Giacomo Puccini / La Fanciulla del West
08.04.2020 23:59Giacomo Puccini / La Fanciulla del West
Metropolitní opera, záznam představení z jejích stránek, shlédnuto 8. dubna 2020
V úvodu čtu:
Deborah Voigt is the gun-slinging heroine of Puccini’s opera of the American West. Nicola Luisotti conducts a standout cast that also stars tenor Marcello Giordani as Dick Johnson and baritone Lucio Gallo as Jack Rance.
Italský operní autor Giacomo Puccini je v učebnicích hudební historie uváděn jakožto zástupce verismu. Nevím, zda se dá říci, že Tosca, Madama Butterfly, Turandot či La Bohème jsou slavnější než Děvče ze zlatého Západu, jak by mohla nasvědčovat skutečnost, že v Průvodci operní tvorbou Anny Hostomské se dílo nerozebírá. Vysvětlení nacházím v článku na německé Wikipedii, kde se říká, že na rozdíl od ostatních Pucciniho oper se zde takřka nevyskytují melodicky přitažlivé a známé árie – s výjimkou Johnsonově Ch’ella mi creda v třetím dějství. Operu z roku 1910 znám pod tímto tradičním názvem, přesněji by bylo jen Děvče ze Západu, jak jej také uvádí česká Wikipedie.
Příběh to je jednoduchý, převezmu-li zestručněně zmíněný text: Děj opery o třech dějstvích se odehrává ve zlatokopeckém táboře v Kalifornii v době zlaté horečky kolem roku 1850. (I) Šerif Rance se marně dvoří Minnie, majitelce baru. Ta dává přednost Dicku Johnsonovi, o němž se proslýchá, že je to ve skutečnosti Ramerrez - náčelník lupičské bandy. V závěru dějství přichází zpráva, že je Ramerrezova banda někde na blízku. (II) Minnie se Johnson zalíbí natolik, že ho pozve k sobě do pokoje. Johnson se musí ukrýt, protože k Minnie přicházejí hosté baru a varují ji, že Johnson je ve skutečnosti bandita Ramerrez. Po jejich odchodu Minnie Johnsona vyžene. Ten je při odchodu za dveřmi raněn výstřelem, Minnie ho ukryje v patře nad svým pokojem. K Minnie do pokoje si vynucuje vstup šerif a vyznává jí lásku. Během vyznání mu na ruku spadne kapka Johnsonovy krve, jeho úkryt je prozrazen. Minnie přiměje šerifa ke hře o Johnsonův život a vyhrává. (III) V lese pronásledují obyvatelé města loupežníky. Dostihnou je a chystají se Ramerreze/Johnsona oběsit. Minnie je uprosí, aby jej ušetřili a on se rozhodne po jejím boku začít nový, občansky bezúhonný život.
Český posluchač si při pohledu na prostředí baru možná vybaví parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera, když se nápadníci Minnie trumfují výroky „Doutníky pro všechny!“ a „Whisky pro všechny!“. Na rozdíl dramatického začátku streamu při uvádění obsazení inscenace, kdy se všichni sbíhají v baru, opera po prvních tónech ale začíná poklidně. Teprve pak se všechno rozbíhá, hra v karty, zajímavý je název baru – Polka. Celý děj je samozřejmě přece jen složitější, než shora uvedeno. Řekl bych, že z dnešního pohledu, kdy operní díla můžeme vnímat také jinak, nevadí absence oněch „profláklých“ árií. Tak, jak je nastudováno v Met, totiž svižně a s proudem navazující muziky, je to naopak pohodový poslech. Souhlasím, jak si teď právě čtu, s formulací na německé Wikipedii, kde se říká, že prokomponovaná forma Pucciniho muziky působí právě při nepřítomnosti sólových čísel a árii ještě koncentrovaněji.
A neměl bych zapomenout na jméno Emmy Destinové, které se v přenosu z Metropolitní opery ozvalo, jak říká Jiří Černý, jenž přenos komentoval v článku 28. 10. 2018 na magazin.aktuálně.cz. V článku je i videoukázka, milostný duet z druhého dějství Eva-Maria Westbroekové a Yusifa Eyvazova (tedy jiné obsazení z Metropolitní opery, než v tomto přenosu, ovšem stejně dobré). A Jiří Černý zmiňuje i epizodu s koňmi, které ostatně v přenosu – hned v prvních vteřinách – také vidíme. A článek stojí za to si přečíst i z řady jiných důvodů, především pro košaté kontexty celého díla. Také na stránkách OperyPlus se mnohé dozvíme, mj. o jubilejním kontextu a skvělých výkonech, snad jen ty rozpaky nad konzumním „realismem“ scény mi připadají skoro zbytečné, vznikly nejspíš pod vlivem nesmyslů v některých českých inscenacích, které onu jinak důležitou debatu o inscenační podobě klasiků vyvolaly. Ono to je stejně trochu jinak, zřejmá je stylizace do nějaké té zemité/hnědé barvy v prvním dějství, možná umbry jako barvy základní, od níž se odrážejí další jednotlivé barevné odstíny. Kromě toho je tento barevný odstín funkční i v odlišení jednotlivých dějství. A poslední poznámka: Svižnost se drží až do dramatického závěru, scéna s oprátkou a světly a Minnie, která vběhne k muži, jenž má již na krku oprátku, míhají se zbraně, padají výroky, že „Spravedlnosti musí být učiněno zadost!“, ale nakonec vše – ovšemže se značnou dávkou sentimentality – dobře dopadne. Dobře? Ano, je to i konsensus ostatních. Goodbye, my California! čteme v anglických titulcích v závěru. A zatímco šťastný pár odchází, šerif sbírá (už beze zpěvu) ze země jako poslednína jevišti pistoli.
Tentokrát po děkovačce už žádné rozhovory.
Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bv%C4%8De_ze_Z%C3%A1padu
https://de.wikipedia.org/wiki/La_fanciulla_del_West
Jiří Černý
https://magazin.aktualne.cz/kultura/klasicka-hudba/puccini-devce-ze-zapadu-met-jiri-cerny-opera-recenze/r~e1bd15e8daca11e8a4d90cc47ab5f122/
OperaPlus
https://operaplus.cz/pucciniho-devce-v-met-aneb-je-vubec-treba-recenze/
CSFD [dobrý stručný obsah]
https://www.csfd.cz/film/703883-g-puccini-devce-ze-zlateho-zapadu/galerie/?type=1
Noční vysílání
https://operaplus.cz/online-prenosy-v-obdobi-koronaviru-nabidne-i-newyorska-metropolitni-opera/
———
Zpět