Hodiny hudební výchovy / 5

Pletky tetky operetky neboli ještě jednou k operetě aktuálně

O operetě tady už byla řeč, respektive o předehrách k operetě jako jednom hudebním útvaru, který můžeme poslouchat i samostatně. Zkusím se ještě jednou podívat na operetu z trochu jiného hlediska, z hlediska jevištního celku, navazujícího na starší útvary a pokračující opět novějšími:
singspiel / opereta / muzikál
A také z hlediska jednotlivých autorů či inscenací, dějů oper. Podíval jsem se na programy operetních divadel, na YouTube i jinam. Tady je přehršel odkazů. Pokud se něco opakuje z předchozího, mazat to už nebudu:

Obecný portál
https://www.musical.cz

YouTube, uživatel
https://www.youtube.com/user/fritz51288#g/u
(trochu guláš, ale série „nejhezčí operety“, žel někdy konce uříznuté) https://www.youtube.com/user/Raiwons
https://www.youtube.com/user/RestlessRusalka

Emerich Kálmán, zvl. Čardášová princezna
https://cs.wikipedia.org/wiki/Emmerich_K%C3%A1lm%C3%A1n
https://www.hdk.cz/umelci/emmerich-kalman (Karlín)

https://www.operabalet.cz/?page=rep&id=330
https://de.wikipedia.org/wiki/Die_Cs%C3%A1rd%C3%A1sf%C3%BCrstin

https://www.kulturniportal.cz/porad/176-cardasova-princezna
Jeden z největších operetních hitů Čardášová princezna Emmericha Kálmána se vrací na jeviště ústeckého divadla. S roztančenými čísly „Vy, líbezná děvčátka, s tváří anděla“ či „To všechno láska, bláznivá láska“ patří mezi nesmrtelné. Čardášová princezna zaznamenala ohromný světový úspěch. Stala se rodnou sestrou Lehárovy Veselé vdovy, druhou nejhranější operetou v historii tohoto žánru, pravým bestsellerem i vděčným námětem pro film. Představovala vrchol Kálmánovy tvorby, protože v ní – jak to vyjádřil jeden kritik – spojil skladatel krásu maďarského folklóru s elegancí salónního valčíku. Byl prostě svůj. Všechno, co vytvořil později, zůstalo již ve stínu slavné „Čardášky. Inscenaci v režii Gustava Skály diriguje Tvrtko Karlovič. (Ústí nad Labem)
https://www.operabalet.cz/?page=rep&id=330

Ona je kabaretní zpěvačka a miluje ho, on je šlechtic a miluje ji, ale je zasnoubený s jinou. Ona se naoko provdá za jiného, ale ten se zamiluje do té druhé. A začíná bláznivý kolotoč milostných zápletek, který navíc odhalí i jedno staré rodinné tajemství.... Tak by se ve stručnosti dal shrnout příběh slavné operety Emmericha Kálmána Čardášová princezna. (https://musicalnet.cz/recenze-a-clanky/400-premierova-cardasova-princezna)

Osoby
Sylvia Varescu, varietní zpěvačka
Edwin, syn knížete, její ctitel
Boni/Bonifaziu, hrabě, Edwinův kumpán
Stasi/Anastasia, komtesa, Edwinova sestřenice
Feri, šlechtic, Edwinův kumpán
Eugen, Edwinův příbuzný
Leopold Maria, kníže z a na Lippert-Weylersheim, otec Edwinův
Anhilte, jeho manželka
několik kabaretních dam, jejich manželé a notář

1. dějství
Sylva Varescu, úspěšná šansoniérka, se připravuje v jednom budapešťském divadle na své americké turné. Její ctitel, syn vídeňského vévody Edwin Lippert-Weylersheim ji chce navzdory přání jejích rodičů od jejího záměru odradit a oženit se s ní. Ti mu ale doručí fingovaný povolávací rozkaz, který mu doručí příbuzný Eugen Rohnsdorff. Kromě toho rodiče naaranžují zásnuby s jeho sestřenicí, komtesou Anastasií (Stasi) a uveřejní inzerát v novinách. Když Boni, Edwinův přítel, tento inzerát přinese Sylvě, odjede rozladěna se svým doprovodem do Ameriky.

2. dějství
O několik týdnů později se dává na vědomí zasnoubení Edwina a jeho sestřenice. Náhle se objeví Sylva s Bonim a vydává se za jeho ženu. Edwin, který ji stále ještě miluje, prosí svého kumpána Boniho o rozluku. Přece ví, že Boni vlastně miluje Stasi (jak mu jednou přiznal). Sylva věří Edwinovi a akceptuje údajnou rozluku. Krátce před oznámením jí dojde, že není společensky na dostatečné úrovni, ledaže by si vystupovala pod šlechtickým titulem. Tu se odhalí její skutečná identita, což vede ke skandálu.

3. dějství
Ve třetím dějství se všechny osoby zase setkají v jednom vídeňském hotelu. Po několika nedorozuměních a turbulencích vyjde najevo, že Feri, Edwinův kumpán, objeví v jeho matce svou někdejší lásku, provinční primadonu Hildu. Všichni – Edwin se Sylvou a Boni se Stasi – se vrhají do manželství a doprovázejí zpěvačku na její americké turné.

Franz Lehár
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Leh%C3%A1r
https://www.musicaltheatreguide.com/composers/lehar/merry_widow.htm
https://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.l/l371666.htm

Lippen schweigen
https://www.youtube.com/watch?v=4VDmUINALmM&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=OQ-WrP_duhg&NR=1

https://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-recenze/Franz-Lehar-Carevic~04~kveten~2009/

Průvodní text k Lehárově operetě je v přiloženém bookletu nadepsán „Ruská romance“. Výchozím bodem děje je historický fakt, příběh zapuzeného syna Petra Velikého, který se zamiloval do finského děvčete, uprchl s ním do Neapole, carskou policií byl zatčen, uvězněn a zemřel ve vězení; příběh se stal už dříve předlohou dramatu Gabryely Zapolské. K operetnímu žánru patřil tradičně šťastný konec, Lehár byl prvním, kdo tuto tradici narušil. Volbou námětů a řešením se přiblížil verismu (přátelil se s Puccinim), ovšem drastické zápletky a rozuzlení by mu publikum neprominulo, jeho operety nekončí smrtí, ale odřeknutím lásky a rozchodem. Proměnu v pointě Lehárových operet od Paganiniho dále například okamžitě postřehl Karl Kraus. Paganini opouští Annu Elisu, jde za svým uměním, po něm končí rozchodem Carevič a poté Země úsměvů a Giuditta; nicméně otevřený konec dovoloval naději, že se ti dva „přece jen ještě najdou“. V polovině 20. let se stal hvězdou Lehárových operet tenorista Richard Tauber a také titulní role Careviče byla napsána pro něj (premiéra se uskutečnila roku 1927 v Berlíně). Historický příběh ruského carského trůnu se stal skutečně jen východiskem. Děj operety se odehrává o dvě století později, Soňa je ruské děvče, které se vydává za chlapce – tanečníka ansámblu, který má smutného carova syna rozveselit. Variace na pohádky o smutných princích a obligátní hra s odhaleným inkognitem není libretisticky nijak hluboce propracovaná – proč také: Sonin převlek a taneční „profese“ zabijí dvě mouchy jednou ranou – poskytnou příležitost k nezbytným tanečním vystoupením (ve vítaném folklórním balení), umožní, aby se princ bezhlavě zamiloval, aniž tuší do koho atd. Rozvíjení děje se dá předvídat a divák to tak míval (a má dodnes) rád. Jako mnoho podobných děl, stůně ovšem i toto libretisticky a koneckonců i hudebně slabé třetí jednání. Jak řečeno, příběh nekončí tragicky, jako tomu bylo v historii, ale přece jen podivně: carevič dostává zprávu o otcově smrti a musí nastoupit na trůn. Neurozená Soňa zůstává sama – jako oběť ve prospěch státnické povinnosti. Jinak jsou tu dodrženy všechny operetní „předpisy“: hlavní milenecký pár, druhý milenecký respektive mladokomický pár, intrikán, patřičná dávka sentimentu, patřičná dávka kontrastního lidového elementu atd. Předložené DVD je filmovou verzí Careviče z roku 1972. Pro ni Lehárovu partituru upravil Bernd Grund, to jest leckde přeinstrumentoval a změnil pořadí hudebních čísel. Jeho aranžmá nepovažuji ovšem za úplně šťastné, v některých okamžicích je velmi slyšitelně poplatné pop-stylu sedmdesátých let a „vypadává ze stylu“ (například v soubojové scéně careviče a Soni či v duetu služebného páru Máši a Ivana). Vcelku zbytečně přesunul režisér děj třetího jednání z Neapole na řecký ostrov, jeho zdůvodnění, že pak není optický přechod z prostředí carského dvora tak náhlý, mi nepřipadá příliš přesvědčivé. Šťastnou ruku měl režisér při obsazení rolí: Wiesław Ochman je pohledný a velmi dobře zpívá, Teresa Stratas je jako Soňa herecky naprosto přirozená, dokáže hrát i nejjemnější mimikou tváře a pěvecky byla tehdy na svém vrcholu. Do role Ivana a Máši obsadil režisér zpěvuschopné herce Haralda Juhnkeho a Birke Bruck. Careviče Lehár s výjimkou „Písně o Volze“ a duetu „Proč je na jaře jen jednou máj“ neobdařil příliš chytlavými melodiemi, nápady jako například ve Veselé vdově či v již jmenovaných dílech zde rozhodně nenajdeme, příběh i jeho libretistické zpracování jsou šablonovitější, než bývá obvyklé, avšak díky čtveřici hlavních představitelů – a až na uvedené drobné výhrady je nutno říci, že i díky režisérovi, jenž nechal děj odehrávat v době, do které byl autory zasazen a vyhnul se jakýmkoli postmodernistickým pokusům – film za uplynulé čtvrtstoletí nezestárl. Opereta má zavilé odpůrce i nostalgické milovníky, já patřím k těm druhým a věřím, že když přežila dosud, přežije i nadále.

Johann Strauss

https://www.musical-opereta.cz/operetu-netopyr-letos-uvedou-sceny-v-pardubicich-brne-i-ostrave
Vídeňský skladatel Johann Strauss ml. napsal na čtyřicet operet. Část jich pohltil zub času, jiné opráší některé z divadel sem tam, ale minimálně pět z nich tvoří trvalou součást světového operetního repertoáru. Je to Cikánský baron, Noc v Benátkách, Krajkový šátek, autorem nedopsaná a až po jeho smrti uvedená Vídeňský krev a samozřejmě Netopýr, jeho dílo nejslavnější, které se s Lehárovou Veselou vdovou dělí o post celosvětové jedničky v operetním žánru.

Za úspěchem Netopýra nestojí, jako v případě mnoha jiných operet, jen krásná hudba Johanna Strausse, ale také velmi povedené libreto, jehož autory jsou Carl Haffner a Richard Genée. Ti tentokrát nepracovali s klasickým sladkobolným milostný příběhem, ale vystavěli story na skutečně komediální zápletce, kterou situovali v prvním jednání do rezidence pana Eisensteina, ve druhém na reprezentační ples u prince Orlovského a ve třetím do městské šatlavy. Spíše než na obligátní operetní klišé vsadili na dobře rozehranou situační komiku. Vypráví o vtipné pomstě doktora Falkeho za silvestrovský žertík, při němž jej jeho kamarád Gabriel Eisenstein nechal sedět až do rána opilého na městské lavičce v maškarním kostýmu netopýra. Úžasně prý se bavilo celé město! Dr. Falke vymyslí odplatu – a ta mu vyjde znamenitě: Pozve Eisensteina na ples k princi Orlovskému místo jeho nástupu do vězení (kam má jít na týden za banální důvod – políček úředníkovi) a zároveň tajně přizve i jeho komornou Adélu vydávající se za umělkyni, jeho manželku převlečenou za uherskou hraběnku a ještě k tomu samotného ředitele věznice Franka. Díky tomu se rozehrává důvtipný kolotoč situací, obohacený známými melodiemi v rytmu valčíku i čardáše. Vše se k všeobecné radosti hlavních aktérů rozuzlí přímo na půdě místního vězení a jak se nakonec ukáže, za všechno vlastně může jen šampaňské, které s grácií tak rychle stoupá do hlavy.

Jacques Offenbach
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jacques_Offenbach
https://www.kinosvetozor.cz/cz/program/filmy/2663/Hoffmannovy-povidky-|-Jacques-Offenbach/
https://www.festival.cz/program/126-jacques-offenbach-hoffmanovy-povidky
https://www.youtube.com/watch?v=iKdVWV8niJM
https://www.youtube.com/watch?v=rCgTvNjF6zQ&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=JAMr0uoT1ng&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=g0WRJES4cyw&feature=related

Franz von Suppé

Básník a sedlák
https://www.youtube.com/watch?v=c3_aM_s0R1U

Krásná Galathea
https://www.youtube.com/watch?v=uXC7PaOzLSU&feature=related

Lehká kavalerie
https://www.youtube.com/watch?v=aF5nhMIyeqI&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=bzc6BFAVgRo&feature=related
Johann Strauss syn
Cikánský baron
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cik%C3%A1nsk%C3%BD_baron
https://www.otacivehlediste.cz/repertoar/porad.html?qid=188
https://www.ndm.cz/cz/opereta-muzikal/inscenace/28-cikansky-baron/
Netopýr
https://www.opera.cz/cs/repertoar/netopyr.html
https://vstupenky.ticket-art.cz/index.php?pg=predstaveni&id=621&auth=929b4fc28e136a792832da77ae581ea3