Hellmesberger Quartett

Hellmesberger Quartett
Ze staré Vídně

Smyčcový kvartet založil ve Vídni Joseph Hellmesberger otec v roce 1849.  Komorní těleso se zasloužilo o etablování tradice koncertů komorní hudby a propagování a interpretaci děl romantické hudby. Poté, co na místě primária vystřídal svého otce Joseph Hellmesberger syn, působilo těleso do roku 1901.

Když Hellmesberger zakládal kvarteto, mohl se opřít o známosti a zkušenosti, které s touto hudbou měl. Již jeho otec hrál v kvartetu, jistě inspirován Josephem Böhmem, jehož žákem a asistentem byl, spolu s Leopoldem Jansou, Matthiasem Durstem a Ägidiem Borzagou. Na svých soukromých koncertech vystupovali před vybraným publikem. Ve dvanácti letech Hellmesberger otec hrál mimo jiné se svým o dva roky mladším bratrem Georgem a významným houslistou a pedagogem Josephem Joachimem v tzv. „Wunderknaben-Quartett“ (Kvartetu zázračných chlapců).

Zformování vlastního kvartetu pak proběhlo jednoduše, když jednadvacetiletý houslista získal tři hráče z tehdy jediného kvartetu Leopolda Jansy pro sebe. Ten po neúspěšné revoluci z politických důvodů opustil Vídeň a přesídlil do Anglie. Jeho kvartet několik let předtím po několika neúspěšných pokusech navázal na praxi komorních koncertů Ignaze Schuppanzigha, kterou ten zavedl v roce 1804 a pokračoval v koncertech v letech 1824 – 1829.

Nové společenství pak uspořádalo šest či osm tzv. „kvartetních soirée“ a zůstalo pak po dlouhou dobu jediným pravidelně vystupujícím tělesem ve Vídni. Teprve v sedmdesátých a osmdesátých letech vyvstala potřeba větší konkurence v této oblasti a vznikla řada dalších kvartetů (jeden z nich vytvořil Vieuxtemps, jiný Joachim atd.). Na programu těchto nedělních koncertů bylo – ve shodě s dramaturgií, kterou zavedl Schuppanzigh – obvykle klavírní trio nebo houslová sonáta mezi dvěma kvartety, případně kvintety, sextety apod. Ke klavíristům, kteří na těchto koncertech vystupovali, patřil Johannes Brahms, Julius Epstein, Clara Schumannová, Moriz Rosehthal, Anton Rubinstein aj.

Také repertoár prvních několika desetiletí byl pod vlivem Schuppanzigha, tedy Haydn, Mozart, Beethoven, poději Schumann, Schubert, Mendelssohn-Bartholdy či Brahms. Byly i premiéry, např. děl Antona Brucknera, Carla Czerného, Camilla Saint-Saënse ad.

V roce 1870 nastoupil do kvarteta jako druhý houslista Hellmesbergerův nejstarší syn Joseph, a v roce 1883 jeho bratr Eduard jako violoncellista. Kvartet se v tu dobu přejmenoval na Quartett Hellmesberger und Söhne. Poté, co začal v roce 1887 Hellmesberger trpět chronickými bolestmi ruky, převzal místo primária jeho syn. Zatímco zezačátku těleso vystupovalo převážně v mateřském městě, později se vydalo také na turné, do Konstantinopole, do Orientu. Na začátku svého působení mělo kvarteto velice pozitivní kritiky a oblibu u publika, postupem času ale v konkurenci s jinými tělesy jejich sláva postupně bledla, až se jednoho dne z hudebního života vytratilo – konkrétně v souvislosti se jmenováním primária cob kapelníka Dvorní kapely.

Eduard Hanslick, nejvýznamnější hudební kritik té doby, ve svém pojednání i koncertním životě ve Vídni říká, že léta 1830-1848 nebyla příliš silná a teprve Hellmesbergerovo kvarteto se uplatnilo jako legitimní dědic Schuppanzighova kvarteta. Vedle toho byla v určité době významná další tělesa, zvl. Florentiner-Quartett (zal. 1865) a pak především berlínské kvarteto J. Joachima (zal. 1869).

Z významných instrumentalistů bychom neměli zapomenout jmenovat zvláště Davida Poppera, který působil v tělese v letech 1868 – 1872.

https://de.wikipedia.org/wiki/Hellmesberger-Quartett