozhodující vliv na utváření hudebních forem – sonáty a suity.

Jeho otec Daniel Schmelzer byl pekař a vážený občan Scheibbsu. Budoucí slavný hudebník vyrůstal zřejmě ve vojenském táboře, protože otec byl údajně důstojníkem v době třicetileté války. Kdy Johann Heinrich Schmelzer přišel do Vídně, není známo, stejně tak, u koho získal hudební vzdělání. Je možné, že to bylo u Antonio Bertaliho, Burckhardta Kuglera či Giovanni Sansoniho. Nejranější dokument, kde máme něco konkrétního zaznamenáno, souvisí s jeho první svatbou 28. června  1643, je v něm uveden jako první kornetista u Vídeňského dómu sv. Štěpána. Císařská rezoluce z rok 1674 říká, že nastoupil do služeb u Vídeňské dvorní kapele v roce 1635 nebo 1636, pravděpodobně jako houslista. V roce 1649 byl oficiálně zaměstnán jako houslista u Dvorního orchestru, jeho pozice nicméně není v období následujících let beze zbytku objasněná. Z velice omezeného počtu existujících zdrojů lze nicméně říci, že byl velice produktivním skladatelem a jako houslista byl uznávaným hudebníkem.

V roce 1658 byl Schmelzer vedoucím instrumentální hudby v družině Leopolda I. při jeho korunovaci ve Frankfurtu. Jeho blízký vztah k císaři mu přinášel pochopitelně především finanční výhody, byl kromě toho také jeho hudebním rádcem, který pomáhal císaři při jeho skladbách. V roce 1665 byl jmenován baletním skladatelem, pročež byla jeho úlohou obstarávat dvůr Balletti. Některé z nich pak byly použity jako Divertissements v operách Antonia Cestiho a Antonio Draghiho.

V roce 1671 byl vice-kapelníkem v císařově dvorní kapele, v té době přebíral řadu úkolu churavějícího současného kapelníka Giovanni Felice Sancese. V souvislosti se stále vyšším postavením ve společnosti byl Schmelzer císařem povýšen do šlechtického stavu, a to v roce 1673 s atributem „von Ehrenruf“, který později převzali také jeho synové, především jeho nejstarší syn Andreas Anton (1653–1701), rovněž houslista a dvorní skladatel. Oficiálně byl nicméně Schmelzer jmenován jako kapelník, první, kdo nebyl italského původu, teprve po smrti Sancese. Doklad o jmenování, který císař vydal v Praze, kam uprchl před morem, je datován prosincem 1679 se zpětnou platností k červenci. Dlouho si Schmelzer nicméně toto postavení neužíval, protože zemřel rovněž na mor, který mezitím zasáhl v roce 1680 i Prahu.

Spolu se svými staršími současníky Sancesem a Bertalim a mladším Draghim patřil Schmelzer k nejvýznamnějším představitelům hudby na habsburském dvoře v letech 1655 – 1680. Jeho význam spočívá ve vývoji sonáty a suity. Bez jeho působení by nebyl možný vývoj, který představovali jeho následovníci Heinrich Ignaz Biber a Johann Jakob Waltherr. V tomto světle je rovněž zajímavé jeho postavení prvního německy mluvícího kapelníka u dvora. Zanechal  rozsáhlé dílo v oblasti instrumentální hudby (komorní, baletní), jeho početná liturgická díla nebyla z velké části dochována. V císařově katalogu jeho privátní sbírky Distinta specificatione dell’archivio musicale per il servizio della cappella e camera cesarea je uvedeno 173 děl. Zevrubný přehled je uveden na německé stránce Wikipedie.

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Heinrich_Schmelzer
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=SFkuQjpwE6w
Seznam skladeb z tohoto souboru na adrese
https://www.allmusic.com/album/johann-heinrich-schmelzer-sonatae-a-violino-solo-mw0001855366

Heléne Schmitt– housle
Jan Krigovsky – violoncello
Stephan Rath – theorba
Jörg-Andreas Böttcher – klavichord
Dílo Johanna Heinricha Schmelzera nahrála také Musica Florea.