Gaetano Donizetti / Bella siccome un angelo

Gaetano Donizetti / Bella siccome un angelo
skladby v repertoáru PSO

Bella siccome un angelo je árie z opery Gaetana Donizettiho Don Pasquale z roku 1843 na libreto Giovanni Ruffiniho. Název, v českém překladu „Krásná jako anděl“ je ve starším jazykovém úzu, Graziano Sanvito mi řekl, že v dnešní italštině by se ve slově „siccome“ vynechala první slabika a název by zněl Bella come un angelo.

Děj opery buffy, jednoho z posledních děl jednoho ze tří nejvýznamnějších operních skladatelů pěveckého stylu belcanta (vedle Gioacchina Rossiniho a Vincenza Belliniho), jehož nejslavnějším dílem je Nápoj lásky (L’elisir d’amore), se odehrává v Římě v první polovině 18. století.  

Deskripci syžetu opery ve třech dějstvích, převezmu pro jednoduchou představu z české Wikipedie (v anglické či německé je pojednána podrobněji), kde je příběh jednoduše popsán:

I. dějství / Starý mládenec don Pasquale si svému příteli doktoru Malatestovi stěžuje, že jeho synovec Ernesto odmítá bohatou nevěstu, kterou mu vybral, a místo toho si chce vzít mladou chudou vdovu Norinu. Malatesta přeje svazku Ernesta s Norinou. Proto vymyslí následující plán: don Pasquale se zdánlivě ožení s Norinou, kterou bude považovat za domnělou sestru Malatestovu. Ta mu však bude po svatbě dělat ze života peklo tak dlouho, až se jí don Pasquale rád zřekne ve prospěch svého synovce.

II. dějství / Hned po fingované svatbě před nepravým notářem, na které je Ernesto dokonce svědkem, začne Norina skutečně dělat donu Pasqualovi jednu scénu za druhou. Don Pasquale začíná litovat svého ukvapeného sňatku a přemýšlí, jak by se nesnesitelné manželky nejsnáze zbavil.

III. dějství / Týrání dona Pasquala ze strany Noriny se stále stupňuje. Když před ním Norina „náhodou“ upustí na zem pozvání na schůzku s milencem, chopí se don Pasquale této možnosti a slibuje svému synovci, že pokud Norinu přistihne, vzdá se jí v jeho prospěch.

Ke schůzce Noriny s jiným mužem opravdu dojde, Ernesto zde hraje Norinina milence. Don Pasquale Norinu vyhání a ta se vzápětí vrací jako Ernestova nevěsta.

Árii zpívá v prvním dějství doktor Malapesta. Její text je (v originále) následující:

Bella siccome un angelo             
In terra pellegrino.          
Fresca siccome un giglio      
Che s'apre sul mattino.              
Occhio che parla e ride,      
Sguardo che i cor conquide,   
Chioma che vince l'ebano,     
Sorriso incantator!           

Alma innocente, ingenua,      
Che se medesma ignora.        
Modestia impareggiabile              
Bontá che v'innamora.         
Ai miseri pietoso,            
Gentil, dolce, amoroso!              
Il ciel l'ha fatta nascere    
Per far beato un cor!

Opera vznikla v Paříži, kde se, podobně jako oba jeho souputníci (Rossini a Bellini) skladatel během života několikrát zdržoval, v roce 1842. Donizetti v září uzavřel s Théâtre Italien smlouvu na novou operu. V souladu s tradicí operního domu si vybral horké téma: Ser Marc'Antonio, libreto Angela Anelliho, italského politika a profesora rétoriky v Miláně a autora zhruba čtyřiceti libret především komických oper, mj. i pro G. Rossiniho. Látku už předtím zhudebnil dnes neznámý Stefano Pavesi, pod názvem Don Pasquale ji mírně přepracoval Giovanni Rufini společně se skladatelem, není zcela zřejmé, jaký podíl každý z nich na díle měl, materiál byl zveřejněn pod monogramem „M. A.“ („Maestro Anonimo" nebo "Marc Antonio").

Libreto pojednává téma nerovného páru, podobně jako komedie Carla Goldoniho, kde se několik typů odvozuje z figur divadla commedia dell’arte. Obsahuje i sentimentální rysy, kdy se prostřednictvím smutku, bolesti či pokání diferencují jednotlivé typy.

Hudba sestává z 19 samostatných čísel spojených recitativy doprovázené orchestrem. Je zřejmé, že Donizetti chce navázat na žánr opery buffy, jejíž nejlepší výsledky jsou v tuto dobu už čtvrt století staré (Rossiniho Lazebník sevilský), pročež umístil uvedením módních accessoires  do tehdejší přítomnosti. I když jsou zřejmé návaznosti na Rossiniho slavnou operu, prosazuje se Donizettiho vlastní řeč. Je to doba železnice, industrializace, revolucí a rostoucích měst, hlasitá doba, jíž odpovídá hektický gestus hudby: bicí nástroje, tympány a dechové nástroje si takřka neodpočinou.

V Průvodci operní tvorbou Anny Hostomské se dočteme charakteristiku: Mezi komickými operami Gaetana Donizetttiho je „Don Pasqwuale“ dílo nejbližší původnímu typu italské buffy. Objevují se tu všechny charakteristické rysy původní commedie dell´arte. Situace artistně a přímo fraškovitě vyhrocené vedou k účinným scénám, plným humoru a vtipu, partie vokální vyrůstají ze zpěvní virtuozity a ostatní hudební výstavba je především prostředkem k dosažení komického  efektu. Donizettiho invence je tu lehká a bezprostřední, jako by toto dílo vzniklo jako improvizace okamžitého nápadu. Několik lyrických a bravurních árií (zejména duo pro baryton a bas) udržely se však jako vděčná koncertní čísla až do našich dnů.

U nás byla opera v poslední době inscenována v Liberci. Český překlad pořídil Jindřich Böhm (nevím, zda byl použit pro tuto inscenaci, asi by bylo možné ještě dohledat).

Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Don_Pasquale

Kritika v dobovém tisku (v němčině)
https://de.wikisource.org/wiki/Don_Pasquale_(Illustrirte_Zeitung)

Inscenace v Liberci, kritika
https://operaplus.cz/don-pasquale-aneb-doktor-malatesta-v-liberci/

Nahrávky
https://www.youtube.com/watch?v=Eo0Rl3YgusY
https://www.youtube.com/watch?v=bpZELHYd6gE

Text árie
https://www.aria-database.com/translations/pasquale02_bella.txt