Haruki Murakami / Po otřesech

Veronika Talpová vystihuje skvěle v recenzi na iLiteratuře výstižnost českého titulu, který zvolil překladatel povídkového souboru Tomáš Jurkovič pro knihu, která vyšla v originále v roce 2000 a v Odeonu v edici Světová literatura v roce 2010. Ačkoli je – spíše než námětem, impulsem či svorníkem všech šesti Murakamiho povídek tragické zemětřesení v Kóbe v roce 1995, nemůžeme očekávat katastrofické líčení trosek a nářku zraněných, spíše existenciální stav „po otřesu“, kterým může být cokoli v životě, zhroucení manželství, reakce na první známky stáří atd. Je ovšem třeba poznamenat, že i v německém překladu (vyšel 2003) byl použit podobný název (Nach dem Beben, tedy Po zemětřesení, anglicky nelezneme originál after the quake, druhý titul je shodný s názvem jedné z povídek The children of the gods all dance, tedy Tanec pro všechna dítka Boží, stejně jako např. v polštině).

Z německé stránky na Wikipedii přebírám pasáž, v níž se hovoří o zemětřesení a sarinovém útoku v tokijském metru, tedy obou po sobě v krátké době následujících katastrofách v Japonsku, které vedly k tomu, že se Murakami vrátil po několika letech v ústraní v zahraničí zpět do rodné země. V roce 1997 vydal knihu Underground (jap. Andaguraundo), v níž zveřejnil tucty výpovědí obětí, ale také členů sekty Óm šinrikjó („Nejvyšší pravda“, později, v r. 2000 přejmenována na Aleph). Výpovědi byly seřazeny podle pěti linek metra, v nichž byl jedovatý plyn uvolněn. Murakami se přitom drží zpět a nechá hovořit oběti z jejich pohledu. Osm interview pořídil spisovatel se sektáři.

Tomáš Jurkovič charakterizuje ve svých „3 minutách s…“ před televizní kamerou Murakamiho styl nejen v knize Po otřesech jako v prvním okamžiku velmi srozumitelný, nicméně po dalších návratech, kdy začne čtenář o věci přemýšlet, zjišťuje, že se ocitá ve složitém labyrintu významu. Jako ústřední motiv příběhů, které se odehrávají časově přesně mezi oběma katastrofami, se vine mužská úloha současného Japonce.

Kniha je uvedena dvěma motty, prvním z Dostojevského Běsů, kde Líza dodává k odpovědi, „do bylo“ „To není možné! To je kruté!“, druhý z Bláznivého Petříčka Jeana Luc Godarda, v němž hlas o masakru partyzánů Vietcongem je komentován jako absurdní proto, že oběti jsou anonymní.

V první povídce, UFO v Kuširu, převáží pan Komura na speciální žádost krabici se zvláštním obsahem na druhý konec Japonska, zatímco jeho žena bez hnutí tráví několik dní u televize, v níž jsou zprávy o katastrofě, načež po pěti dnech zmizí a zanechá dopis na rozloučenou s tím, že nechce se svým manželem už mít nic společného. Pan Komura se na cestě setká s Šimao, druhá linie příběhu má erotické souvislosti. Konec je „záhadný“, jak říká překladatel Jurkovič ve zmíněném interview – pan Komura se předáním krabice sám sobě ztratil.

V druhé povídce, Krajina se žehličkou, se setkávají tři velice rozdílné postavy: dívka Džunko, která „naslouchá“ ostatním a chodí ráda k ohňům, které mistrovsky zapaluje Mijake, trochu tajemná osoba, třetí je chlapec Keisuke, který se vyznačuje tím, že mluví hodně sprostě (taková ta puberťácká jednoplošnost řeči) – zatímco Mijake hovoří v dialektu (překladatel Jurkovič to komentuje, že se pokusil dialekt z Kóbe, kde bylo zemětřesení, jako takový překladatelský pokus nahradit východním moravským nářečím). Tak řečeno se tady vlastně tedy setkávají tři jazykové kódy. Zajímavá je povídka ale i námětem. Zatímco chlapec se vrátí domů, protože mu je zima, muž a dívka se domluví, že až oheň dohoří, tak se spolu zabijí.

Třetí povídka, Tanec pro všechna dítka Boží, začíná příšernou kocovinou chlapce Jošiji, který má jen matku Ósaki. Ta kdysi žila „v hluboké temnotě“, dnes, poté, co se její milenec lékař odmítl hlásit k otcovství, je jí ale zřejmé, že chlapcův skutečný otec je Pán, jak jí vysvětlil pan Tabata. Jošija sleduje svého biologického otce až na předměstí, do míst, kde „jeho duše … spočinula v tichém, projasněném bodě prostoru a času“ a na kopci se pak dává do tance. Paradoxů je tady více, pan Tabata se před smrtí Jošijovi přizná, že tělesně toužil po jeho matce, Jošija odmítne vzít si přítelkyni a mít s ní děti (přestože je dobře fyzicky vybaven, jak mu ona připomíná), protože jeho otec je Bůh. Trochu mě zaskočilo, že i tomuto chlapci se říká Žabáku, ačkoli o tom „pravém“ se hovoří až v přespříští povídce.

Také v následující povídce Thailand si to Tomáš Jurkovič hned na začátku užil, když vytvořil českou verzi následující hlášení thajské stewardky: Tamijaponófe. Naželé datlo práfě proletá oplutý stviženích trupulensí. Fráťte se prosím na svá místa, a cápněte si pevnostní pási. Musím říci, že mi chvíli trvalo, než jsem přišel na to, co je to „naželé datlo“, ale transkripci do srozumitelštiny jsem nepotřeboval, přestože mi byla na následujících řádcích nabídnuta. Zajímavá je zde osoba pana Nimita, dokonalého průvodce vdovy, paní Sacuki, v Thajsku, kde odbornice v lékařských vědách pouze relaxuje u bazénu. Nimit ji vezme k vědmě a ta jí prozradí, jaký je problém její neživotnosti (pan Nimit jí odpovídá, že on sám je už napůl mrtvý). Výraznou úlohu zde hraje vážná hudba a jazz.

Povídka Žabák, zachránce Tokia je parádní sci-fi. Jednoho dne najde Katagiri, po návratu z města ve svém bytě obrovskou mluvící žábu, která jej ubezpečuje, že on je jediný, kdo jí může pomoci zachránit Tokio před nestvůrou, Žížalou, která město hodlá zničit tím, že způsobí zemětřesení. Žabákovým argumentem je, že Katagiri dělá po šestnáct let svou nebezpečnou práci úředníka v pojišťovně, přestože mu gangsteři, kteří mají v úmyslu podnik tunelovat, vyhrožují. Katagiri se naopak cítí zcela „normálním“, průměrným člověkem. Když se nakonec Žabák ponoří pod zem a v úporné bitvě zamezí Žížale učinit to, co chtěla, Katagiri mu nemohl pomoci, protože se potácel v horečkách. Žabák ho ale ujistí, že naopak jeho pomoc byla nezbytná a bez ní by byl neměl šanci: „Stál jsem při mně neochvějně ve svém snu.“ Také v této povídce autor nezapomene alespoň na malý fóreček. Katagiri oslovuje svého partnera v boji „pane Žabáku“, ten jej neoblomně opravuje, „jenom Žabáku, prosím“.

Poslední povídka, Medovníky, je zvířecí pohádka pro malou dívku, která se bojí. A je tu taky přehršel erotiky.

https://www.iliteratura.cz/Clanek/27347/murakami-haruki-po-otresech
https://de.wikipedia.org/wiki/Haruki_Murakami#Erz.C3.A4hlungen
https://www.youtube.com/watch?v=2NPGdHnE04Y