Jacqueline du Pré

Jacqueline du Pré
světoví violoncellisté

O Jacqueline du Pré, britské violoncellistce a jedné z nejlepších interpretek tohoto nástroje v celé hudební historii, která zemřela předčasně v pouhých 42 letech na roztroušenou sklerózu, je na české Wikipedii stručný odstaveček. Rád bych text poněkud doplnil, nebudu se ale trápit s překladem z delšího textu, který nabízí anglická verze Wikipedie, do kterého bych nicméně musel investovat nejspíš půl dne práce a omezím se na německé zdroje, což mi přece jen půjde lépe od ruky.

Narodila se v roce 1945 v Oxfordu, vyrostla v hudební rodině, matka byla klavíristka a učitelka hry na klavír, a projevila již v pěti letech zájem o hru na violoncello. V deseti letech se stala žákyní Williama Pleetha, syna židovské imigrantské rodiny z Polska, známého právě nejvíce jako učitele Jacqueline du Pré. Následně studovala u Pabla Casalse, Paula Torteliera a Mstislava Rostropoviče. V roce 1961 obdržela nástroj od Stradivariho z roku 1673, kterému se od té doby říká „Du-Pré-Stradivari“. Od roku 1964 hrála na jiné violoncello postavené významným italským houslařem, zvané Davidov-Stradivari, z roku 1712, dnes ve vlastnictví firmy LVMH Moët Hennessy – Louis Vuitton S.A. (hraje na ně Yo-Yo Ma). Oba nástroje byly dary její kmotry Ismeny Hollandové.

V roce 1965 vznikla její první nahrávka, která založila její slávu: Violoncellový koncert Edwarda Elgarse se Sirem Johnem Barbirollim a Londýnským symfonickým orchestrem. Následovaly další nahrávky významných violoncellových koncertů a rozsáhlá koncertní činnost.

Na základě jejího přátelství s Danielem Barenboimem, Itzakem Perlmanem, Zubinem Mehtou a Pinchasem Zukermanem vznikl slavný film Christophera Nupena o slavném kvintetu Franze Schuberta Pstruh. V roce 1967 se Jacqueline du Pré vdala za klavíristu a dirigenta Daniela Barenboima. Její manželství bylo základem plodné hudební spolupráce, kterou můžeme sledovat i na řadě nahrávek.

Na základě skutečnosti, že se na Davidovo violoncello obtížně hrálo, pátrala po nějakém jiném nástroji. V letech 1969 – 1970 hrála na violoncello Francesca Goffrillera, v roce 1970 jej zaměnila na nástroj Sergia Peressona a u něj zůstala až do konce své hudební kariéry.

Na podzim roku 1973 byla Jacquelině diagnostikována roztroušená skleróza. Byla ještě příležitostně činná jako učitelka hudby, do té doby, než se její zdravotní stav zhoršil do té míry, že už nebyla schopná vykonávat žádnou činnost a ve věku 42 let zemřela. K jejím několika málo žákům patřili Alexander Baillie a Claudia Schwarze.

V roce 1998 vznikl na základě knihy jejich sourozenců film Hilary & Jackie (režie Anand Tucker), v němž představitelkou violoncellistky byla Emily Watsonová a který byl mimo jiné nominován na Oscara a britskou cenou BAFTA. Film byl ovšem kritizován, především také Danielem Barenboimem, protože ve filmu byl du Préové podsouván nezřízený sexuální život s různými muži.

Po Jacqueline du Pré jsou pojmenovány růže (vyšlechtěné z „Radox Bouquet“ a „Maigold“) a rovněž klematis (Clematis alpina ,Jacqueline du Pré‘).

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/Jacqueline_du_Pr%C3%A9
https://www.jacquelinedupre.net/

Mendelssohn, Píseň beze slov ad.
https://www.youtube.com/watch?v=5jgIglWnPUI
Takřka čtyřhodinové audio se skladbami – mj. Dvořákův a Elgarův vc. koncert, Saint-Saensovou Labutí, Brahmsovou a Franckovou violoncellovou sonátou
https://www.youtube.com/watch?v=LRuJuGMXUhc
… a samotná Labuť
https://www.youtube.com/watch?v=Rb3bhLXp1XA
Max Bruch, Kol Nidrei
https://www.youtube.com/watch?v=ar2hyRFAGgw
Camille Saint Saens, Violoncellový koncert a moll, op. 33 (první část)
https://www.youtube.com/watch?v=8ijSrsu8aMs