Hallstatt

Hallstatt
Muzeum v Hallstattu

Hallstattské muzeum má celý scénář výstavy zveřejněný na svých stránkách, samozřejmě bez obrazové dokumentace, nicméně pro „zopakování“ či coby anticipace cesty je možné z textu, který zde (ve zkrácené podobě) předkládám, vycházet.

Prohlídka muzea ve dvaceti šesti klíčových bodech, které zde v mírně zestručněném překladu předkládám:

1 Geologie / Po tisíciletí zaujímá sůl pevné místo v životě člověka a také jedna z nejskvělejších raných kultur, „halštatská kultura“,  vděčí svému názvu výskytu soli v hallstattské solné hoře. Veškerá sůl na zemi konec konců pochází z moře.  Silným zahuštěním mořské vody, která je solným roztokem, vznikly před milióny let alpská solná ložiska. Ostalpinský geologický komplex mezi severními vápencovými Alpami mezi Innsbruckem a Vídní disponuje obsahem sodných či draselných solí a chemicky příbuzných organických sedimentů. Hallstattské solné ložisko má formu příkře stojícího, asi 2700 metrů dlouhého a 670 metrů širokého hřbetu. Vytvořilo se před 250 milióny let v zátokách a lagunách pramoře (tethys). Složení ložiska je zhruba 62 procent kamenné soli, 28 procent hlíny a 10 procent anhydritu a jiných sulfatických solí.

2 Dějiny / Shrnutí těch nejdůležitějších událostí v dějinách Hallstattu, to je „cesta časem „.

3 Začátky v mladší době kamenné / Před deseti tisíci léty se lidé usadili a začali se zabývat chovem dobytka a zemědělstvím. Tato doba se nazývá politikum, mladší doba kamenná. V Hallstattu jsou dokladem zdejšího osídlení fragment kamenné sekyry, který byl nalezen v roce 1838 a v roce 2001 bylo na základě metody měření poločasu rozpadu uhlíku určeno jeho stáří na 7 000 let.

4-5 Prehistorická těžba soli / V novodobém solném dole (od roku 1311) byly nalezeny pozůstatky staré těžby, která se datuje do let 1400-800 let před n. l. (Severní skupina), 800-300 let před n. l. (Východní skupina) a kolem přelomu letopočtu (Západní skupina). Na základě konzervujícího účinku soli máme dochovány i předměty z organického materiálu – dřeva, kůže, kožešin, textilií…

6 Halštatská kultura / Je zvykem nazývat při bádání starých původních kultur nálezy pojmem, který je dán jménem jednoho naleziště. Tak se kultura starší doby železné ve střední Evropě v časovém rozmezí 8. – 5. století před naším letopočtem nazývá kultura halštatská. Jméno této kultuře dalo pohřebiště, které bylo odhaleno v roce 1846 vysoko v horském údolí na centrem dnešního Hallstattu.

7 Katastrofa / Ve 4. století zničilo kvetoucí kulturu katastrofální zřícení horského masívu, které nejen zničilo vše v údolí, ale proniklo i do štol a šachet solného dolu. Obrovské kameny, kořeny stromů, hlína a štěrk pronikly hluboko do podzemí.

8 Keltové / Po katastrofě můžeme v hallstattském prostoru sledovat keltské vlivy. Na louce ve výšce 1350 metrů byly nalezeny pozůstatky rozsáhlého keltského sídliště.

9 Římané v Hallstattu / Ve 2. století před naším letopočtem došlo k přímým kontaktům keltů a římského impéria. Obě kultury žily v míru, uzavírala se přátelství a obchodní smlouvy, obchod a doprava kvetly, svůj podíl na tom měl export soli z Hallstattu. Římané pronikli na sever až k Labi a Dunaji a existují domněnky, že se usadili také v Hallstattu. Na rozdíl od „solných knížat“, kteří bydleli v blízkosti míst, kde se sůl dobývala, si vystavěli vily na březích jezera. Ty byly luxusně vybaveny, například měly topení v podlaze, skleněná okna či výstavní keramiku.

10 Středověk a nová doba / Také ve středověku měla sůl v tomto kulturním prostoru nesmírný význam. Došlo dokonce k „solným válkám“, když vypukly spory mezi zemským vládcem Albrechtem I. a solnohradským arcibiskupem. Královna Alžběta, vdova po králi Albrechtovi I., se věnovala kolem roku 1311 s plným nasazením organizaci solného podnikání v Hallstattu. To se stalo „státním podnikem“ a jím zůstalo až do roku 1998.

11 Rauchkuchl ?

12 Požár Hallstattu / 20. září 1750 byl postižen Hallstatt rozsáhlým požárem. Na vině byla žena pekaře, která chtěla ohřát místnost doutnajícím dřevem ukrytým pod popelem a nedodržela potřebná bezpečnostní opatření. Shořela dvorní kapela, špitální kostel, desítky dalších budov. Celkem bylo třicetpět budov obětí plamenů, zahynuli čtyři lidé.

13 Zdraví a zdravotní péče / Už Maxmilian I. se zabýval tímto tématem a nechal vystavět u náměstí špitál. Šlo nejen o nemocné lidi, ale i potřebné, jim bylo poskytnuto přístřeší a strava. Požár vybudovaná zařízení zničil. V sedmdesátých létech 18. století byla vybudovány  nová nemocenská a opatrovnická zařízení.

14 Johann Georg Ramsauer (1795 – 1874) / Johann Georg Ramsauer je jeden z velkých synů Hallstattu. Ve 13 letech vstoupil do služeb těžby soli. Musel být velice zdatný, o čemž svědčí jeho strmá kariéra. Ve 36 letech dosáhl pozice důlního mistra (dnes by to byl ředitel podniku). Byl třikrát ženat a měl 22 dětí. Zemřel v 79 letech, ověnčen poctami, v Linci. Ramsauer je považován za toho, kdo odhalil hallstattské pohřebiště, hřbitov ze starší doby kamenné, který dal jméno halštatské kultuře.

15 Pohřebiště v Hallstattu / Leží vysoko v obtížně přístupném údolí solné hory vysoko nad Hallstattem. Předpokládá se, že zde bylo pohřbeno více než 4000 osob. Téměř polovina z nich byla před uložením spálena. Tento druh pohřbu byl vyhrazen movitější vrstvě obyvatel, zde se také našlo množství předmětů, které byly do hrobů vkládány. Plocha byla uhlazena a posypána jemným pískem, byly vztyčeny velké kameny, které neměly nad zemí žádné označení. Časově lze situovat pohřbívání na tomto místě do 8. – 4. století před n. l., odlišují se dvě vrstvy, starší, od 8. a 7. století a mladší, od 6. do 5. století.

16 Bohatství pohřebiště / Mezi nálezy cenných předmětů je nejvýznamnější hrob číslo 507, který byl odhalen v roce 1857.

17 Pionýři v Hallstattu / Přírodovědec Friedrich Simony přišel do Hallstattu v roce 1840, intenzívně zde pracoval po dobu padesáti let a je považován za zakladatele hallstattského muzea.   K dalším pionýrům, kteří mají zásluhy na tom, že světová veřejnost obrátila pozornost k Hallstattu, jsou Isidor Engl a Friedrich Morton.

18 Katolická a evangelická církev / Panuje domněnka, že Hallstatt se obrátil ke křesťanství velmi brzo, už někdy tři sta let po Kristově narození. První zmínka o románském kostelu se datuje do začátku 12. století, další zmínky o faře jsou z doby, kdy se královna Alžběta zasadila o novou organizaci při těžbě soli. Na začátku 16. století se i v tomto kraji rozšířilo učení Martina Luthera, byla zde ale i silná protireformace, kdy docházelo k pálení knih, zavírání protestantských škol atd. (podobně jako u nás), teprve toleranční patent císaře Josefa II. v roce 1871 přinesl obrat, a jím skončila doba 180 let náboženského útlaku.

19 Výroba soli

20 Mincovnictví

21 Těžba soli v nové době

22 Práce a řemesla

23 Turismus / Koncem 18. století se stal pro Hallstatt významným hospodářským faktorem turismus. V prostředí císařského domu přišlo do módy lázeňství a nové odhalování přírodních krás. Lidé začali cestovat, aby prožívali krajinu. A to především do hor, kterým se předtím po staletí pro nebezpečí, která se zde skrývala, vyhýbal, a jejichž fascinaci náhle propadli. Na začátku 19. století psali autoři cestopisů o nádherné krajině na úpatí Dachsteinu a tím vzbudili pozornost široké veřejnosti. Heslo „rakouské Švýcarsko“ přispělo k tomu, že turisté začali proudit i do Hallstattu, který se stal novým výletním cílem. K rozšíření turistiky přispělo zavedení lodní dopravy (v roce 1862), vybudování silnice na západním břehu Hallstattského jezera (1874) a železničního připojení (1877). Hallstatt byl nyní pro každého dostupný. Důležitým důvodem pro návštěvu Hallstattu byl výraz „halštatská kultura“, poprvé použitý na jednom jednání archeologem Hildebrandem v roce 1874.

24 Příroda

25 Umělecké řemeslo

26 Světové kulturní dědictví UNESCO / V prosinci 1997 se rozhodla komise světového kulturního dědictví UNESCO zařadit „kulturní krajinu Hallstatt – Dachstein / Solná komora“ na svůj seznam. V zápise se uvádí: V alpínském regionu Hallstatt – Dachstein / Solná komora se jedná o výjimečný příklad přírodní krajiny jedinečné krásy a zvláštního vědeckého významu, který vykazuje i svědectví o rané, kontinuální lidské, hospodářské a kulturní činnosti. Tato kulturní krajina spojuje přírodu a kulturu v harmonické a vzájemně se doplňující jednotě.“

https://www.museum-hallstatt.at/rundgang.html