Jan Burian v Zámecké zahradě
05.08.2019 14:45V neděli od 17:00 hodin v jičínském parku, jak se odedávna říká běžně, v Zámecké zahradě, jak se mi to líbí víc a jak je to na programovém letáčku Jičínského léta Srpen 19, vydávaném Kulturními zařízeními (na jedné straně program rekonstruovaného Biografu Český ráj, na druhé leccos dalšího, např. Láska ke třem pomerančům v podání Geisslers Hofcomoedianten předevčírem, Swing society 11/8 a víc než tucet dalších pořadů v tomto měsíci). Nejspíš bych to přehlédl, protože v programové brožuře Prodloužených víkendů v Jičíně, zvoucích už několikátým rokem na kulturní pořady v letních měsících, to uvedeno nebylo, jakkoli právě onen čas, neděle pět hodin, patří do ustáleného formátu tohoto kulturního projektu (minulou neděli tu byla dechovka, Javorka z Lázní Bělohradu, dlouhá léta řídí učitel Josef Záveský). Zřejmě to ještě nebylo sjednáno, brožura byla vydána více než před dvěma měsíci.
Přiběhl jsem krátce před začátkem, písničkář, televizní moderátor, básník a muž s dalšími přívlastky uvedenými v anotaci se bavil hned za branou se zvukařem, takže byť bylo jen trochu málo času, stihl jsem Jana Buriana pozdravit a připomenout jeho někdejší vystoupení na jičínském gymnáziu, kupodivu se pamatoval („to už je hodně dávno“) a kontextuálně zmínit to, co už jsem tady taky v jednom příspěvku shrnul, totiž že celá „stará garda“ písničkářů během několika letních týdnů vystupuje v Jičíně a okolí (Burianův partner z autorské dvojice Jiří Dědeček před čtrnácti dny v Železnici, Vláďa Merta a Miroslav Paleček tamtéž, též Hutka, pak 8. 8. Plíhal v Sedmihorkách, také ještě v dubnu Žalman Lohonka v Biografu Český ráj, ale to už je něco jiného), a hlavně se poptal, co dělá, zda také ještě píše cestopisy.
To prý nikoli, nicméně má dvě kapely, jednu rockovou, druhou s profesionály z oblasti vážné hudby (dohledávám si teď, Jan Burian Band je ta rocková (vypisuji teď odněkud: Klávesy: Zdeněk Dočekal, Basa: Pavel Husa, Kytara: Kuba Červinka, Bicí: Klára Böhmová... Zpěv, melodie, texty: Jan Burian), s tou druhou, Bizarre Band, natočil 2017 dvojalbum Jihotaje), povídali jsme si chvíli o tom, já jsem řekl svůj názor, že si myslím, že je to zajímavé a že crossover sleduju (dal jsem pár příkladů). Jan Burian dělal taky muzikál („o stáří“, hovořil pak o tom na jevišti), a nabízí hraní v bytech, to je prý super. Nu mám pocit, že neztratil nic ze své energie, dokonce bych řekl, že jí překypuje.
Což se potvrdilo vzápětí. Nejen energie, ale i onoho příznačného humoru. Teď si dáme zase něco veselého, třeba o smrti. Ke každé druhé písničce nějaký příběh, relativizující východisko, tak třeba písnička „o manželství“, v níž zpíval, jak je šťastný a jak je všechno báječné, ale co s tím, když se po čtrnácti dnech rozváděl a na rozdíl od těch, „co zpívají v televizi“ musíme být my, kteří zpíváme na náměstí, uvěřitelní. Tak má písnička dva různé konce. Při provedení upozornil: a teď druhý konec. Ale to byl snad ten šťastnější. Jan Burian vtipem přímo sršel, takovým tím smutným vtipem, kdy při oněch hláškách hovoří svou charakteristickou klesající intonací věty, ponechávající prostor pro následné krátké přemýšlení posluchače. Hned v úvodu úvaha o tom, jak to má buddhista jinak než ateista či o tom, že v každém muži je půl ženy. Nebo komentář k písni Muži jsou křehcí ze stejnojmenného alba, kterou prý pro připravované album nabízel známému zpěvákovi, ten ale odmítl verš „varlátka holátka“, vyškrtnout jej (jak to nutili cenzoři před Listopadem) ale nepřipadalo rovněž v úvahu, když je celé album o mužích, protože by to byla jaksi „bezpohlavní“, takže to nakonec vzal zpěvák Márdí z Vypsané fixy.
Padly i poznámky z „politiky“, nikdy v triviální podobě, ale vždy ve srozumitelných náznacích, ať už to bylo o volbách či, když poté, co vyprávěl příběh, jak kohosi „udal“, zpěvák poznamenal, že mohou být udavači v Těšíně nebo v tom místě, kde bydlí on. A navzdory tomu, co se děje, je na světě krásně. Písně o stáří, o různých životních situacích, o mnohém dalším. Bylo by zajímavé zamyslet se nad tou poetikou, stavbou významů v opozicích a s jistým vnitřním neklidem popíraným naopak vyrovnaným nadhledem na věc. Nechyběly ani básničky s oněmi rýmy, u nichž si říkáte, jak je možné, že mě takhle zdánlivě samozřejmá věc nenapadla. Načež vzápětí, podobně jako u gagu, následuje ještě další zvuková podobnost či totožnost, vnitřní rým či rýmové echo.
Já sám mám rád takové texty jako jsou v písni Dilema ze zmíněného alba Muži jsou křehcí (nazaměňovat se stejnojmennou písní ještě z dob dvojice Dědeček/Burian, „Chvílema mívám strašný dilema…“). Hezká hříčka:
Přemysl si hraje s kotětem
Tak trochu to tají před světem
Kotě skáče mňouká chvílemi
V zralém muži sílí dilema:
Hra s kotětem – téma ohrané
Kýč se tady snoubí s nesmyslem!
Kotě je však zvíře prohnané –
Dál si klidně hraje s Přemyslem.
Anebo první sloka titulní písně z alba:
Muži jsou křehcí
Jak šlehačkové labutě
Jak vánoční ozdoby
Achillovy paty lidstva
Tak zranitelní
Ale to by asi „bylo na dýl“.
https://www.fullmoonzine.cz/novinky/jan-burian-a-vecirek-na-pokraji-zanru
https://www.smsticket.cz/vstupenky/16837-jan-burian-band
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/jan-burian-jede-na-turne-s-krehkymi-muzi.A080326_145008_hudba_ob
———
Zpět