Jean-Luc Ponty / Aurora

Jean-Luc Ponty / Aurora
velikáni světového jazzrocku / Jean-Luc Ponty

V prosince 1975 nahrál Jean-Luc Ponty v Los Angeles svoje druhé sólové album pro Atlantic. Ve srovnání s předchozím Upon The Wings Of Music, natočeném před necelým rokem se obsazení Pontyho doprovodné skupiny podstatně změnilo (jen klávesistka Patrice Rushen je opět zde), zatímco charakter hudby je podobný.

Na albu perfekcionalizoval Ponty svůj typický styl, mainsstreamový jazzrock zabarvený lehce funky, který se vyznačuje prominentním postavením svého sólového nástroje. Celek působí jako suma dosavadních Pontyho hudebních zkušeností, který v padesátých letech vystudoval ve Francii klasickou hru na housle, v šedesátých letech se přiklonil k jazzu a poté se ve Spojených státech, kde se odroku 1967 převážně zdržuje, věnuje různým podobám fusion music s hudebníky jako  George Duke, Frank Zappa či John McLaughlin. Tomu odpovídá skutečnost, že od alba Upon The Wings Of Music představuje Pontyho hudba poměrně dobově typické smíšení jazzu a rocku, ovlivněné jeho působením v souboru Mahavishnu Orchestra, obohacené jistou klasickou symfonickou atmosférou.

Vedle Pontyho se na Auroře objevuje v popředí opět kytarista Daryl Stuermer (který také hrál na turné s Genesis), zatímco Patrice Rushen se svým elektrickým pianem obstarává zvonivé plné zvuky a krátká sóla. Nu a dopředu žene kapelu excelentní rytmický spodek. Výsledkem je elegantní, muzikantsky perfektní houslový jazzrock, který může někdy sklouzávat do poněkud nasládlé polohy (např. v Renaissance). Nebezpečí manýry odvrací virtuózní hra houslisty a bohatá instrumentace.

Aurora byla Pontyho první deska, která jej učinila známým i mimo okruh jazzrockových hudebníků. Podle ní se dokonce pojmenovala jedna další skupina. Violinofonní jazzrockoví fanoušci si ji tedy rádi poslechnou. Autor recenze, jehož text jsem v tomto příspěvku použil, Achim Breiling na babyblaue seiten je nicméně kritický, co se týče dalších Pontyho alb, které označuje jako čím dále mělčí a komerčnější. Mohu říci, že do jisté míry tyto výhrady sdílím – poslechl jsem si pár skladeb z alba Fables (Bajky) z roku 1985 a z alba Individual Choice (1983), a to není opravdu nic moc. To samozřejmě nemění nic na Pontyho „zásluhách“ v hudbě a na tom, že některé jeho věci jsou skvělé a můžete se k nim vracet. Aurora k nim zřejmě patří.

Info
https://en.wikipedia.org/wiki/Aurora_(Jean-Luc_Ponty_album)
https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?content=review&albumId=11214
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=cspfmdQ6zUE