Franz von Suppé / Lehká kavalérie

Franz von Suppé / Lehká kavalérie
skladby v repertoáru PSO

Znal jsem kupodivu od Franze von Suppé nejdříve předehru k operetě Básník a sedlák, teprve později Krásnou Galatheu či Lehkou kavalerii, které jsou známější, jak mi potvrzuje i Graziano Sanvito, dirigent našeho orchestru. Se mnou to ale bylo tak, že jsem ouverturu k Básníkovi a sedlákovi měl v jednom z těch notových vydání Musik für Haus , které byly určeny pro měšťanské slečinky, které brnkaly na klavír, v úpravě právě pro tento nástroj, a pak jsem si to myslím někde vypůjčil na gramofonové desce. A pak si ještě vzpomínám, že existovala – snad v sedmdesátých či osmdesátých letech, nedokážu to už přesněji datovat – televizní parodie, kdy hudebníci v orchestru dělali chyby a poté rychlou část hráli nepřiměřeně rychle, přímo zběsile. Nicméně k Lehké kavalérii.

Operettu Leichte Kavallerie napsal její autor Franz von Suppé na libreto posledního vídeňského „lidového básníka“ Karla Costy (1832 – 1907) v roce 1966, tedy rok po úspěchu druhé své nejznámější operety, Krásné Galathey. Má dva akty a premiéru měla ve vídeňském Carltheater (ve 2. obvodě, Praterstraße 31, původně Leopoldstädter Theater, v letech 1854-1860 je vedl proslulý Johann Nepomuk Nestroy). Dnes není příliš známá, nicméně právě ouvertura je světoznámou záležitostí.

Kolem opery se šířily legendy, že musela být po prohrané válce v roce 1866 zakázána, což je stejný nesmysl, jako fáma, že se nesměla hrát, protože příliš adoruje vojsko. Je pravda, že je husarský život v příběhu romantizován, ale nikoli adorován. Lehká kavalerie je zajímavá tím, že dávno předtím, než to učinila opereta Cikánský baron Johanna Strausse (1895) přišla s uherskými prvky v hudbě.

Příběh je popsán podrobně např. na německé Wikipedii, v tomto případě si vystačíme se stručným obsahem, který převezmeme z ostravského kulturního portálu:
Děj je, jak už to u operet bývá, poměrně prostý: do malého ospalého městečka se dostane pluk kapitána jízdy Štěpána, který neustále hledá tu pravou. Ve městečku způsobí příjezd oddílu pořádný rozruch, počestné a vážené paničky chtějí u sebe v domech ubytovat co nejvíce vojáků (ovšemže se zjevnými postranními úmysly), zatímco jejich manželé neustále a marně protestují. Do tohoto zmatku navíc přijíždí i tingltangl monsieura Pompidoua s krásnou zpěvačkou Gittou. Nakonec se však vše v dobré obrátí, vojáci musí opustit městečko a Štěpán si zde najde svou lásku v krásné mladé šlechtičně Márii.

U Lehké kavalérie existuje ještě přepracovaná verze z roku 1934 z pera pionýra německého rozhlasu, který upravoval operety, byl programovým vedoucím a jako autor učinil mnoho pro rozvoj rozhlasové reportáže, Hanse Bodenstedta. V této nové podobě, která se odehrává kolem roku 1750 na hradu Rheinfels, jde o to, co udělat pro to, aby majitel nerozházel svůj majetek maitressám. Řešení je povolat lehkou kavalérii a udělá tomuto hospodaření rázný konec.

Perličkou v historii operety je skutečnost, že od roku 1958 (tedy od roku, kdy tyto akce začaly), se předehra k operetě hraje při zahájení Kurzů sportovního závodění (Sportfahrtlehrergang) na proslulém Nürbrurgském okruhu (Nürburgring, neplést s Norimberkem, Nürnberg, Nürburg je zřícenina hradu nad stejnojmennou obcí ve spolkové zemi Porýni-Falc). Jako hymnu jej používá také fotbalový klub Eintracht Frankfurt.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_von_Supp%C3%A9
https://de.wikipedia.org/wiki/Leichte_Kavallerie

https://www.scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=4194&r=10

https://jan-k-celis.webnode.cz/news/franz-von-suppe/

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=Otds1EWQaR0
(Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků, Riccardo Muti, 1997)
https://www.youtube.com/watch?v=MhWRmtsPCdM
(Franz Welser-Möst)