Jan Hendrych / Tvorba krajiny a zahrad

K četbě publikace Tvorba krajiny a zahrad, vydané jako skripta Fakulty architektury ČVUT v Praze, jsem se uchýlil v návaznosti na předchozí studium dvou monografií, týkajících se (v prvním případě mimo jiné) jičínské kulturní (komponované) krajiny, tedy dvojdílné publikace Petra Uličného Achitektura Albrechta z Valdštejna (2017) a (právě vydané) knihy Lucie Rychnové František Josef Šlik (2020). V obou knihách se mimo jiné analyzuje tvar „zahrady“ v jejích příznačných podobách pražské Valdštejnské zahrady a pražských předměstských villegiatur, jičínského komplexu „dvou krajin“, tedy valdštejnského krajinného areálu a šlikovských krajinných realizací. U Jana Hendrycha nacházím pak „pootočenou“ perspektivu „celohistorického“ pohledu na toto téma, aktuálně upnutou na téma ochrany krajiny (v souladu s profesním zaměřením, v jehož rámci je publikace vydána). Tomu je věnována závěrečná kapitola jako vyvrcholení kapitol předchozích, představujících v tomto vzorci  poznání historie a porozumění jí, které je předpokladem správného aktuálního rozhodování vzhledem k tomu, že dnešní mód lidských aktivit nemůže vycházet z nápodoby vzorů, jako tomu bylo v minulosti. Hned v úvodu uvádí autor jméno Christiana Norberga-Schulze a jeho knihu Genius Loci, jenž na porozumění místu klade důraz u jeho tématu, tedy architektury, z podobného důvodu (jenž jej vedl k napsání knih, vycházejících z fenomenologie). Jičínu a jeho krajině se ve své knize Hendrych rovněž věnuje, ostatně byl jedním z těch, kdo přednesli příspěvek na první konferenci o valdštejnské komponované krajině, která se uskutečnila v Jičíně v roce 1997.

Hendrychova kniha má, jak řečeno, formu skript, z čehož vyplývá absence poznámkového aparátu (což je mj. i věc rozsahu), čtenáři je nabídnut seznam použité literatury (zásadních děl), kromě toho, že text neprošel jazykovou korekturou se tato skutečnost promítá i do kvality ilustrací (v převážné většině černobílých), s nimiž se čtenář musí spokojit. Nicméně jejich výběr (jistě lze dále pracovat s internetem, kde dnes nalezneme množství vizuálního materiálu) bohatě pokrývá tematiku tak, aby náhled ozřejmil to, co bylo třeba ukázat, stejně tak hutný výklad celé problematiky (na bez několika dvouset stran) pokrývá obraz celé problematiky, o jejíž autorské perspektivě Jan Hendrych říká, že „není účelem této práce popisovat dopodrobna všechny díla krajinné a zahradní architektury, […] spíše jde o jakýsi chronologicky uspořádaný průřez historií krajinné a zahradní architektury ilustrovaný těmi díly, která byla a jsou významná z pohledu studia proměn prostoru a kompozice krajiny“(s. 6). I přes tyto okolnosti si myslím, že by si Hendrychova Tvorba krajiny a zahrad kvalitní knižní vydání vzhledem ke své obsahové hodnotě zasloužila, podobně jako jeho Slavná stromořadí v proměnách kulturní krajiny (Foibos, 2015).

Kniha je rozdělena do šesti kapitol, I. Krajina jako místo, II. Prehistorie, III. Středověk, IV. Zahrady renesance a baroka (nejrozsáhlejší kapitola), V. Krajinný park a VI. Uchování a ochrana významných prvků kulturní krajiny. Její čtení jsem uchopil převážně jako excerpta shrnující mou předchozí orientaci v tématu a doplňující o leccos dalšího (budou vhodná i při případných citacích) a další alespoň velmi stručné googlování, vzhledem k tomu, že informace tohoto druhu jsou dnes rovněž k dispozici. Přitom širokou jednotu kontextu vývoje, danou čtením, tyto zdroje mohou nahrazovat jen zčásti.

Excerpta a poznámky:

„Krajina jako prostor, místo, se kterým se člověk identifikuje, rozumí mu a naplňuje jej významy […].“ (s. 5)
pojem kulturní krajina, prvky: sídla, domy, stavební díla, cesty, „osy, centra a ohniska“, historie krajinné architektury mapuje „snahy člověka o uspořádání venkovního prostoru a organické vazby sídel, center a ohnisek s jejich krajinnými prostředími“ (s. 5), historický charakter krajiny „je dán i historickou informací, která je s takovou krajinou spjata“ či „s historicky významnými osobnosti či událostmi“ (s. 5 – 6)
Zásadní omyl (činí tak i mnozí odborníci), že „krajinná architektura je oborem vyhraženým pouze sadovnictví a zahradnictví“, důležitost téma studovat i vzhledem prohřeškům minulých desetiletí (i dneška). „Často je pak výsledkem nevratná ztráta kulturních, přírodních a estetických hodnot a kvalit té které krajiny, či dokonce celková krize prostředí.“ (s. 7) Absence zákonné úpravy vlivů výstavy „na vizuální estetické hodnoty prostředí a krajiny“ (je to tak dodnes?, na konferencích o krajině se hovořilo o zákonu zmiňovaném i zde v přísl. kapitole, z roku 1992).

Kap. II. Prehistorie, neolit a megalitická kultura, doba bronzová a železná, první čínské zahrady, zahrady Egypta, Mezopotámie a Persie, zahrady Kréty a antického Řecka, zahrady Říma:

Nejstarší lokality u nás (Makotřasy, okr. Kladno, Homolka u Stehelčevsi, tamtéž, Těšetice na Znojemsku), kultura hengí a menhirů, viklanů tzv. megalitická kultura, u nás hora Kotýz (Koněpruské j.), uctívání pramenů a studánek; Stonehenge, komplex The Avebury Landscape (jádro Avebury Circle, komorová mohyla The West Kennet Long Barrow, u nás údolí řeky Litávky u obce Libomyšl (Hrádek), tzv. český Silbury Hill , Kilmartin Valley ve Skotsku, tam The Temple Wood, Uffington White Horse (Británie, marně jsem se to pokoušel na tom obrázku identifikovat, na Wikipedii je to jasné), vyvrácen názor o astronomických observatořích.
https://de.wikipedia.org/wiki/Temple_Wood
https://en.wikipedia.org/wiki/Uffington_White_Horse

Doba bronzová, soubor lokalit mezi Kladnem, Řevničovem a Žatcem, Výrov, Rovina, Dřevíč, svatyně u Mšeckých Žehrovic (nedávno zákl. chrámu), pohledy z vrchu Džbán (zm. Hrádek), laténská k., Libušín, Tetín, Kazín, Stochov, „zahrada“ etymol. něco zahrazeného, oppidum Závist, „rozlehlé opevněné sídliště s nepřetržitým osídlením po celá tisíciletí“, vyobr. Mitchel´s Fold, svatyně u Crickheat, Bury Ditches, Caer Caradoc (výstižné zobrazení)
https://en.wikipedia.org/wiki/Mitchell%27s_Fold
https://en.wikipedia.org/wiki/Caer_Caradoc
https://en.wikipedia.org/wiki/Bury_Ditches (v knize názornější)
Mšecké Žehrovice
https://www.msecke-zehrovice.cz/keltska-hlava/
tvary: oválný, kruhový nebo pravoúhlý půdorys

Slovanské legendy v době železné, Blaník, Závist u Zbraslavi, Hostýn, Zvíkov, Sedlo, Dřevíč, Boseň; Goethova Valpuržina noc v Harzu

Čína – dynastie Shang, vztyčování kamenů, v Knize písní, Písně z Ch´ u´, „loggie, kryté pergoly, pavilóny nad střechami paláce“, orchideje, pávi a kvetoucí ibišky, Ruyi Zhou, zahrada v Suzhou (Su-čou).
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_garden
https://cs.wikipedia.org/wiki/Su-%C4%8Dou
Ohrazené zahrady v Egyptě, chrám Hatšepsut (osová souměrnost a terasy pod skálou)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hat%C5%A1epsut
https://de.wikipedia.org/wiki/Totentempel_der_Hatschepsut

Antika
první urbanistické plány, Hippdamos z Milétu – celý prostor je pročleněn, ale základní rastr je čtvercový n. obdélníkový
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hippodamos_z_Mil%C3%A9tu

Zahrady Říma, důraz na zahrady, veřejné parky, stromořadí, lázně a podloubí. „Zahrada se stala neoddělitelnou od budovy, jejich vazba byla vzájemně závislá a prostorově provázána,“ s. 27,  „villa suburbana“, lázeňské letovisko Baiae – soubor vil Licinia, Caia Maria, ad. jednoduché pravidelné prostory, lázně Sosandra – „obdélníkovitý půdorys o čtyřech zahradních terasách, ležících v naprosté symetrii centrální hloubkové osy, tvořené vodním kanálem, vodopádem, rozlehlým bazénem a kruhovou fontánou, v jednotlivých navazujících úrovních zahrady. Její vyvrcholení bylo ve středovém prostoru nejvyšší terasy tvořeno sloupořadím kolonády mezi dvěma identickými belvedery.“ (s. 27)
https://de.wikipedia.org/wiki/Baiae
Vila Záhad (též souměrnost, centrální peristyl), Vila Faunova (dva peristyly), Vila Julia Felix, Horácova vila v Sabinskýcgh horách nedaleko Tivoli
https://en.wikipedia.org/wiki/Pompeii
https://en.wikipedia.org/wiki/Villa_of_the_Mysteries
https://en.wikipedia.org/wiki/House_of_Julia_Felix

https://en.wikipedia.org/wiki/House_of_Loreius_Tiburtinus – „Celý komplex je rozvržen na podélné prostorové ose, která prochází atriem s bazénem a pravidelnými květinovými záhony, a pokračuje do prostoru peristylu s visutou terasou drobné zahrady. Odtud pokračuje od středu budovy, kde přetíná příčnou osu vodního kanálu s pergolou na vyvýšené terase před zahradním průčelím. V podobě přímé linie dlouhého vodního kanálu pak pokračuje centrální osa rozlehlým prostorem velké zahrady a je ukončena zdobnou zdí s malbami a centrálním chrámkem s fontánou. Ve středu kanálu je umístěna fontána na čtvercovém půdorysu, ze které po mramorových schodech stékají čtyři proudy do čtyř světových stran. Po celé délce ja kanál opatřen množstvím drobných vodotrysků, které opticky umocňují význam hlavní osy zahrady.“ (s. 28–29)

Horácova vila v Sabinskýcgh horách nedaleko Tivoli
Hadriánova vila v Tivoli, komplex císařských fór

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hadri%C3%A1nova_vila  není rozebíráno, je tu plánek celého komplikovaného areálu, kde těch os je celé množství, různě orientovaných

Středověké klášterní zahrady, rajské dvory
uvedena il. Drábských světniček (Český ráj)
rajské dvory – „otevřená prostranství uvnitř klášterních komplexů“ (s. 32), i léčivé byliny (ty prudce jedovaté v uzavřeném prostoru),
„V bylinné zahradě se pěstovaly například fazole, estragon, růže, máta, kmín, fenykl, lilie, šalvěj, routa, kosatce, rozmarýna, v sadě nechyběly jabloně, hrušně, moruše, broskvoně, švestky, jeřáby, vavříny, jedlé kaštany, kdouloně, lísky, smokvoně ani vlašské ořešáky, a v zeleninové zahradě bylo možno nalézt cibuli, česnek, pórek, šalotku, celer, petržel, koriandr, pažitku, kopr, hlávkový salát, mák, ředkve, pastinák, karotku, řepu a další plodiny.“ (s. 33), Sankt Gallen, premonstráti na Strahově, zal. Vladislavem I., pro řád klarisek kl. bl. Anežky na Františku Václav I., sv. Markéta na Břevnově benedikt. kl., premonstráti v Milevsku, cister. v Oseku, kl. Zlatá Koruna, Tišnov, Vyšší Brod, po zal. kartuziánského řádu nový typ zahrady, Certosa di Pavia 1396., Valdštejn
https://cs.wikipedia.org/wiki/Certosa_di_Pavia, ovšem nejstarší je
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_kartouza
vyobr, raj. dvůj cist. kl. Fontfroide
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Fontfroide
Feudální zahrady a lovecké obory, Praha za vlády Karla IV (florentský lékárník Angelo
Zahrady světa islámu – Cordoba, Alhambra, Generalife, iránský Išfahán, Širáz, Asraf, ind. Tádž Mahál (mogulské císařství)

Renesanční zahrady
koncept renes. zahrady, Girolamo Fracastollo v dialogu o básnictví Naugerius (1955); Boccaccio (popisy míst krajiny u Fiesole, neapolských zahrad), „Venušin ráj“, „uzavřená zahrada třetího dne Dekameronu“ (s. 44)a Petrarca (Apollonova zahrada ve Vaucluse v Provence, připomíná „Cicerem opěvovanou zahradu De Logibus“), „sám zahradník snaží se uspořádat svůj život ve smyslu přírody“, pramen řeky, vytékající z jeskyně, mýtus duchovní domoviny, renes. filozofové byli přesvědčeni, že „oslava mysli probíhá nejlépe v sokratovském posvátném místě, patoncké zahradě či sadu, zvaném Academie“ (s. 45), podle Tacita mysl odchází do čistého místa a tam počíná plodit, , byla to brána do podsvětí, paměť místa! – procvičovat paměť je založeno na místě – „paměť se rodí z naší zkušenosti (prožitku) skutečných míst“, návrat k přírodě je „eticky i intelektuálně důležitý, je to návrat k vlastním kořenům“, s. 45, „Ctnost není nic jiného, než dokonalá příroda rozvinutá v maximální možné míře. Nejedná se jen o očistu, pocit uvolnění, ale i o smyslu návratu domů.“ s. 45

Francesca Colonna L´Hypnerotomachia Poliphili,

Albertiho Traktát o umění stavitelském 1452
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leon_Battista_Alberti
vzor římská antika, kresba – disegno, zdění – muramento, výběr místa – regione, racionální pravidla, „dokonalý geometrický řád“, cesty mají být ohraničeny stálezelenými rostlinami, řady stromů mají být uspořádány do linií, příměstská vila, pro zahradu svažitý terén s výhledy do krajiny, zahrada „musí být architektonicky a prostorově sjednocena s domem“ (s. 48), „konstrukce zahrady rnesance je pevně vázána na architekturu a architektura na zahradu“, „zahrada je pátou fasádou stavby“ (vše s. 48)

„Důležitá je integrace jednotlivých prvků kompozice, bohaté topografické variace terénu, osovost, perspektiva, vizuální cílové ukončení průhledů a pohledů, bohatost vodních prvků. Florencie, skoupá na vodu, využívá více figurální plastiky v zahradách, obyčejně vyšší výtvarné kvality než je zvykem v Římě. Široké uplatnění nacházejí zdobné architektonické prvky jako schodiště, opěrné zdi, terasy, pavilóny, balustrády, groty a casina. Významný je podíl stavební složky zahrad – zdi zabezpečující svažitý terén, inženýrské zpracování vylučuje měkkost provedení zahradního designu.“ (s. 48)

Villa Rucellai v Quaracchi – první Albertim realizovaný pokus it. renes. zahrady, centrální hloubková osa lemované loubím, plán Botanické zahrady v Padově z roku 1591, a odráží se v něm L´Hypnerotomachia Poliphili stejně jako myšlenka Leona Battisty Albertiho

Toskánské zahrady – Villa Medicea di Gareggi a Villa Medici ve Fiesole
Cosimo il Vecchio (starší), jeho vnuk Lorenzo (Magnifico), Platónská Academie okolo Marsilia Ficina, Villa Careggi ještě pevnostní“, ve Fiesole postavená arch. Michelozzem pro Cosimova syna Giovanniho, ten též Villa Palmieri (Boccacciovo útočiště)
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_von_Fiesole
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_von_Careggi
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Medici_(Poggio_a_Caiano)
https://de.wikipedia.org/wiki/Michelozzo_di_Bartolommeo
https://de.wikipedia.org/wiki/Boboli-Garten

Villa v Poggio a Caiano (postavil Lorenco Medii, projekt Giulio da Sangalo), vyobr., terasa na arkádách, portikus, dvojité boční schodiště

Medicejští po smrti Lorenza v Římě (Giovanni, druhý syn je papež Lev X., těch bylo několik), pak Cosimo I. znovu Florencie, ten Villa Castello – veduty uspořádání vil Castello La Petraia ad., pravidelnost, osovost, opakování prvků v mřížce, dále veduty Pratolino, tam i diagonální osy, palác Pitti a zahrada Boboli, tam složitý útvar řady částí, v nich osy, ale také čtverce a některé kruhové prvky coby prostorotvorné prvky zahrady (trochu opakuju:) Giardino Boboli, zahradní průčelí paláce Pitti – systém os, zahrada pojednána podrobně, několik vyobr., „prostorotvorné osy“

veduty Giusto Utens (několik)

Zahrady římské – spojení Vatikánu s Belvederem za papeže Innocenta VIII., muzeografická funkce Belvederu, „Bramante sjednotil celý prostoru“, „nástupce Giulia II., papež rodu Medici Lev X., pokračuje ve snaze zviditelnit papežskou moc před zraky světa a povolává další umělce a intelektuály do Říma (s. 56). „Urbánní situace určující projekt zahrady Belvederu nedovolovala však rozvinutí celkové struktuře, která se již záhy stala význačnou pro typické venkovské a příměstské vily v krajině, totiž koncept dálkových osových průhledů, spojujících jednotlivé prostory do jediného harmonického celku symetricky komponovaného.“ (s. 56)

Vrcholné zahrady villegiatury – „živé dědictví antického Říma“ (s. 57) – únik na venkov
„Nástupce Bramanteho a Raffaela, Iacopo Barozzi zvaný Vignola (1507 – 1573), stojí zcela symbolicky v popředí tohoto nového směru, který završuje vývoj italské renesanční zahrady“ (s. 57) – další Pirro Ligorio, Antonie da Sangallo, Baldassare Peruzzi, Giacomo della Porta a Domenico Fontana

„Linie vedoucí z nitra stavby do zelené masy zahrady a dále do volné kulturní krajiny je perspektivním sledem a sérií na sebe navazujících otevřených prostor, které ve své podstatě přímo zprostředkovávají vazbu a přechod mezi vznešeností formálního prostředí a každodenním životem okolní krajiny.“ (s. 58)

Barokní zahrady Itálie – Frascati: Villa Mondragone, Villa Aldobrandini a Villa Torlonia
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Mondragone
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Aldobrandini
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Torlonia_(Rom)

V. Mondragone, 1567 Martin Lunghi pro kardinála Altempa, hloubková osa, přír. amfiteátr, geometr. členěno na osm čtvrcových polí s fontánami, loggie, terasa s fontánou, prostorová osa až do někdejšího Říma

V. Aldobrandini, vyvrcholením, della Porta pro kard. Aldobrandiniho, 1598, vizuální osová vazba z Říma

V. Falconieri – loggie
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Falconieri

V. Torlonia zanikla během válečného bombardování – osová vodní kaskáda, rozsáhlý systém schodišť

Tivoli, již v době ant. Říma – Hadriánova vila, nyní Villa d´Este, 1549 Pirro Ligorio z Neapole pro kard. Ippolita d´Este z Ferrary, dvě terasy, hl. perspektivní osa celým prostorem (s. 61), osa vodních varhan, kaskády a reflektivní nádrže piscin, „vodní prvek ve všech svých podobách“, s. 61, particp. i G. della Porta, (2001) UNESCO), hydraulické efekty – Orazio Olivieri
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_d%E2%80%99Este
téměř současně výstavba dalších villegiatur v krajině u Vitterba – v Caprarole a v Bagnaie, projekt pravděpodobně Barozzi-Vignola; v Caprarole pro kard. Alessandra Farnese – dvě čtvercové geometricky členěné zahrady, dále od paláce v kopcovitém terénu zahradní Casino Farnese, dokončeno po V. smrti 1573, kaskáda, dvoupatrové kasino s dvojitou loggií s freskovou výzdobou [obr., podoba jičínská loggie], i zde vodní prvek tvoří páteř prostoru, obdobné je zpracování Villa Lante v Bagnale, poč. 1566, doba přestaveb vily pro kardinála Gianfrancesca Gambaru, opět jednoduchá osnova, „vycházející z určující centrální vodní hloubkové osy“ (s. 63)
https://de.wikipedia.org/wiki/Palazzo_Farnese_(Caprarola)
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Lante

park Sacro Bosco v Bomarzu, Vicino Orsini – 1523–85
https://de.wikipedia.org/wiki/Sacro_Bosco
(dnešní inspirované odlesky – N. Saint Phalle)
https://de.wikipedia.org/wiki/Giardino_dei_Tarocchi )

nové tendence v realizacích della Porty, Logoria a Vignoly v Tivoli, Frascati, u vily Lante či v Caprarole (s. 65)
osobnost Baldassare Peruzzi
https://de.wikipedia.org/wiki/Baldassare_Peruzzi

Zahrady severní Itálie – janovské a benátské, součást městských paláců aristokracie, strmé terény, janovské zahrady vliv na Čechy (níže)
Galeazzo Alessi
https://de.wikipedia.org/wiki/Galeazzo_Alessi
Villa Pallavicino (delle Peschiere) ad (na něm. W. není čl.), jen autor obecně
https://it.wikipedia.org/wiki/Villa_delle_Peschiere (i angl., ne n.)

Palladio – Villa Barbaro v Maseru, Villa Emo – podřízené zeměděl. provozu (soubor vil A. P.- UNESCO)
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Barbaro
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Emo
„stromořadí do nekonečna krajiny“ (s. 67)

Villa Rotonda u Vicenzy, zvaná také Villa Almerico Capra (text může svádět, že jde o dvě stavby), Villa Foscari
https://de.wikipedia.org/wiki/La_Rotonda
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Foscari

Villa Favorita dvora Gonzagů u Mantovy – Sebregondi, zde zmínka o valdické zahradě (s. 69)

Pozdní italské zahrady, barokní důraz na perspektivy, v městském designu na osové bulváry, „prvek iluze, hry s perspektivou, matematicky a geometricky vytvořený“ (s. 69 – 70), i franc. vliv

https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Gamberaia
základy tohoto pojetí „položeny již v Bramantově Belvederu i zahradě vily medici v Římě“, grotta, podrobný popis

Filla Garzoni v Collodi, zal. Alessandro Garzoni, Villa Reale v Marlie u Luccy, pův. Villa Orsetti biskupů z Luccy, jejich letní sídlo, modernizována v empírovém stylu, Villa Torrigiani z doby po 1500, proměna po r. 1636, Isola Bella, ostrv na jezeře Maggiore, zahrada Královského paláce Caserta u Neapole, zahrada Villy Chigi u Říma

https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Garzoni
https://it.wikipedia.org/wiki/Villa_Reale_di_Marlia
https://it.wikipedia.org/wiki/Villa_Torrigiani (i německy) Villa Torrigiani di Camigliano

zahrady Chigi zde:
https://de.wikipedia.org/wiki/Villa_Farnesina

Zahrady renesance v Čechách
Královská zahrada Ferdinanda I., zámek v Bučovicích – Pietro Ferrabosco di Lagno pro Jana Šemberu
stavby Viléma z Rožmberka, letohrádek Kratochvíle 1582–89 ital. arch. Baltazar Maggi, celý letohrádek „rozvržen na podélné centrální ose“ (s. 77), zámek ve Vimperku – renesanční křídlo – má arkádovou loggii, budovanou v l. 1550–1560 Vilémem a Petrem Vokem z Rožmberka, jako oddělená stavba s vlastním vchodem, ale navazuje v dálkových pohledech, Baltazar Maggi v 80. letech 16. stol. navrhl Adamovi z Hradce v Jindřichově Hradci arkádami uzavřenou zahradu, dále upravováno Giovanni Maria Facconi, v 90. l. osově „uzavřen zahradním pavilonem“ (s. 78)

zahrada v Telči pro Zachariáše z Hradce, též „arkádami uzavřená zahrada“, možná telečská a hradecká zahrada vznikaly téměř současně – nejspíš B. Maggi, zahrada prošla zásadními kompozičními úpravami ve 20. století, podobné řešení Vratislav z Pernštejna při stavbě arkády v Litmyšli, dále Gryspekovy zahrady v Kaceřově

Valdštejnská zahrada v Praze v duchu návrhů Vredemana de Vries – po r. 1625, Pieroni, Spezza a Sebregondi

Francouzské zahrady

Giovanni da Verona – zahrady zámku Castello (Chateau) di Gaillon pro biskupa v Rouenu, pak i zahrady Castella di Amboise a di Blois, v Blois 1499 – 1515 pro Ludvíka XII., - 3 terasy
https://de.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Giocondo
https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%A2teau_de_Blois
https://en.wikipedia.org/wiki/Gardens_of_the_French_Renaissance
https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%A2teau_d%27Amboise
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1mek_Amboise – oblíbené sídlo Karla VIII. (se tady uvádí jako inspirace, Wikipedie hovoří o F. I.,
https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%A2teau_de_Gaillon
král František I. navštívil Itálii a setkal se s Leonardem da Vinci (angl. Wikipedie, Franc. zahrady)
do Francie přišli mistři Serlio a Primaticcio z Itálie (s. 82)

po vzoru paláce Piti a zahrady Boboli královna nechala budovat komplex Luxembourgu v Paříži, klíčové vývojově jsou zahrady v Tuileriích, návrh Salomon de Brosse a Boyceau byl autorem „proslulých parterových broderií“
https://de.wikipedia.org/wiki/Jardin_des_Tuileries

Vaux le Vicomte zámek, dá se říci předchůdce Versailles
https://en.wikipedia.org/wiki/Vaux-le-Vicomte
https://de.wikipedia.org/wiki/Andr%C3%A9_Le_N%C3%B4tre , dělal pak i Fontainebleau, Toulerie a Versailles
https://cestomilove.cz/cs/blog/vaux-le-vicomte-jedinecny-zamek-s-velkym-pribehem
Versailles

Barokní zahrady a krajinné úpravy v Čechách (s. 90) – arch. zůstává plně coby výtvarné umění, arch. je i „urbanistou a tvůrcem světového pořádku“, zůstává „pravidelnost, známá z pradávných  zahrad egyptských či římských“ (s.90), „klade silný důraz na hlavní středovou osu s vyvrcholením na výrazně zdobných zahradních průčelích paláců, kde právě architektonická vazba stavby a zahrady se stává základem kompozice“, boskety, vodní prvky

Rudolfova grota v Královské oboře, inspirovaná „snad Pliniovými popisy“, vazba na „později přestavěný královský letohrádek, završující scenérii lesnatého údolí Královské obory“ (s. 91), ve fci vedoucího stav. hradního úřadu je arch. Filipi, podobné záměry jako Pieroni n. Sebregondi pro Valdštejna, možnost dřívějšího vziku bubenečské aleje s přestavbou letohrádku v bubenečské oboře, žel se viditelnost těchto os smazala výstavbou opevnění Hradu, přesto je „dodnes zachována příčná osa, ve formě nástupu k Hradu přes Prašný Most, a oddělující tak okrasnou část zahrady před renesančním letohrádkem a míčovnou od Matheyho jízdárny, štěpnice a bažantnice s rybími sádkami a užitkové zahrady v horní části“. (s. 92)

portál císařských stájí po r. 1610

„72 listů Ryckermansových rytin Rubensových kreseb manýristických paláců v Janově“ (s. 93), Rubens zdokumentoval v prvním desetiletí 17. st. „poté, co mu bylo vévodou Vincenzem Gonzagem umožněno v Itálii pracovat na zakázkách pro dvůr v Gonzagů v Mantově, Římě i v Janově“ – vždy 3 rytina – fasáda, řez a půdorys „včetně zahradních prostor“ (s. 93)

Valdštejnská loggie v Praze, „obrovitá“, „jakoby z jiné dimenze“ (s. 93), pak jičínská komponovaná krajina (s. 95), zmiňuje i nebeské vztahy (osa západu slunce při zimním slunovratu) – po zániku bubenečské aleje je jičínská alej „nejstarší naší dochovanou barokní alejí“ – podobnost ital.: „zahradní průčelí budov se již stávají těžištěm zahradních kompozic a u Vignolova kasina Farnesiů v Caprorole jsou jimi samotné loggie kasina, podobně jako ve Valdicích“ (s. 97)

il. mapa, arch. nákres, a fotka jič. areálu ze svahu Zebína, Sebregondiho Villa La Favorita a Alliprandiho Špitál v Kuksu

Valdštejnova smrt upozadila tento moment sjednocení zahradních prostorů

další u nás v Holešově, přestavba michnovského paláce Na Újezdě (F. Carrati), později zahrady Lobkovického a Schönornského paláce na svahu pod Petřínem, Kaňkova zahrada Černínského paláce – založil Dominico Egidio Rossi, F. M. Kaňka a 1744 oranžerie dle A. Luraga, nové zprac. 20. stol. Pavel janák a Otakar Fierlinger

Václav Vojtěch Šternberk, „spravující nově také panství jičínské“, buduje v pražské Troji (1679) reezidenci, mathey je autorem zámku i rozvrhu zahrady – „silueta Hradčan v protisvahu vltavského údolí“ (s. 101)

fenomén střešních vyhlídkových pavilónů – kostel Křižovníků, Toskánský a Arcibisk. pal. na Hradčanském náměstí, Strahovský klášter [u nás Jičíněves]

dobrý příklad arch. zvládnutí prostoru Vrtbovské zahrady – Kaňka a Braun – „soustavou konvexně a konkávně profilovaných teras na hlavní středové ose, do obou stran se svažující hřbetnice terénu, byla zahrada doslova sochařsky vmodelována do prudkého svahu pod Petřínem“ (s. 103)

ohrazené zahrady – Č. Krumlov, Květná zahrada Kroměříž, barokní park ve Slavkově – staví cís. velvyslanec a diplomat Dominik Ondřej Kounic podle pl. arch. Martinelliho – „Prostorovému rozvrhu tak již nepodléhá jen vlastní zahrada s vazbou na budovu zámku, ale celé široké okolí včetně urbanistického plánu města (jak jsme již poznali na příkladu Versailles)“ (s. 104)

Kuks – Alliprandi, terasy, uměle  napřímený tok řeky – příčná osa, alej Sedmi fontán k Novému Lesu, poustevna – dobová atrakce, pohledově exponovaná místa krajiny, podobně v Lysé nad Labe m Špork u let. zámečku Bon Repos staví kapli sv. Jeronýma, též Šporkova kaple ve Vysokém u Kutné Hory, podobně první krajinářské parky (samost. kap.) v Anglii – Vanbrugh, Hawksmoore, Castle Howard na poč. 18. st.

Buquoyské krajinné úpravy u Netolic – býv. lovecký zámeček na Lomci
Mojmír Horyna rozebírá ve studii Stavba a svět (Sborník symposia NG Praha, 1991, „barokní urbanistické principy, na základě nichž byly tyto krajinné dominanty v prostředí uplatňovány“ – situováním staveb na krajinných dominantách „dochází k umocnění vizuálních kalit morfologického uspořádání krajiny“ (s. 107), příkl. Zelená Hora u Žďáru na Sázavou, dále Dobroslav Líbal ve studii Baroko a česká krajina (Sborník symposia NG Praha, 1991), zde třeba panství Šliků mezi Kopidlnem a Jičínem, J. B. Mathey (píše podrobně Rychnová), příklady Humprecht (Lurago) n. sv. Anna (Mathey, pak probírá všechny další kaple související, též vyobr. Loreta „s vyhlídkovým ochozem“, Lurago, kostel sv. Václava ve Veliši „s perspektivně iluzívním nástupem“) – 1. pol. 18. stol. v Čechách i sousedních zemích „charakterizována velkorysými úpravami krajiny“ (s. 109)

parky  ve Versailles
https://cs.wikipedia.org/wiki/Andr%C3%A9_Le_N%C3%B4tre
kopírování stylu Ludvíka XIV., Fridrich II.  – ten měl blízký vztah k zahradnictví a sadovnictví, hospodářské nařízení 1752 o pěstování strojů, ve všech vesnicích, detailní předpisy, pozvedl na vysokou úroveň, 1770 ustanovil 40 krajských zahradníků atd., odvod. kanály dle hol. vzorů atd.

Krajinný park – „Krajinná architektura v Anglii a vznik krajinných parků“, „Krajinné parky střední Evropy“ – vrchol zahradní arch. – 15. st. Florencie, 16. Řím, 17. Francie, 18. Anglie
Jindřich VIII., rozvod s Kateřinou Aragonskou a rozkol s Římem, likvidace klášterů a prodej pozemků, jiná krajina (voda a slunce), protikladná Itálii – proto velká okna, žádné chladivé fontány a boskety, tradice katedrál – Canterbury, Salisbury, York, Gloucester, nyní country living, , venk. sídlo Owlpen Manor Garden v Gloucestershire – 1450, v 18. stol. osy, 1926 obnova – Norman Jawson, hortus conclusus, znovu po 1980
https://en.wikipedia.org/wiki/Owlpen_Manor

rozkol – důsledek nejsou italští architekti, ale Němci a Vlámové, zahrady Montacute a Haddon Hall
https://en.wikipedia.org/wiki/Haddon_Hall
https://en.wikipedia.org/wiki/Little_Moreton_Hall nejstarší roubenka, točil se tam pak film Mol Flandersová

https://de.wikipedia.org/wiki/Edzell_Castle
vliv Číny, také holandské zahradní tvorby (vláda Marie a Williama Oranžského,
Westbury Court Garden – původně panství Sira Alexandra Baynhama
https://en.wikipedia.org/wiki/Westbury_Court_Garden

krajinné parky – zdi strženy, aby se zahrady staly částmi parků, manifestace „romantického chápání řírody a světa“, vliv Číny, ekonomické podmínky (udržování nákladných pravidelných zahrad neúnosné, do tvaru písmen C a S, ne přímky – lastury apod., asymetrie
https://en.wikipedia.org/wiki/Painswick_House

Christopher Thacker – kniha The History of Gardens – Jan Nieuhof – ilustrace – holandská mise do Pekingu 1665 k cís. dvoru, Sir William Temple – spis o zahradách epikurových, 1692, jezuitský mnich otec Attiret – ve fr., Sir William chambers – 3 typy čínských zahrad – líbivé, strašidelné a čarovné, jeskyně a groty atd., vliv maleb Gasparda Pouissine, Clauda Lorraina a Salvatora Rosy – „Landscape Garden“, eseje Josepha Addisona, Richarda Steela a Alexandra Popa (v čas. The Spectator

práce Sira Johna Vanbrugha, zaměstnán na panství Castle Howard, též Hawksmoor

https://en.wikipedia.org/wiki/Nicholas_Hawksmoor
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Vanbrugh

podobné snahy šlikovská krajina u Jičína, Černínové u Sobotky, Špork v Kuksu a Lysé a Vysoké u Kutné Hory

follies – umělé pohledové dominanty, zříceniny, rozhledny, poustevny, temply aj.

https://en.wikipedia.org/wiki/Castle_Howard

Studley Royal – gotické zříceniny kláštera do programu parku – John Aislabie, podobně v krajině u Doncombe, zbytky kl. Rievaulx, kr. kompozice Thomase Duncomba

https://en.wikipedia.org/wiki/Rievaulx_Terrace
https://en.wikipedia.org/wiki/Duncombe_Park
https://en.wikipedia.org/wiki/Rievaulx_Abbey

https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Bridgeman

https://en.wikipedia.org/wiki/English_landscape_garden

Stowe House, William Kent – několik stran výkladu

Bowood
https://en.wikipedia.org/wiki/Bowood_House

Lancelot Brown
https://en.wikipedia.org/wiki/Capability_Brown dokonalé kompozice scénických obrazů, využil genia loci, umístění solitér a skupin stromů (einzelne Bäume (dots, Punkte) und Baumgruppen (clumps) – Wiki, nejvýzn. krajinářský architekt, 170 parků
https://de.wikipedia.org/wiki/William_Kent_(Architekt)

https://en.wikipedia.org/wiki/Blenheim_Palace
ilustrace – Blenheim, stav peřd úpravami, pak po změnách Browna (ty osy zrušil), Wowood, plán souč. parku ve Stowe, Chiswick, indií inspirovaný Sezincote

nyní princip enfilád nebo circuit (okruhy, po hřbetnicích terénu – výhledy), Brownovy úpravy Sheffieldu (povolal je Lord Sh. 1745), Humprey Repton, poslední velký krajinář
https://en.wikipedia.org/wiki/Humphry_Repton – zde taky seznam zahrad, důležitost detailu architektury
https://en.wikipedia.org/wiki/Harewood_House probírané Hendrychem, r. 1800, též účast L. Browna, a Charlese Barryho, architekta Parlamentu v Londýně

pak tam došlo ke změně, kladl se důraz na exotiku, tedy „Anglická zahradně krajinářská škola“ platí od Vanbrugha a Bridgemana po Reptona, jím éra končí

pruský Peter Joseph Lenné (dělal Sanssoucci,  Tiergarten Berlín, ZOO Drážďany,  lázeňské zahrady v Cáchách aj.)

pojem eklektický park – Stancombe Park

stránkové shrnutí Russella Page z knihy The Education of the Gardener (1962)
https://en.wikipedia.org/wiki/Russell_Page
standard dřevin pro mírné klima, formální stromořadí aaleje, parkové skupiny, ochranné pásy, jednoduchý materiál, „systematický idiom scenérie“ na kompozičních pravidlech vypůjčených od malířů – Poussin, Lorraine, S. Rosa (to už Hendrych výše říkal)

Krajinné parky v stř. Evropě

inspirace angl. kr. Wörlitz – kníže Leopold Friedrich Franz pokračoval v ideích krále Fridricha II., architekt Wilhelm von Erdmannsdorff, krajináři Schoch starší a mladší, zahradníci Neumark a Eyserbeck
https://en.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Wilhelm_von_Erdmannsdorff
Parkstadt Bad Muskau – Ludwig Heinrich von Pückler – kníže, název parku po něm, podél číčního údolí Lužické Nisy, jsou záznamy jeho principů – „kontrolující schoma“, plně konzistentní, soustředěnost k vnitřku, otevřenost k vnějšku, jednoduchost, člověk jako součást přírody, spojení domu  se zahradou, ekologie pro člověka, pestrost a různorodost, výchovná a vzdělávací hodnota parku (povolil komukoli volný vstup)
další jeho realizace park v Branitz, vliv na Čechy, Eduard Petzold (evropsky proslulý, donedávna ve spojitosti s územím Čech neznámý) , po Rehderovi ředitel parku a pak hl. inspektor parků a zahrad v Holandsku, zde v obl. H.Králové, M.Bol. a Libece zakládal velké krajinářské parky, Pücklerův park v Babelsberg - zarůstá

Boloňský lesík inspiroval Fredericka Law Olmsteda (ten navštívil Německo, Vídeň, Prahu aj.), Central park v New Yorku 1857, pak park jamaica Pond

„Kníže Pückler umírá roku 1871 v Branitz. Ve stejném roce geolog F. V. Hayden organizuje kampaň na zákonnou ochranu a prohlášení krajiny Yellowstonu za Národní park. Dne 1. března 1872 jej prezident Grant podpisem stvrzuje.“ s. 148

Petzold, 149 ad.
https://en.wikipedia.org/wiki/Eduard_Petzold 
české realizace, Smiřice park, zachované stromy, Dobřenice u Chlumce n. Cidlinou, , Český Dub u Liberce, park pro Leontýnu von Liebig ve Skřivanech u Hradce Králové, Josef Důl u Mladé Boleslavi, pro rodinu Leitenbergů v Lysé nad Labem, rozsáhlý krajinářský park na malé Skále pro Ludvíka Oppenheimera, 1880

angl. parková tvorba Jan Rudolf Černín park u zámku v Krásném Dvoře, inspirace cesta J. R. Černína po západní Evropě, kde poznal díla W. Kentas (Rousham, Stowe) – Gotický templ, Červená myslivna, Goethův pavilon, Čínský pavilon, Čínské jezírko, Gloriet (replika Sybilina chrámu v Tivoli), s. 157

anglické vlivy i na panství Liechtensteinů v Lednici, pův. letohrádek coby letní sídlo měl výstavnou zahradu, včetně vodotrysků, oranžerie, skleníku, nový zámek dle Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a účasti Domenica Martinelliho byl propojen s okolím „velkolepou barokní zahradní kompozicí“ (s. 158), později kostra krajinného parku v širokém okolí zámku, který prošel klasicistními úpravami, 1815 s empírovou přestavbou a 1846–58 pak v novogotickém slohu. Proměny zahrad a parku za Aloise Josefa I. z Liechtensteinu 1759–1805.  – gotikcý dům, čínský pavilón, dórský chrám slunce, umělá ruina, minaret dokonč. 1804 dle Hardmutha, ten 1805 jmenován ředitelem stavebního úřadu, už předtím Janův Hrad a Belveder; objednány i severoamerické dřeviny z Wörlitz, kníže vyslal Josefa Liefku a sám organizoval botan. expedici do Apalačských hor, pod vedením ředitele vídeňské botanické zahrady Josephem Van der Schotem
https://edition-humboldt.de/register/personen/detail.xql?id=H0015662&l=de
jeho syn „v duchu idealizované scénické pastorální krajiny“, arch. Bernard Petri, Hardmuth staví ještě zámeček Pohansko, navrhuje Dianin chrám, další Josef Körnhäusel, ten Apollonův chrám, arch. Engel Tři Grácie

další Veltrusy, Kačín – „ha-ha“ příkop, komponované vyhlídky na Sychrově, pův. bar. zámek Valdštejnů po roce 1820 přestavěn v novost. slohů jako rodové sídlo Rohanů (Kamil R.), nový zámecký park trojice hl. prostorových os od parkového průčelí zámku, Arturův hrad, kníže byl vášnivý botanik a sběratel, dendrol. a bot. sbírky, vzdálená zřícenina Trosky a skalní útvar Drábkých světniček – průhledy, v rámci krajinných úprav kníže Kamil nechal zbudovat i rozhledu Štěpánku, též Tábor nad Jičínem

Průhodnický park Arnošt Emanuel Silva Taroucy, parková úprava pod zámkem Hluboká, zrušený Podskalský rybník a nová Podskalská louka, přestavba zámku za Jana Adolfa a Eleanory ze Schwarzenberku, insp. angl. a skotskými sídly (Alnwick, Drummond, Warwick aj., tam oba cestovali, tedy do Anglie, pobyt na hradu Drummond, zápisy v deníku), park Gervasius Immelin, později Theodor Heinrich Rehder – tj. i vliv Bad Muskau, park Grünfelder we Waldenburgu či Wörlitz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Drummond_(hrad)
https://de.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%BCnfelder_Park

v Muskau – Jacob Heinrich Rehder, otec Theodora Heinricha Rehdera (na Hluboké) zde gen. ředitel parku, ideje Browna a Reptona, další místo Branitz

„celou Evropu zaplavovaly šablonovité kopie takzvaných anglických parků, zakládaných bez jakéhokoli ohledu na místní terén, genius loci a kvalitu okolního prostředí

Hluboká a Muskau vedle kompozic, „vzdálené krajinné dominanty, tzv. vypůjčené krajiny, dávající prostoru rozměr nekonečného pokračování v krajině“ (s. 165), uplatňoval také E. Petzold

Uchovávání a ochrana významných prvků kulturní krajiny, (1) „Krajina jako kulturní dědictví a počátky její ochrany“, (2) „Tvorba postindustriální krajiny a aktivní péče o krajinu“, (3) „Systém péče a ochrany kulturní krajiny“, „Typy kulturní krajiny“, „Krajinný plán a regulativ“ – tzn. to, k čemu slouží znalost toho všeho předchozího (coby profesní materiál), také Hendrych sám se profesně v téhle oblasti pohyboval – tj. z tohoto úhlu pohledu nejde jen o vědění (či jinak řečeno, v podstatě mě zajímají diametrálně jiné souvislosti), také to bylo dobové – tj. ona doba, kdy v Jičíně vážně hrozil (nebo se zdálo, že hrozí) onen šílený Valdštejnland, který celá politická garnitura „žrala“ – právě s naprostým nepochopením historických hodnot – naštěstí se ukázalo, že to byl jeden z dobových podvodníků, jací se potulovali po Evropě.

(1) Americké deklarace v 3. čtvrtině předminul. století, první chráněná území přírody, Národní parky [samozřejmě je to paradox – po vyvraždění Indiánů] – principy „veřejných práv na zem“, výzkumné expedice s účastí umělců a intelektuálů (krajináři F. E. Church, J. F. Kensett, F. H. Lane, G. Innes
https://cs.wikipedia.org/wiki/Frederic_Edwin_Church
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hudson_River_School

v Kongresu pouhý rok – podařilo se prosadit, 1872
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_parky_ve_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1tech_americk%C3%BDch

Frederick Law Olmsted
https://de.wikipedia.org/wiki/Frederick_Law_Olmsted

krajinná architektura při tvorbě Central parku, Olmsted první systém městských parků v Bostonu, he Parkway – The Emerald Necklace
https://de.wikipedia.org/wiki/Parkway
https://de.wikipedia.org/wiki/Calvert_Vaux

u nás návaznost prof. Antonín Engel koridor – myšlenka parkových koridorů v Dejvicích

Národní parky ve Spojených státech zprvu j. výjimečné hodnoty přírodní, estetické a vědeckého zájmu, v r. 1906 katetorie kulturně historická, první NP Mesa Verde, komplikace politiky Národních a Státních parků, program 10 let přehodnocení a přebudování infrastruktury, cíl 1966 aby byly schopny pojmout 80 mil. návštěvníků – ubyt. kapacity za účasti místních soukr. podniků, zlepšit práci nár. a st. orgánů, spolupráce návštěvníků a veřejnosti, zajistit terénní pracovníky, Aden. ubytování pro zaměstnance, získat přilehlá území, koordinovaný celonárodní program rekreace a turismu, ochrana a konzervace cenných území, Charles Eliot – systém městských a příměstských parků, vznikají organizace, The American Scenic a Historic Preservation Society 1895

Bronx River Parkway, delší pasáž o dalších Parkways, jejich vzniku a funkcích, podobný model na brit. ostrovech, státní organizace, např. ve Skotsku

(2) projekty oživení krajiny Porúří, Emšský park, „nesmírná nákladnost a pracnost“ (s. 177), viděl jsem to kdysi při cestách po Německu

u nás pilotní projekt postindustriální krajiny Čertovy schody – geologický park (u Koněprus), pod. revitalizace území Radotínského údolí s lomy Hvížďla a Špička
hlavní zřetel „snaha o co nejorganičtější a nejpřirozenější začlenění rekultivovaných prostor do krajiny“ (s. 179), u lomů je to zajímavé, protože jsou „mnohonásobně druhově  bohatší než okolní zemědělská krajina“ (s. 179)

(3) u nás zákony: ještě před Listopadem 1987 Zákon o Státní památkové péči č. 20  (nemovité a movité věci či jejich soubory j. kulturní památky j. doklady hist. vývoje, životního způsobu a prostředí společnost, projevy tvůrčích schopností a práce člověka, či mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem; již předtím 1958 zákon č. 22 o kulturních památkách chápe zhrady a historické parky j. ku.t památky, od té doby zahrnuto do státního seznamu na 1000 lokalit

v zákoně 1987 územní typy
oblasti kultivované krajiny s charakteristickou sídelní strukturou
krajinné kompozice a systémy vázané na architektonické soubory
hospodářské feudální celky v zemědělské krajině
kultivační a technické počiny člověka v krajině
kulturně historicky významná území

vyhláška 1996 o prohlášení vybraných území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny, kde je formulováno:
„a) výsledky stavebně historických, urbanistických, archeologických a památkových průzkumů, rozborů a výzkumů území a výsledky rozborů biogologické složky území,
b) výsledky stavebně historických a restaurátorských průzkumů jednotlivých objektů,
c) hodnoty historického prostřed zóny ve vztahu k využití dotčených objektů, prostorů a částí zemí a k zachování a obnově historických dřevin
d) historický charakter, vzájemné prostorové uspořádání, krajinné dominnty a měřítko jednotlivých objektů, sídelních útvarů a krajiny,
e) ochrana archeologických nálezů“ s. 194
vzpomínám na komentáře k těmto momentům na konferencích Tvář naší země / Krajina domova.

Hendrych uvádí navržená území, většina z nich nebyla ještě vyhlášená – v každém kraji zhruba 6 – 10 lokalit

ve vých. Čechách – Chotěbořsko, Pohled, Světlá n./Sáz., Chlumsko, Chlumecko, Heřmanův Městec, Slatiňansko, Jičínsko, Bělohradsko, Nové Město n. Metují, Kladrubsko, Bohdanečso, Perštejnsko, Opočensko, Žambersko

další moment – odst. 2 Listiny základních práv a svobod (uveden v zák. 20/87) „právo přístupu ke kulturnímu bohatství“, přičemž „při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem“ s. 187

další zákonné doklady – zák. 50/ 1976 Sb. – územní plánování a stavební řád – režim pro vymezení ochranných pásem, zákon 114/93 Sb. o ochraně přírody a krajiny, par. 12 o krajinném rázu, pracuje s pojmem kulturní krajiny

typy kulturní krajiny:

A.  Architektonizovaná krajina – patrný historický kompoziční záměr, krajinotvorné prvky – přír. a arach. solitéry, drobná architektura, plastiky, jejich soubory, liniové či plošné

A.1. Kompozičně vyvážená krajiny tvořící spolu se stavební, zahradní a krajinnou architekturou harmonický krajinný celek. (kompoziční osy, průseky, průhledy, aleje a stromořadí, vzdálené dominanty atd.)
A.2. Kompozičně vyvážená krajina s vazbami na dominantní architekturu (či architektonický soubor, jednotl. his. stavby,památky a jejich seskupení, často nelze charaketrizovt jako historický park, sakrální krajina, his. lázeňské areály aj.)
A.3. Komponované krajinné úpravy přímou vazbou na zahradní nebo parkovou úpravu
A.4. Arch. krajina patřící do souboru děl historicky významné umělecké osobnosti, architekta

B. Hospodářská krajina (harmonická a vyvážená krajina s převažujícím hosp. záměrem, který vznikla jako součást širšího hosp. celku, dlouhodobě kultivovaná krajina)
B.1. Krajina hospodářských krajinných celků (souvislost s rozvojem feudálních sídel, vypořívá o životě a ekonomii venkova, hosp., správní či obytné objekty na základě historického kompoičního záměru)
B.2. Krajina navazující na jednotlivé urbanistické celky obcí a měst, typická pro danou oblast.
B. 3 Hosp. krajina s převahou technického využití (význ. vodní díla, či jejich soustavy, důlní či těžební činnost aj.)

C. Krajina jinak kulturně historicky významná
C.1. Krajina vztahující se k historicky výzačné osobnosti
C. 2. Krajina vztahující se k významným dějinným a kulturním událostem (bojiště aj.)
C. 3. Prehistorická krajina
C. 4. Významné krajinné scenérie, místa oslavovaná pro jejich estetickou hodnotu

Krajinný plán jako plán péče a ochrany kulturní krajiny – součást územně plánovací dokumentace, nebo postavený a úroveň územního plánu, součást je popis (viz.-est.) hodnot

následují body A – J sledující jednotlivé momenty (např. rehabilitace a recyklace existujících staveb a prvků by měla být upřednostněna před budováním novostaveb a novými doplňky), další podrobná deskripce v cca deseti bodech – topografie terénu, prostorové uspořádání krajiny, přírodní systémy, vegetace, vodní prvky, arch. dominanty a další arch., vybavení a dopňky

regulativ krajinného plánu

další dokumenty
Benátská charta 1964, Florentská charta 1981

Odkazy
https://hendrychjan.estranky.cz/clanky/aleje-starych-cest/aleje-v-krajine.html
https://www.researchgate.net/publication/259531756_Aleje_a_stromoradi_v_kontextu_klasicke_krajiny
https://www.researchgate.net/publication/323145019_Linearni_vegetacni_struktury_v_promenach_krajiny
https://www.archiweb.cz/n/lectures/jan-hendrych-aleje-jako-strukturalni-prvky-krajiny
https://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=256794
https://www.kosmas.cz/knihy/210250/slavna-stromoradi-v-promenach-kulturni-krajiny/

Jan Hendrych, Tvorba krajiny a zahrad, Historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana, ČVUT v Praze, Fakulta architektury, Vydavatelství ČVUT, 2005