Gran Duetto Concertante v Nymburku

Slavné maličkosti  / Gran Duetto Concertante
Nymburk, Kaple sv. Jana Nepomuckého
Dvořákův festival / 60. ročník / 7. – 21. 6. 2015

Koncert flétnisty Jana Riedlbaucha a kytaristy Miloslava Klause je druhým v pořadí v tomto jubilejním ročníku Dvořákova festivalu – pravda ten předchozí, v Sále Bohuslava Martinů v Trutnově, se uskutečnil v konstelaci s Valerií Zawadskou, tedy ve formátu literárně-hudebního pásma, zatímco na tomto koncertu jsou umělci Gran Duetta Concertante jedinými interprety.

Přesto je tu několik paralel, které určitě stojí za zmínku. Trutnovský koncert se konal v prostoru, který byl původně sakrální stavbou, v tomto novogotickém evangelickém kostele, využívaném i dnes církví, z něhož tedy i nyní dýchne duchovní atmosféra, nicméně jeho uspořádání jako koncertní a výstavní síně je v hlavním plánu světské. Kaple sv. Jana Nepomuckého je rovněž, jak už říká název, církevní stavba, v tomto případě ovšem na nějakou takovou rekonstrukci a proměnu funkce čeká – stopy zubu času jsou na historické památce zřetelné, patří k těm stovkám či tisícům staveb v naší zemi, které na nějakou záchranu teprve čekají. Tím spíše je dobře, že je oživována kulturou, zkušenost říká, že právě to je primárně velmi důležité. A je třeba říci, že o to se pracovníci kulturního domu, který se nachází hned vedle, dobře starají – mohu to zase potvrdit z minulých ročníků Dvořákova festivalu.

Druhou paralelou jsou přinejmenším tři shodné skladby, které zazněly i na koncertě v Trutnově – úvodní Sonáta G dur italského barokního skladatele G. B. Sammartiniho, dále Preludium a Courante, op. 1, č. 8, Antonia Vivaldiho a konečně třívětá Sonáta D dur Pietra Locatelliho pro flétnu a kytaru. Všechny skladby zazněly v první části koncertu. Rovněž před přestávkou si mohli posluchači užít slavnou Baden Jazz Suite pro kytaru Jiřího Jirmala, kytarové legendy a jubilanta, před zhruba dvěma měsíci devadesátiletého. Miloslav Klaus je žákem profesora Jirmala a Bádenská suita zazněla na koncertu k jeho poctě na zimním festivalu České doteky hudby v Sukově síni Rudolfina, kde ji zahráli Jirmal a Klaus společně.

V druhé polovině pak byla na programu hudba 19. a 20. století, skladby Francouzů Jacquesa Iberta a Gabriela Faurého,  Čecha Bedřicha Smetany, Němce Franze Schuberta, a nakonec brazilského kytaristy, violoncellisty, klarinetisty, dirigenta a skladatele Heitora Villa-Lobose a současného kubánského kytaristy, dirigenta a skladatele Leo Brouwera. Koncert, byť bez přestávky či s pomyslnou přestávkou (v katalogu byla uvedena), byl tak dramaturgicky vlastně koncipován jako „větší věci“ v první části – nezmínil jsem ještě Sonátu C dur, KV 545, W. A. Mozarta – a vlastní „slavné maličkosti“, navíc s narůstající španělskou rytmičností a tanečnosti, v části druhé, i když ani toto členění tak úplně neplatí, protože některé melodie, důvěrně známé kulturní veřejnosti, zazněly hned v prvních skladbách.

V každém případě ovšem bylo rozvržení skladeb, které je i záležitostí dlouhodobé spolupráce obou umělců, pestré – jako třetí zmíněná sólová Jirmalova skladba pro kytaru, kde jsou předepsány různé technické finesy vytvářející barevnost – a pak směrem k závěru stále bohatší vějíř zvukových prostředků, který přispíval ke gradaci celého vystoupení až např. po techniku fiato (rty nejsou přitisknuty k tělu nástroje, ale proud vzduchu přichází do nástroje z určité vzdálenosti) napodobující jihoamerické „Indiány“ s jejich Panovými flétnami.

Možná někoho zarazilo, když jsem uvedl v programu také jméno Bedřicha Smetany. Nevinnost a Vzpomínka z klavírního cyklu „Balady, dojmy, upomínky“ zazněly samozřejmě v úpravě již zmíněného Jiřího Jirmala, jiné skladby (Schubert, Leo Brouwer) naopak v aranžmá Miloslava Klause. Ten také tyto vznik těchto skladeb krátce komentoval, zatímco rovněž stručného komentáře celého koncertu se ujal Jan Riedlbauch.

Zbývá jen poslední otázka. Kteráže byla (na Dvořákově festivalu) ona „povinná“ skladba od Antonína Dvořáka? Humoreska, coby přídavek.

Jan K. Čeliš
Recenze pro České doteky hudby, červen 2015