Gustav Flaubert / Herodias

Gustav Flaubert / Herodias
úklid knihovny

Zatímco u Prostého srdce, první povídky ze Třech povídek (Trois contes, 1877), vydaných také pod stejnojmenným názvem, jde o „čistý“ příběh, poslední povídka Herodias (tedy Herodiada, matka Salomé) vyžaduje coby historická próza znalost souvislostí. Musíme si tedy udělat ve věcech tak trochu pořádek (pokud jej nemáme). Ostatně bohatý poznámkový aparát, uváděný vždy přímo na stránce pod textem (není jasné, zda Flaubertův originál, ale zřejmě i záležitost překladatele), zatěžuje tímto způsobem plynulost četby, ale uvádí historické souvislosti. Historická próza je u Flauberta jednou z poloh jeho tvorby, nejznámější je rozsáhlý román Salambó, o němž máme na těchto stránkách samostatný příspěvek.

Nechci jít příliš do šířky (sám se nacházeje v mnohém na tenkém ledě nedostatku znalostí, ale především pro zřetelnou linii příběhu) a zabývat se pro samotný text zbytečnými podrobnostmi, byť veskrze zajímavými, pro Flaubertovo vyprávění postačí trochu se prohrabat nějakými stránkami, kde je vše vylíčeno (použil jsem německou Wikipedii). Příběh se odehrává v pevnosti Machaerus (na jihu jedné ze čtyř židovských provincií, jménem Perea, dnes v Jordánsku poblíž jedné z nejstarších obchodních cest, Severojižní cesty či Cesty kadidla, Kadidlové stezce, vedoucí z jižní Arábie do Egypta, dnes UNESCO, podle rostliny Boswellia sacra, trasa byla součástí obchodu s vonnými pryskyřicemi). Do pevnosti, jedné z pevností Heroda Velikého (jiné např. Herodium či proslulá Masada na břehu Mrtvého moře), byl dopraven Jan Křtitel, který představoval nebezpečí pro tetrarchy Heroda Antipa (u Flauberta jen Antipas), druhého syna Heroda Velkého (s jeho čtvrtou ženou), vládce Galiley a Perey. Hlasitý kritik Antipa mu vytýkal, že zapudil svou první ženu a vzal si za ženu Herodiadu, předtím ženu prvního syna Heroda Velikého Heroda Boethia (Filipa). O příběhu, který končí popravou Jana Křtitele (jeho nejznámější část, kdy Herodias pošťouchne svou dceru, tanečnici Salomé, aby vyjádřila přání, aby jí na podnosu byla přinesena hlava Jana Křtitele – později téma např. celé řady výtvarných zpodobení), se můžeme dozvědět z Bible (v Evangeliu sv. Marka), ale také ve spisu Josepha Flavia (který z této krajiny pocházel) Antiquitates Juadicae. Na Flavia se také Flaubert odvolává.

V jeho podání se seznamujeme nejdříve s pevností a historickými souvislostmi, tj. vztahy mezi Herodem, Antipou, Herodiadou, příchodem Vitellia, správce Syrie (Vitellius  otec, jeho syn Aulus, který ve Flaubertově příběhu přijíždí s otcem jako patnáctiletý obtloustlý mladík s akné, je pozdějším římským císařem, r. 69 n. l.), který Antipovi pomáhá ve sporu proti králi Aretasovi IV.,  králi Nabatejců (dnes slavné skalní chrámy v Petře), jehož dcera byla právě onou první ženou Antipy. Působivé je odhalení krypty, v níž Joachanan, ohnivý prorok (Jan Křtitel) proklíná nemravnost Herodiady a hlásá příchod Mesiáše, Ježíše Nazaretského.

Podobně jako v románu Salambó i zde Flaubert líčí velkolepou hostinu, a v průběhu celého vyprávění narazíme na spoustu výrazů, označujících vzácná jídla a nápoje, exotické rostliny nebo historické reálie, dnes méně známé postavy a události. A nakonec je tu ona již zmíněná, naopak dobře známá událost, kdy je splněno přání Salomé. V posledních větách textu tři postavy nesou hlavu toho, který pokřtil Ježíše, ke Galileji, a střídají se, protože je těžká.

Gustav Flaubert, Prosté srdce, Spisy Gustava Flauberta VI, Aventinská knihovna klasiků, 265. sv. edice Aventinum, vydal r. 1930 za redakce O. Šimka a v úpravě F. Muziky Dr. Ot. Štorch-Marien, přeložil Otto Rádl, tisk Grafické závody V. & A. Janata v Novém Bydžově.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cesta_kadidla
https://de.wikipedia.org/wiki/Machaerus
https://de.wikipedia.org/wiki/Lucius_Vitellius_%28Vater%29