Holašovice

Holašovice
EXOD 2012

Vesnice Holašovice, obec Jankov, byla zapsána na Seznam světových památek v souladu s Konvencí o ochraně světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Zápis do tohoto seznamu představuje potvrzení výjimečného univerzálního významu kulturní nebo přírodní památky, která si zasluhuje ochranu v zájmu lidstva.
(skládačka Holašovice / světová památka UNESCO)

Dlouhou dobu jsem čekal na příležitost podívat se do Holašovic. Zajímalo mě, do jaké míry je tento soubor lidové architektury opravdu unikátní či do jaké míry je to vypreparovaný úsek historie, za nímž je okamžitě jiný, totiž náš svět. Lákaly mne tyto komplexy či spíše „metodika“ jejich vytváření v řadě případů, dokonce bych řekl více než vlastní autenticita, kterou jsem vždy vnímal do určité míry jako problematickou. Alespoň v tom smyslu, jaký napovídá vědomí, že i katedrály se v průběhu věků proměňují, dokonce ničí požárem nebo zřícením, takže onen „výchozí“ bod, který má být zachován, neexistuje, protože jej překrývá celá řada vrstev, z nichž některé jsou „vratné“ (např. odstranění některých nánosů v 19. století, ale to už je právě onen problematický krok)… Takže co je dotvořeno „zpětně“, aby byl celek pohromadě, co bylo opuštěno a tím nebylo přetvořeno a stačí jen „oprášit“? V Německu byl přísný zákon se štědrou dotací na druhé straně, pokud bude udržena vnější vizuální stránka třeba celku hrázděné architektury, zatímco vše za tím bylo „vyjádřeno“ (entkernt) a vybaveno moderními technologiemi. Co třeba Rothenburg ob der Tauber, kde je všechno uměle „vráceno“ kamsi do středověku? Co náš Karlštejn, který je vlastně nepůvodní (úpravy v 19. století)? Možná bych si měl přečíst něco blíže, abych si dojem, byť bezprostřední, ukotvil v dalších souvislostech.

Holašovická náves je opravdu enklávou, za níž jsou „okamžitě“ úplně normální stavby, do jaké míry je alespoň tento prostor zcela autentický, netuším, zvláště když si uvědomím dramatický osud celé vesnice v průběhu staletí, ale i doby vlastně docela nedávné (mám na mysli čtyřicátá léta minulého století, jsou tu ale i skutečnosti, že Holašovice nikdy nebyla samostatná obec atd., viz odkazy níže). Umím si představit, že je to dobrá kulisa, stejně jako jí je Vesec u Sobotky, kde se točila třeba televizní Staročeská svatba se souborem Český ráj. Je pravda, že tam těch domů je přece jen trochu méně. Zajímalo by mě, do jaké míry jsou zachovány ostatní vesnice, které jsem třeba znal, žel zprostředkovaně, z národopisných publikací – vzpomínám si třeba na pojem „žudro“, výtvarně pojednaný vstup do domu ve „valašských dědinách“.  A v každém případě, byť byly různě opouštěny a znovu osidlovány, nejsou Holašovice umělý skanzen, do kterého jsou jednotlivé stavby přeneseny, jako tomu je v Rožnově pod Radhoštěm, na Veselém kopci (Soubor lidových staveb Vysočina) či v Přerově nad Labem. Podobně jako na těchto místech se i zde (v červenci) pořádají „Selské slavnosti“ s ukázkou staročeských řemesel. Hraje lidová hudba.

Tak, teď jsem na to narazil, pěkný přehled je na adrese „selské baroko u nás“, tam je to opravdu pečlivě rozebráno, s fotkami atd., odkaz viz dole.

https://www.holasovice.eu/
https://selskebaroko.unas.cz/holasovice/holasovice.htm
https://www.holasovice.cz/

https://katka34.rajce.idnes.cz/Holasovice/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hola%C5%A1ovice
https://www.pruvodce.com/holasovice/ab_cz.php3
https://www.kohoutikriz.org/data/w_knofo.php

Selské baroko u nás
https://selskebaroko.unas.cz/index.htm
(pět tisíc fotografií z celkem 435 vesnic)

Moje fotky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Z_EXODu_2012_Pamatka_UNESCO_Holasovice/