Hudeček – 60! / Spříznění duší

Hudeček – 60! / Spříznění duší 
Gratulační koncert k jubileu Václava Hudečka
Pražský hrad – Španělský sál, 16. prosince 2012,  19.00
Moravská filharmonie Olomouc
Václav Hudeček – housle, Petr Vronský - dirigent
České doteky hudby / 14. ročník / 16. 12. 2012 – 6. 1. 2013

Zahajovací koncert pražského festivalu České doteky hudby (nepočítáme-li předcházející mimořádný koncert souboru Zuzana Lapčíková Kvintet, jehož byla společnost České doteky hudby spolupořadatelem) byl hned na začátku ten z nejprestižnějších. Věnován českému houslovému virtuózovi Václavu Hudečkovi, prvnímu představiteli jedné houslové generace u nás, který v letošním roce slaví své šedesátiny a stává se tedy nyní vpravdě „klasikem“, rovněž „klasický“ repertoár z české a evropské romantiky, konaný v rámci cyklu Hudba Pražského hradu v jeho největším slavnostním prostoru, záštita první dámy Livie Klausové, to jsou atributy, které nemohou u nás být už vyššího řádu.

Koncert na festivalu České doteky hudby je prakticky posledním letošním koncertem jubilejního roku, který začal, jak český houslista s jistou dávkou humoru v nedávném rozhovoru s Marií Retkovou v televizním pořadu Barvy života komentuje, „flaškou slivovice“, kterou dostal někdy v březnu na koncertě ve Zlíně, kde pořádá každoročně své interpretační kurzy, přičemž vlastní narozeniny slaví v létě (narodil se 7. června 1952 v Rožmitálu pod Třemšínem, malým městem nedaleko od metropole, odkud pocházel i jiný slavný český hudebník, autor České mše vánoční, Jakub Jan Ryba). Narozeninový koncert zahrál Václav Hudeček ve své oblíbené Smetanově síni Obecního domu s Talichovým komorním orchestrem. A Hudečkovi byl rovněž věnován koncert na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově, jenž byl skvostným svátkem hudby a zároveň oslavou jeho narozenin. Hrál se svými nejlepšími žáky zmíněných interpretačních kurzů v Luhačovicích (Zlíně) a vnukem Davida Oistracha, jehož je on žákem, Valery Oistrachem. V Moravských Budějovicích pak proběhl festival s názvem Václav Hudeček a jeho hosté, kde byl Hudeček nejen nejvýznamnějším sólistou festivalu, ale rovněž jeho dramaturgem. A konečně festival Svátky hudby v Praze s týmž titulem totiž Václav Hudeček a jeho hosté, představuje řadu koncertů, které, počínaje zahajovacím koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina 16. října přes Vánoční koncert v kostele sv. Šimona a Judy 21. prosince až po koncerty přesahující do ledna příštího roku, ukazují reprezentativní výběr z širokého vějíře těch, s nimiž Václav Hudeček i při jiných příležitostech spolupracuje (mj., violoncellistka Michaela Fukačová či houslista Petr Matěják, soubory Interpreti Veneziani či Barocco Sempre Giovane).

Když takto listujeme jubilejním rokem českého houslového virtuóza, odkrývají se nám nejrůznější propojení, která představují, nejen metaforicky řečeno, kořeny české kulturní tradice. Některé z těchto souvislostí, vazby k Hudečkovu legendárnímu učiteli Davidu Oistrachovi či naopak jeho studentům jsme zmínili. Uveďme ještě jednu souvislost. K Janu Talichovi, pod jehož taktovkou hrál Hudeček svůj koncert v Obecním domě, a jenž je rovněž několikanásobným protagonistou koncertů Českých doteků hudby (např. projekt Cikánské melodie, několik dní po Hudečkově koncertu), Václava Hudečka pojí osobní příběh. Ve zmíněném rozhovoru v Barvách života vypráví, jak v dětství jezdil do Plzně do Plzně k mamince Jana Talicha, zakladatele Talichova kvarteta, švagrové Václava Talicha a babičce Jana Talicha, rovněž skvělého houslisty a dirigenta zmíněného orchestru.

Zařazení Dvořákova houslového koncertu na gratulační koncert k jubileu Václava Hudečka na Pražském hradě s názvem Hudeček 60! – Spříznění duší znamená volbu ze dvou nejvýraznějších poloh Hudečkova interpretačního umění. Při některých zmíněných příležitostech (např. v Českém Krumlově), hrál Bachův koncert pro dvoje housle, nejúspěšnějším titulem, který vznikl v České republice po listopadu 1989, je nahrávka Vivaldiho Čtvera ročních období, obojí tedy barokní muzika. Dvořákův koncert, který hrál Hudeček v tomto roce, dokonce pod taktovkou téhož dirigenta jako na koncertu gratulačním, ale s Janáčkovou filharmonií Ostrava rovněž letos, tedy v její 59. sezóně, patří naopak k tomu základnímu, co si představujeme pod českým vkladem do světové romantické hudby. Zpěvnost druhé věty je tím nejlíbeznějším, co v Hudečkově podání patří k představě o Mistrovi světového významu. A uhrát jej – ve smyslu zachovat tuto zpěvnost – ve velkém prostoru Španělského sálu, který naplní takřka tisícovka posluchačů, a tedy vyžaduje plnou zvučnost nástroje, to samozřejmě není jednoduché ani pro umělce z nejvyššího patra umění. A na programu koncertu neuvedený Mazurek, který patří k technicky „nepříjemným“ opusům, má-li se zahrát s onou robustností, která patří k Dvořákovu slovanskému naturelu, jakby smet.  Samozřejmě tady nehodnotíme absolventský koncert, nýbrž jednoho z našich nejvýraznějších houslových virtuosů a stálici klasické hudební scény, mohu-li použít slova Zdeňka Vokurky z jeho recenze českokrumlovského koncertu, takže nepřísluší nic víc než vyjádřit opravdové potěšení, že posluchač mohl zastihnout českého virtuóza, který letos oslavil šedesátku, v plné nepolevující síle.

Protože nás zajímají souvislosti, bude nicméně zajímavé všimnout si jedné zdánlivé drobnosti. Jak to ostatně poznamenal i sám oslavenec na jevišti, ovšem nikoli v závěru svého vystoupení v první části, ale až na konci celého koncertu, kdy vystoupil, jestliže mu měl být věnován, ještě jednou krátce s přídavkem virtuózního Paganiniho Capriccia č. 5 coby malým překvapením, Španělský sál byl místem jeho prvního velkého vystoupení. Posluchači byli pobaveni, když – při této příležitosti jsme to snad přímo očekávali – okomentoval vtipně svou kariéru umělce. Rodiče jej chtěli mít lékařem, když ale dostal den po svém londýnském vystoupení velkolepou nabídku Davida Oistracha, sešlo z toho. Je to ale jedno, protože malý Václav chtěl být pilotem. Máme ověřeno, že to není jen vtipná pointa na jevišti, nýbrž nejpravdivější a aktuální skutečnost.

Kontext Slovanských tanců a Brahmsových tanců Uherských (po Manfredovi, předehře Op. 115 Roberta Schumanna v první části, zařazené do části druhé, po přestávce) by bylo snad až banální opakovat, epizodu přátelské nezištné pomoci německého skladatele začínajícímu skladateli českému by měl znát každý studentík z hudební výchovy na základní škole, rozhodně by ale byla už škoda nevšimnout si vynikající interpretaci tohoto hudebního materiálu v podání Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou dirigenta Petra Vronského. Zatímco při Manfredovi řídil orchestr s uměřenou přesností, Uherské tance mohl posluchač odečítat z jeho gest v plné bohatosti emocí, rozvernosti, lyričnosti, kontrastů taneční melodie a uherské zádumčivosti. Rozevřely se tak v plné míře barevné možnosti orchestru, uplatnila se kvalitní práce jednotlivých nástrojových skupin. V době, kdy je, bohužel, mnohdy zvykem, po dvou zkouškách jít s orchestrem na jeviště, není tato kvalita samozřejmostí a olomoucká filharmonie rozhodně není žádným „druhořadým tělesem“. Je otázkou, do jaké míry se na věci podílí skutečnost, že Vronský začínal svou uměleckou dráhu jako velmi dobrý houslista a do jaké míry skutečnost, že má dlouholetí zkušenosti s jinými moravskými orchestry. V každém případě se i v tomto smyslu naplnila druhá část názvu koncertu – „spříznění duší“.

Neměli bychom opomenout ani společenskou rovinu zahajovacího koncertu 14. ročníku pražského festivalu České doteky hudby, jednoho z nejrozměrnějšího u nás. Uskutečnil se pod patronací první dámy Livie Klausové, které předal ředitel společnosti České doteky hudby květiny, přítomni byli mj. i primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda, český primas Dominik Duka. Celou událost zaznamenávala Česká televize. Skutečnost, že koncert „Hudeček 60! – Spříznění duší“ patří k prestižním záležitostem tohoto kulturního roku, završuje velkolepost prostředí největšího z koncertních prostorů na Pražském hradě (v témže křídle hned za Španělským sálem se nachází poněkud menší, rovněž skvostná Rudolfova galerie), kde se konají i významné státní akty.

Jan K. Čeliš
Recenze pro České doteky hudby

Poznámky
Barvy života, 16. 11. 2012 s Marií Retkovou na TV2, iVysílání České televize
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095889602-barvy-zivota/212562221200032/obsah/229738-vaclav-hudecek/
Jubilejní nahrávka v Supraphonu
https://art.ihned.cz/c1-56049010-hudecek-ve-1430-minutach-kdysi-zazracne-dite-dnes-sedesatilety-virtuos
Narozeninový koncert ve Smetanově síni Obecního domu s Talichovým komorním orchestrem
https://www.youtube.com/watch?v=XnyNBZwiTlM
Václav Hudeček na 21. ročníku MHF Český Krumlov, 21. července 2012
https://www.festivalkrumlov.cz/o-nas/minule-rocniky/2012-21-rocnik
https://aktualne.centrum.cz/kultura/cesky-krumlov/clanek.phtml?id=747132
https://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=2103
Mezinárodní hudební festival v Českých Budějovicích 24. – 26. srpna 2012, Václav Hudeček a jeho hosté
https://www.festival-hudecek.cz/
Dvořákův koncert v podání Václava Hudečka na programu Ostravské filharmonie 6. a 7. září 2012
https://olser.cz/5755/program-janackovy-filharmonie-ostrava-%E2%80%93-zari-2012/
Nahrávka téměř kompletní diskografie Václava Hudečka u Supraphonu.
https://art.ihned.cz/c1-56049010-hudecek-ve-1430-minutach-kdysi-zazracne-dite-dnes-sedesatilety-virtuos