Hej, Kubo, divná jest věc!

Známe ji všichni už dávno od Jaroslava Krčka. Je to vlastně už taková malá vánoční hra, jaké hrávali naši předkové, jedno ze zpodobení události, které jsou základ Vánoc, vedle lidových betlémů a některých koled, v nichž se také zpívá o narození Ježíška. Měli bychom jen stručně poznamenat, že „divná je věc“ neznamená „podivná“, nepatřičná, protože slovo je odvozeno od slova „div“, tedy zázrak. Zázračná věc. Najdeme jej v řadě dalších vánočních písní, právem. I ony jsou „divné“, tedy malý zázrak. A Fidle zařadilo Kubu letos poprvé do svého programu v době, kdy andělé zvou na tu slávu.

1. pastýř: Hej, Kubo, divná jest věc! —
Sbor: Co pak?
1. pastýř: že se nám narodil jest —
Sbor: Kde pak?
1. pastýř: v tom obecném chlévě,
při andělském zpěvě
v Betlémě.
Slyšel sem zpívati,
hlasitě volati :
gloria in exelsis deo;
latinsky neumím, nevím co je to.
2. pastýř: Proč pak Frantu nezavoláš, —
Sbor: Proč pak?
2, pastýř: aby nesl dary od nás?
Sbor: Co pak?
2. pastýř: Ty jehňátko, von kozlátko,
a já pěkné bílé holoubátko ;
všecko mu dám, cokoliv mám,
jenom své jehňátko doma nechám.

Franto, Kudrnáči,
Vašíčku, Ferdáči
basu drbej, hodně řezej,
Ježíšku malému jen dobře hřej .
(Od Krkonoší. Roman Nejedlý)

Text převzat v podobě, jak otištěn v knize, vydanou pohádkovou komisí literárního spolku Slavín v Praze 1878.

jkč

[text do programu pořadu Koncert tříkrálový, 3. a 5. ledna 2014]