Johann Gottfried Silbermann

27.04.2013 21:54

Johann Gottfried Silbermann
hudební skvosty minulosti

Historické hudební skvosty nejsou pouze skladby, ale také hudební nástroje. K nejznámějším stavitelům varhan ve středoevropském prostoru v době baroka patřil Johann Gottfried Silbermann a jeho příbuzní, bratr Andreas Silbermann a jeho syn Johann Andreas Silbermann.

Johann Gottfried Silbermann se narodil v roce 1683 ve vesničce nedaleko sasko-českých hranic se jménem, v němž slyšíme slovanské kořeny, totiž Kleinbobritzsch (srbsky, německy by to bylo Biberbach, česky Malý Bobrov, dnes je součástí města Frauenstein). Už jeho dědeček Veit (Vít) zde sedlačil, listiny dokládají dokonce pradědečka Georga v roce 1595. O Silbermannově dětství toho není známo mnoho. Stejně jako jeho bratr navštěvoval městskou školu ve Frauensteinu. Je pravděpodobné, že i on se vyučil tesařinu, než následoval svého bratra do Štrasburku, kde se u něj vyučil varhanářem a přišel do styku s francouzsko-alsaskou varhanní kulturou. V letech 1704 -1706 řídil dílnu, zatímco bratr pobýval v Paříži. Jako mistr se pak v roce 1710 vrátil do Saska. Na své cestě do Lipska se seznámil se svatotomášským kantorem Johannem Kuhnauem, kterého nadchnul svými teoretickými znalostmi a který se stal velkým příznivcem mladého varhanáře. O rok později si otevřel Gottfried Silbermann vlastní varhanářskou dílnu v nedalekém Freiberku. Zde jej podporoval zdejší luteránský teolog Christian Lehmann. V roce 1714 Silbermann postavil jako své druhé varhany v Německu velký nástroj ve freiberském dómu P. Marie. Silbermann zůstal svobodný a ve Freiberku postavil ještě několik dalších varhan, v úhrnu pět nástrojů, z nichž jsou čtyři zachovány do dnešních dnů.

Pozoruhodné je Silbermannovo nadání dělat s varhanami dobré obchody, což nebylo v jeho době právě obvyklé. Na varhanáře se dopracoval k neobvyklému blahobytu. Uměl hospodařit a svou pozici ještě upevňoval. Tak se mu podařilo během času dosáhnout dokonce monopolního postavení.

Silbermannovy zásady nebyly ovšem po chuti všem současníkům. Příkladem je kritika Johanna Sebastiana Bacha. Ten požadoval širší, flexibilnější ladění, Silbermann trval ale na obvyklém středotónovém ladění (pozoruhodný příběh tohoto tématu se u J. S. Bacha pak promítl v Temperovaném klavíru, který využíval právě některých nových principů ladění). V jiné oblasti vytýkal Bach Silbermannovi těžkopádný náraz kladívek na struny u kladívkového klavíru a nedostatečnou sílu zvuku u vyšších tónů. Na druhé straně se Bach se Silbermannem respektovali jako odborníci v oblasti organologie, například v roce 1746 při vyzkoušení nového Hildebrandova stroje v městském kostele sv. Václava v Naumburku.

Silbermann v roce 1749 těžce onemocněl a předal stavbu nových varhan ve Frankensteinu svým spolupracovníkům a stavbu varhan v drážďanském Katolickém dvorním kostele (Katholische Hofkirche, dnes Kathedrale Sanctissimae Trinitatis, tj. Katedrále sv. Trojice) zmíněnému Zachariášovi Hildebrandtovi, svému žákovi. Mistr, který byl při ladění svých nástrojů vždy osobně přítomen jako dohled, zemřel pravděpodobně na otravu cínem a olovem a byl pohřben na hřbitově sv. Jana v Drážďanech (Johannisfriedhof, čtvrť Tolkewitz). Jeho hrob bohužel není dochován. Podle své závěti odkázal svému synovci Johannu Danielovi ve výši 10 307 tolarů, oblečení a zařízení domácnosti svému spolupracovníkovi Johannu Georgu Schönovi. Má se zato, že Johann Daniel přenechal nástroje na výrobu varhan a zásoby dřeva a cínu rovněž Schönovi.

https://de.wikipedia.org/wiki/Gottfried_Silbermann
https://suite101.de/article/gottfried-silbermann--orgelbauer-im-barocken-sachsen-a135304

Nahrávky na Silbermannových varhanách v Grosshartmansdorfu
https://www.youtube.com/watch?v=ku1lW4vngVI

Zpět