Hromádka kulturních programů
03.12.2018 19:34Ani nevím, ze které zásuvky či šanonu vypadly, mohly se tu ocitnout při nějakém třídění, je možné, že je mám duplicitně kromě těch, které jsou už někde archivovány v nějaké složce, či jsem si je tenkrát neuložil, odkládal je, že je případně ještě nějak okomentuju, dokonce – a zvláště u divadelních programů – je vysoce pravděpodobné, že je kdysi přinesla žena a teď se po letech opět objevily, tím, že představují nejrůznější výstavy, koncerty či divadla na jedné straně místní, regionální, na druhé, těch je víc, ty z metropole, představují už vizuálně zajímavou sestavu, čtení a amalgám skrytých souvislostí, což je důvod, proč je, než je znovu vložím do desek a na nějaký čas znovu zmizí zasunuty do regálu, alespoň krátce okomentuju.
Vojtěch Preissig
Jízdárna Pražského hradu
5. 11. 2004 – 30. 1. 2005
Skládačka (trojmo z formátu A4) s charakteristickým jeho kubickým písmem v lahvově zelené barvě, uvnitř text (Tomáš Vlček, též autor knižního Průvodce výstavou, viz odkaz) se stručnou charakteristikou výstavy umělcova životního díla, připravenou NG, Správou Pražského hradu, Uměleckoprůmyslovým muzeem a PNP v Praze, navazující na výstavy z roku 1968 (připravil PNP a Galerie Václava Špály, ve Špálově galerii a Nové síni). Oproti tehdejšímu akcentu na tvorbu geometrických studií jsou zachyceny Preissigovy jednotlivé tvůrčí oblasti i etapy tvorby, „hlavní jízdárenský sál umožňuje poprvé v celistvosti vidět jádro Preissigovy tvorby, dílo neobyčejné výtvarné citlivosti, technické vyspělosti, dílo experimentů a objevů“. Oddíly Art Nouveau – kresby, fotografie a grafiky kol. 1900, odd. Od secese k moderně zachycuje období 1904-1909, Art Deco 1910- 1931. Čtvrtá část výstavy je věnována návrhům a realizaci zamýšleného projektu Art FUndamental. „Poslední oddíl hlavního sálu představuje rezultáty bohatství a původnosti jádra Preissigovy tvorby – materiálovou grafiku, studie zakřivených plošných prostorů, hmatové objekty spolu s obrazy sahajícími od symbolické abstrakce až k informelním texturám. V prostorách přilehlých hlavnímu sálu jsou vystaveny další oblasti Preissigovy tvorby. Ilustrace na skládačce: Námrazy, Studie ornamentální struktury, Studie ke knize The House, Krajina se stromy, Detail obálky knihy Josefa Karafiáta Broučci, Návrh na tapetu, Pavouci. Vstupenka s výtvarným motivem rozloženého prostoru.
Úžasná výstava. Vzpomínám na ony neuvěřitelné odstíny barev, haptické povrchy, proměny stylu, vytříbenost, vždy mě fascinovaly jeho písma, i ty tapety měly úžasnou výtvarnou kulturu. Žádné „pryč s ornamentem“!
https://muj-antikvariat.cz/kniha/vojtech-preissig-preissig-vojtech-2004
https://search.mlp.cz/cz/titul/vojtech-preissig-1873-1944/2442240/
https://www.ngprague.cz/exposition-detail/vojtech-preissig/
https://www.ngprague.cz/userfiles/filemanager/files/preissig_vojtech.pdf
https://www.citarny.cz/index.php/ilustratori-cesko/preissig-vojtch
(dole grafika vstupenky)
Emil Filla
Jízdárna Pražského hradu
30. 5. – 31. 10. 2007
Dvě skládačky podobné té předchozí (trojmo rozdělený formát A4), první v češtině, druhá v angličtině s odlišným řešením. Úvodní text české skládačky (přístupný též na stránce NG v archivu:
„Výstava představí Emila Fillu jako jednu z nejvýznamnějších osobností české a evropské kultury první poloviny 20. století. Základy výjimečnosti Filly spočívají jak v hodnotě jeho přínosu modernímu malířství, kresbě, koláži a plastice, tak i ve spojování těchto jednotlivých oblastí výtvarné tvorby s teorií umění a uměleckým školstvím a organizací uměleckého života. Fillovo dílo bylo založeno na řešení tvůrčích otázek a úkolů moderního umění, především expresionismu a kubismu, následně pak i dalších tendencí umění třicátých a čtyřicátých let, s reflexí sociálních a duchovních hnutí moderní doby. Na cestě k uplatnění a zhodnocení svých vlastních tvůrčích schopností a vizí Filla rozpoznal převratný význam děl Eduarda Muncha, Honoré Daumiera a Pabla Picassa, stejně jako rozpoznal význam nových objevů v dějinách a teorii umění. Fillovo dílo nalezlo své největší společenské uplatnění při utváření moderní kultury v Československé republice dvacátých a třicátých let. Obraně jejích ideálů Filla věnoval podstatnou část své tvorby a činnosti v době před a během okupace Českých zemí fašistickým Německem.“
Rozsáhlé doprovodné programy / pro studenty a mládež, komentované prohlídky, speciální akce –Komponovaný program Otázky a úvahy Emila Filly, Muzejní noc, řada programů pro školní skupiny a pedagogy (2. stupeň základních škol, pro střední školy). V centru vnitřní strany rep. ob. malíř z roku 1932, několik dalších reprodukcí – Milostná noc, Zátiší se sklenicí, Tropická noc. Na anglické skládačce pak Reader (Čtenář, 1933), většina reprodukcí nicméně tytéž jako na české (v jiném grafickém uspořádání).
Nevzpomínám si, zda na výstavě byl ten snad nejproslulejší obraz, Čtenář Dostojevského, ale pokud nebyl zde, viděl jsem ho při nějaké jiné příležitosti. Kromě té expresionistické a kubistické klasiky mě vždy fascinovaly obrazy z Českého Středohoří z pozdního období tvorby, viděl jsem je několikrát. Zajímavé jsou i některé jeho texty, Práce oka, ale vyšlo těch knih víc.
https://www.ngprague.cz/exposition-detail/emil-filla-1882-1953-/
Andy Warhol: Disaster Relics
Muzeum Kampa
19. 7. – 21. 10. 2007
Andy Warhol je jednou ze stálic, ikon moderního umění. Každý z nás měl v průběhu svého života zcela jistě několik příležitostí se s jeho dílem setkat vždy v určitém konkrétním kontextu (v mém případě si vzpomínám na velkou výstavu v Düssseldorfu, obal jedné desky Rolling Stones, jeden ze sešitů Jazzpetitu, či na „banány“ otiskované po ulicích v době převratu jako charakteristický symbol, bylo by to vše na delší příspěvek), letmo je možné vzpomenout na vyzdvižení jeho díla v souvislosti s aktualizací jeho slovenského původu a otevřením muzea v Medzilaborcích. Museum Kampa je jedním z míst, kde se Warholovo dílo vystavuje opakovaně (v odkazech jsou další příklady), Disaster Relics čili Ostatky katastrof byla – vedle jiného – expozice jedenadvaceti sítotiskových prací klasika amerického pop-artu, jak zmiňuje recenze na kultura.zpravy.idnes.cz, komentující projekt v Sovových mlýnech nepříliš lichotivě. Sám jsem na této výstavě nebyl, nicméně si myslím, že ne každá expozice musí být nutně „přelomová“, mnohdy je milé i krátké připomenutí (ostatně vystavený Joseph Beuys není zrovna nejčastějším tématem našich výstav).
Z výstavy letáček (třetinka A4), červený papír s inverzním nápisem a stručnými charakteristikami výstavy připravené ve spolupráci sAndy Warhol Museum v Pittsburgu a Ludwig Museum of Contemporary Art v Budapešti.
https://www.kosmas.cz/knihy/143098/andy-warhol-disaster-relics/
https://kultura.zpravy.idnes.cz/warholovy-katastrofalni-katastrofy-na-kampe-fnu-/vytvarne-umeni.aspx?c=A070817_074603_vytvarneum_off
https://www.museumkampa.cz/
Smíšený pěvecký sbor Foerster
při Lepařově gymnáziu v Jičíně
Slavnostní koncert
u příležitosti 5. výročí sboru
13. října 2000, Porotní sál jičínského zámku
Program koncertu na dvou listech formátu A4 přeložených a vložených do sebe (tedy osm stran A5), s černobílým tiskem textu a grafiky několika vrstev notových partitur. Úvodní slovo s verši Marie Pujmanové Milena Martincová, historie souboru Mgr. Karel Chutný, předseda sboru (vybírám úvodní část):
„Smíšený pěvecký sbor Foerster vznikl v únoru 1995 při Lepařově gymnáziu v Jičíně, a to z iniciativy profesorky Ivany Hanzlové. Původním záměrem bylo vytvořit smíšený komorní sbor vedle již působícího jičínského Ženského pěveckého sboru Smetana při Základní umělecké škole J. B. Foerstera. Zájemců o sborový zpěv bylo však tolik, že nakonec vznikl velký smíšený sbor. K 1. září 1995 měl celkem 38 členů (27 žen a 11 mužů), v průběhu letošního roku se celkový počet zpěváků ustálil na čísle 55 (40 žen, 15 mužů). Jeho sbormistryní je Ivana Hanzlová – profesorka Lepařova gymnázia v Jičíně. Nesmazatelnou pečeť vtiskl sboru Jiří Vála – zástupce dirigenta Pěveckého sdružení pražských učitelů, sbormistr Pražského pěveckého sboru Křížkovský, který s tělesem v prvních dvou letech spolupracoval a byl jeho druhým sbormistrem. Členskou základnu tvoří studenti, učitelé, ale i zástupci jiných profesí. V repertoáru lze najít skladby renesanční, barokní, klasicistní, romantické, současná díla našich i cizích autorů a úpravy lidových písní, spirituálů, muzikálových melodií. První korepetitorkou byla Marie Chladová, bývalá učitelka Základní umělecké školy Jičín, nyní sbor doprovází Pavel Krčmárik, student Státní konzervatoře Pardubice (třída prof. Hršela).“
(Následuje zevrubný přehled účinkování, spolupráce s jinými tělesy a sbory)
Program (na prostřední dvojstraně): SPS Foerster: D. S. Borňanskij: Těbě pajom, A. V. Michna z Otradovic: Loutna česká (výběr), J. Gallus: Ecce komodo, A. Dvořák: Vyběhla bříza běličká, J. B. Foerster: Rodfné brázdy, J. Křička: (Pozdravujte zemi, obláčkové, J. Snížková: Panegyricus na J. A. Komenského, R. Wagner: Svatební sbor z opery Lohengrin, B. Smetana: proč bychom se netěšili / přestávka / P. Krčmárik – klavír: L. Janáček: Po zarostlém chodníčku (výběr), SPS Foerster: Znám já jeden krásný zámek (lidová, upr. M. Roček), Važanští kohouti (lidová, upr. O. Halma), Kovářská (lidová, upr. J. Andrejs), Suchdolský rybník (lidová, upr. K. Hába), Nezná tu nikdo soužení mé (spirituál), Vozíčku, ke mně leť (spirituál), Ride The Chariot (spirituál), Prší, prší (idová, upr. M. Hroněk), M. Roček: Sicilská tarantela
Sólisté: L. Stříbrný, M. Chrástová, Č. Jung, R. Štaff
Divadlo za branou II / Otomar Krejča
Beckett / Čekání na Godota
Program legendární inscenace – složený karton formátu B4 na dvojstranu a záložku s vloženým přeloženým listem s textem, sestavou výroků francouzského autora Jeana Onimuse z jeho knihy Beckett (Mass Market Paperback,1967), ukázka:
„Co zbude z člověka, když mu nezbude než holé existování? Když všechno už bylo ztraceno, zbývá ještě slovo. Tyčí se osamoceno na hranici nicoty, poslední svědectví lidské přítomnosti, a kdyby někdo přestalo znít, nebylo by už opravdu nic.
Nemoc beckettovského hrdiny je v podstatě prostá: je to nemoc karteziánského vědomí, zbaveného jistoty, kterou mu poskytuje světlo Boží. Vědomí dopadá samo na sebe jako zvadlá květina, jeho jasnozřivost je slepá.
Všichni jsme vyhnanci vypadlými z hnízda, nezbývá nálež jít bez oddechu směrem ke ztracené vlasti, která nikdy není tady, ale vždy jinde, za horizontem.“
Překlad – Karel Kraus
Režie a scéna – Otomar Krejča
Asistent režie – Vít Vencl
Vladimír – Otomar Krejča ml.
Estragon – Jan Hartl
Pozzo – Bořík Procházka
Lucky – Alexej Okuněv
Jinoch – Vít Vencl
Inscenaci uvádí Divadlo za branou II od 22. listopadu 1991 (poprvé v Ústí n. Labem 5. listopadu 1991).
Vzpomínám si, jak se naplnila moje očekávání, když jsem viděl Beckettovo Čekání na Godota, které jsem dávno předtím četl, ale v divadle žel neviděl, v Jičíně někdy po Listopadu. Totiž nikoli samotné představení, z něj si příliš nepamatuju (ale možná si pamatuju to nejpodstatnější), nýbrž zděšení diváků, kteří odcházeli z divadla zcela konsternováni, cože se to vlastně celou dobu na jevišti dělo (a navíc se to takřka doslovně celé v druhé polovině opakovalo!). Karla Krause, překladatele Čekání na Godota, pamatuju z několika pražských přednášek v době, kdy to bylo takřka utajené. Fascinující osobnost.
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73794/samuel-beckett-v-cechach.html
https://www.bubinekrevolveru.cz/evropan-telem-i-divadlem
https://www.amazon.com/Jean-Onimus-Beckett-ONIMUS/dp/B0000DUUVG
Giuseppe Verdi / Nabucco
Brožura Státní opery Praha
Více než šedesátistránková brožura operního představení díla italského klasika ve Státní opeře Praha s vloženým listem s obsazením v 191. představení 21. září 2002. Vzpomínám si na tu událost, kdy žena, která má operu v mimořádné oblibě (známý sbor z této opery zpívá i ve sboru), dostala jako dárek lístky a já jsem jel s ní.
Brožura (lepená, 20,3 x 11,3 cm) obsahuje kromě základních údajů (premiéra 28. listopadu 1993, dirigent Richard Hein (na tomto představení Michael Keprt), režie Karel Němec ad.) stručnou synopsi díla v češtině, angličtině, němčině, francouzštině a italštině, krátkou studii o vzniku opery, v závěru brožury v angličtině a němčině, a libreto, jehož autorem je italský básník a libretista Temistocle Solera (libreto k Nabucco je jeho nejznámějším dílem), v českém překladu (opera byla nastudována v italském originále).
Statečný lid jde se mnou,
v mé mysli jasní se den,
s vítězným vojskem
se do Asýrie vrátím.
Jak blesk zasáhne můj meč
všechny ty bezbožné zrádce,
k zemi je srazí,
svrhne je do prachu
a celá má zem bude zářit
v královské záři mé koruny.
pod tvým vedením
opět zahlédnem svoji zem.
(ze 4. jednání, Nabucco)
Mezi odkazy přidávám odkaz k nahrávce proslulého „sboru židů“ (Va pensiero su l'ali dorate) ze 3. dějství.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nabucco
https://www.youtube.com/watch?v=aexYVT2kZnk
Leť, myšlenko, na křídlech zlatých - (Sbor židovských otroků - Chorus of the Hebrew Slaves) Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Český filharmonický sbor Brno řídí Vladimír VálekCoro Esclavos Hebreos (Va Pensiero)
Bohuslav Martinů / Řecké pašije
Národní divadlo
„V roce 1954 žil Bohuslav Martinů v Nizze v domku svého přítele malíře Josefa Šímy. Zde dokončil v červenci operu Mirandolina a vzáptí začíná uvažovat o novém námětu. Zatím co komponuje kantátu Hora tří světel, klavírní sonátu a oratorium Gilgameš, usilovně hledá předlohu pro operní libreto. V řadě námětových okruhů, které skladatele zajímaly, se projevila i touha zhudebnit nějaký děj ze Slovenska nebo z moravského Slovácka, aby se »dostal znovu k českému textu« a aby byl »více na zemi a doma«. Přání bylo patrně bezprostředně vyvoláno kompozicí pěti dvojzpěvů na lidové texty ze sbírky Františka Bartoše, které nazval Petrklíč, a jasně vysvětluje také nadšení, s nímž Martinů komponoval hudbu k veršům Miroslava Bureše Otvírání studánek jako horoucí pozdrav rodnému kraji. Vhodné české operní libreto však skladatel nezískal.“
To je první odstavec úvodního textu Václava Noska k materiálu k Řeckých pašijím v inscenaci Národního divadla, premiérované 26. a 27. ledna 1984 ve Smetanově divadle v režii Václava Kašlíka a dirigenta Jiřího Bělohlávka (j. h.), přičemž ve čtvercovém sešitku je vložen list s obsazením z 5. ledna 1990. Text, v němž se ještě nehovoří o setkání s řeckým spisovatelem Kazantzakisem a jeho románem Kristus znovu ukřižovaný a samotném vzniku Řeckých pašijí, jsem uvedl též pro představu o stylu a důkladnosti seznámení s tématem na pěti stranách (z nich jsou ovšem část ilustrace z inscenace). Nosek sleduje genezi díla, zahrnující postupné snížení počtu osob na jevišti, čtyři verze libreta, vystižení hudebně formálních prvků i celkové výstavby díla. Sešitek pak obsahuje několik textových pasáží od Bohuslava Martinů z různých textů a dob, posléze obsah opery (zpracoval rovněž Václav Nosek).
V dotčeném představení nebyl dirigentem Bělohlávek, nýbrž Rudolf Krečmer, sbormistrem Karel Fráňa, choreografii zpracoval Jiří Blažek, v rolích pak byli mj. Antonín Švorc, Luděk Vele, Jindřich Jindrák, Karel Berman, Eva Hlobilová ad.
Uvedu ještě jeden krátký úryvek skladatele v závěru textového bloku:
„V mluvě hudby je skryt život a energie, které vám tlumočí věci úžasné, jste-li připraven je poslouchat. B. M. 1946.“
Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eck%C3%A9_pa%C5%A1ije
novější inscenace
televizní 1999
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1005242487-b-martinu-recke-pasije/29836515219/
Brno 2005
https://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation&a=detail&id=3846
Olomouc 2017
https://www.moravskedivadlo.cz/moravske-divadlo/prectetesi/napsalionas/recenze-recke-pasije-jako-lidove-divadlo-podle-pitinskeho/?s=detail
https://www.liter.cz/recenze-kultura-834431-cist
Petr Iljič Čajkovskij / Labutí jezero
Státní opera Praha
Reprezentativní sešit formátu A4 s barevnými reprodukcemi z inscenace a portréty jejích tvůrců, vše v několika jazycích (č, a, n). Na první vnitřní straně základní údaje: dirigent: Pavel Šnajdr, František Drs, choreografie: Lev Ivanov, Marius Petipa, Pavel Ďumbala, Hana Vláčilová, režie: Pavel Ďumbala, Hana Vláčilová, scéna: Martin Černý, kostýmy: Ludmila Várossová, asistent choreografie: Michal Šebor, Kateřina Dedková-Franková, Jiří Němeček, korepetitor: Václav Zahradník
Hraje Orchestr Státní opery Praha
Premiéra 29. března 2007
(na vloženém lístku jsou uvedena ještě další jména, a tanečníci, kteří vystupovali na představení 22. března 2010 v 11 hod., tj. představení pro školy: Zuzana Hvízdalová, Michal Štípa, Milan Boček, Veaceslav Buriac, pavlína Ďumbalová, Rebecca King, Anna Ščekaleva, Viktor Kocian, Petr Jirsa a děti Baletní školy SOP; všechna jména v sešitě neuvádím; v sešitě vložen i lísteček k přestavení Pucciniho La Bohème)
Následuje přehledný text Děj baletu, delší text Labutí jezero, zrod legendy, kratší Labutí jezero na českých scénách, Dvě otázky pro dva choreografy, relativně stručný portrét skladatele a na dvojstraně pak Profily inscenátorů (Ďumbala, Vláčilová, Šnajdr, Drs, Černý, Várossová). Čtenář/majitel sešitu získá bohatý základní přehled o díle. Vybírám z textu odpověď Hany Vláčilové na otázku po ideální představě inscenace díla:
Pro mě zůstává nejdokonalejší verze Konstantina Sergejeva, která je do dneška na repertoáru Mariinského divadla a s menšími úpravami a drobným zkrácením byla uváděna v 70. letech minulého století také u nás. Sergejev věnoval hodně času studiím archivních materiálů, a pravděpodobně se velmi přiblížil originálu Maria Petipy a Lva Ivanova. Labutí jezero musí být především krásná pohádka. Nebráním se ani tragickému konci, protože ten samozřejmě člověka zasáhne, ale zvlášť v dnešní době je optimistický závěr lepším řešením. Negativních zpráv se na nás ze všech stran valí tolik, tak proč aspoň divákům v divadle nenabídnout něco povznášejícího.“
https://www.atlasceska.cz/kalendar-akci/labuti-jezero-balet-statni-opera-praha-34767
Novou inscenaci Labutího jezera připravuje Národní divadlo na jaro 2019
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/13220?t=2019-04-10-19-00
———
Zpět