Joe Cocker

Joe Cocker (I)
legenda rockové hudby

Posloucháte-li písničky Joe Cockera, máte pocit, přestože jsou třeba z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, kdy získal tento rockový a bluesový zpěvák na popularitě, že na rozdíl od mnohých jiných, na nichž se hodně podepsal čas, nestárnou. Na těchto stránkách jsem se nejspíš už někde o Cockerovi musel zmínit, nepoložil jsem si ale otázku, proč právě on, který působí na světové hudební scéně bezmála půl století, působí stále tak svěže.
Prvním důvodem je zcela jistě, to není třeba nijak příliš rozebírat, jeho syrový emotivní hlas, jehož možnosti navíc Cocker dokáže skvěle využívat. Museli bychom se vrátit před jeho raketový vzestup na žebříčcích, který odstartovala jeho cover verze písně Beatles With a Little Help from My Friends z jejich klíčového alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (1967) na stejnojmenném albu, tedy With a Little Help from My Friends, nahraném o dva roky později, než originální nahrávka Beatles. Na začátku šedesátých let, po prvních zkušenostech ve skifflové skupině svého staršího bratra Victora a své první skupině The Cavaliers, kde ještě hrál na bicí, se ujímá postu zpěváka ve skupině transformované na Vance Arnold & The Avengers, jejíž jméno vzniklo zkomolením jména Vince Everetta z písničky Elvise Presleyho Jailhouse Rock a countryového zpěváka Eddy Arnolda. Jeho vzorem v té době byl Ray Charles. Srovnáme-li oba interprety, je zřejmé, v čem je síla obou, a proč o několik let později mohl Joe Cocker být nazván „otcem bílého soulu“.
Soul jako jeden ze stylotvorných proudů té doby, vedle rock and rollu a country music (ta v Cockerově případě poněkud méně) přicházely s projevy, z nichž si budoucí úspěšný performer mohl mnohé vybírat, a také to činil. Cockerova kapela hrála například i písně Chucka Berryho. Druhým stěžejním pilířem jeho úspěchu pak byla skutečnost, že se Cocker dokázal obklopit nejlepšími hudebníky své doby. Již na nahrávce prvního singlu, na nějž získal smlouvu se společností Decca, opět cover verzí písně Beatles  I'll Cry Instead z jejich třetího studiového alba A Hard Day's Night, natočeném v témže roce (1964), vystupuje Jimmy Page, jeden z nejvýznamnějších kytaristů a multiinstrumentalistů celé rockové éry, dva roky po zmíněné nahrávce člen legendárních The Yardbirds a vzápětí kapely, pro niž všechny superlativy nestačí, Led Zeppelin. Za zmínku stojí i to, že si vybral skladbu skupiny, na jejíchž koncertech fanynky sice padaly do bezvědomí, ale jejíž skutečné kvality, co se týče absolutní inovativnosti, se teprve měly ukázat právě třeba v Seržantovi Pepři.
Nu a podíváme se právě na interpretaci písně, která Cockerovi  zjednala respekt na poli populární hudby, pak musíme říci, že nejen její strukturální kvality (harmonie, melodie atd., které jsou, byť to zní jakkoli paradoxně, v podstatě „mozartovské“), které Cocker dokázal převést do „svého“, soulového stylu, ale právě to, co symbolicky sděluje její titul – „s malou pomocí přátel“ – přispělo k úspěchu nejen nahrávky písně i celého alba, ale vlastně provázelo celou Cockerovu hudební kariéru. Stačí se jen podívat na nástrojové obsazení. Musí nás uvést v úžas (přiznám se, že než jsem nahlédl do těchto informací, ani já jsem to netušil): U kytar je vedle už řečeného Jimmy Page rovněž Albert Lee, který později spolupracoval s klávesistou Deep Purple Jonem Lordem, a s celou řadou kapel, byl vyhledávaným studiovým hráčem atd. (pozor, právě při oné příslovečné preciznosti nezaměňovat s hudebníkem téže doby a stejných iniciál, tehdejším „nejrychlejším“ kytaristou Alvinem Lee, členem Ten Years After), ale také Stevie Winwood (zpěvák a multiinstrumentalista v Spencer Davis Group, Traffic, Blind Faith etc.), baskytarista Carol Kaye, který hrál na dvanáctistrunnou kytaru s Frankem Zappou na jeho klíčovém albu Freak Out!, ale i třeba zpěvačky doprovodných vokálů sestry Brenda a Patricie Hollowayovy.
Nu a tímto směrem se ubírala i jeho další alba, třeba živé dvojalbum Mad Dogs and Englishmen spojené s úspěšným stejnojmenném koncertním turné v roce 1970. Nu a tady můžeme poznamenat podle mého třetí pilíř Cockerova úspěchu. Ačkoli měl svého spolupracovníka Chrise Staintona, a ačkoli i sám psal muziku (skladba Marjorine, kterou spolu napsali, byla dá se říct jeho prvním hitem), vybíral v celém prostoru populární hudby, a vybíral velmi obratně.  Musel bych projít všechna alba, abych uvedl všechny významné songwritery, ale alespoň v onom prvním je za její titulní písní na posledním místě v seznamu jedna písnička od Boba Dylana, stejně tak jako hned v dalším albu, nazvaném prostě Joe Cocker!, kde najdeme kromě Lennona a McCartneye plus Dylana také George Harrisona či Leonarda Cohena, vše zaručené kvality, či populárního Johna Sebastiana. A tak bychom mohli pokračovat, již zmíněným živým dvojalbem, kde přibývají vedle už uvedených autorů písničky od Rolling Stones, Ray Charlese, Otise Reddinga, nebo také Traffic.

Info
https://zivotopis.osobnosti.cz/joe-cocker.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Joe_Cocker
https://en.wikipedia.org/wiki/With_a_Little_Help_from_My_Friends_%28album%29
https://en.wikipedia.org/wiki/Joe_Cocker_%28album%29 https://en.wikipedia.org/wiki/Mad_Dogs_and_Englishmen_%28album%29
https://www.cocker.com/us/home

Muzika
Coververze z počátku Cockerovy kariéry
https://www.youtube.com/watch?v=_wG6Cgmgn5U
https://www.youtube.com/watch?v=ZPEwOupGe_I
https://www.youtube.com/watch?v=8oEdpGbYP9g
https://www.youtube.com/watch?v=Mzf5EBY8gCQ&feature=artist
Legendární setkání  Paul McCartney, Rod Stewart, Joe Cocker & Eric Clapton
A Live Concert in London with Paul McCartney, Rod Stewart, Joe Cocker & Eric Clapton singing All You Need is Love at a party at the palace in 2002.
https://www.youtube.com/watch?v=U1eobGf1tBo&feature=related