Jean-Luc Ponty / The Gift of Time

Jean-Luc Ponty / The Gift of Time
příspěvek k poslechu hudby jazzového houslisty

Otevřeme-li si album, vydané na konci osmdesátých let u Columbie (po jedenácti albech u Atlantic), překvapí ty z nás, kteří jsme zvyklí na konkrétní hutnost jazzově kombobých či jazzrockových formací, éteričnost, repetitivnost (sekvencovanost), podpořené „víceelektricitou“, která z kláves přechází přes elektrické housle i do dalších nástrojů, jakoby z jiného kosmického prostoru (podporují to třeba i fade outy u skladeb, skladba Introspective perceptions mi připomíná v této době proslulé Yes). Je zajímavé, že paradoxně i při onom pocitu určité odosobnělosti vzniká větší zvuková kompaktnost než u muziky jazzových kvartet o dvacet let starších. Přitom jazzrocková rytmika zůstává, jen se ona opakovaná melodie víc „zamotává“ sama do sebe, tak jako čas v mystických obrazcích. Člověk se ptá, odkud je výraznější inspirace, zda z latinské rytmiky či z minimalismu (obojí bylo v té době na výsluní), možná je to obojí. Tak, teď se dívám na review u alba na allmusic.com a prakticky se tam dočítám, co jsem právě napsal, třeba ještě komentář ke skladbě Between Sea and Sky poznamenává jamaické cítění.

Osm skladeb v celkové délce 35:12 min. vytvořili vedle houslisty a autora všech skladeb Rayford Griffin u bicích, Baron Browne u baskytary a Pat Thomi, který vystřídal u kytary Scotta Hendersona z předchozích alb. Když zmiňuju jednotlivé hráče, rád bych přece jen ještě poopravil či upřesnil řečené, aby nevznikl mylný dojem o tom, že by výkony jednotlivých hráčů ustupovaly celku. Tak to samozřejmě není, i zde jsou na určitých místech „sóla“, třeba pěkné baskytarové sólo na už zmíněné „jamaické“ skladbě Mezi mořem a nebem.

https://www.allmusic.com/album/the-gift-of-time-mw0000193514
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Gift_of_Time
https://www.musicme.com/#/Jean-Luc-Ponty/albums/The-Gift-Of-Time-5099704098326.html