Filmy o škole a o studentech (I)
25.01.2012 21:21Nedělám si ambice, že by se mi v tomto příspěvku (není to vědecký článek, ale ani jakákoli „seminárka“) byť jen shromáždit úplný materiál k tématu, ke kterému mě bezprostředně přivedla poznámka k filmu Gympl (2007, režie Tomáš Vorel) a o které ovšem čas od času zaškobrtnu během úvah o různých věcech. Spíš jde, jako i mnohdy jindy, o „pošťouchnutí“ či „ukázání prstem na“ něco, co může při bližším pohledu být zajímavé – z řady důvodů: Žáci a studenti jsou vcelku ohraničená věková kategorie, k níž jsme prakticky všichni nějakým způsobem patřili či patříme. Společenství třídy, stejně jako prostředí školy má svá specifika, odlišná od ostatního „života“. Studenti a škola jsou jakýmsi „vzorkem“ celé společnosti, která se v posledním století, za dobu, co je tady film, radikálně a v mnoha ohledech proměnila. Téma mládí je spojeno s nějakým očekáváním od budoucnosti, do níž se přetavuje, s proměnou, kterou kdysi Jiří Wolker nazval „těžkou hodinou“ (můžeme klidně odhlédnout od jeho politického pohledu na věc, ta lidská zůstává). Mládí je spojeno intenzivněji (či jak bych to řekl) s láskou, zamilovaností, erotikou a s problémy, které může tohle vše natropit. A konečně mě napadá ještě jedna věc, sám nad tím trochu žasnu: Příští rok (že bych to sepisování o rok odložil?) uplyne přesně sto let od prvního českého (on je vlastně německý, ale vznikl v Čechách, v Praze) filmu s názvem Pražský student s rolí (dokonce dvojrolí) Paula Wegenera (tuším, že jsem se o něm někdy před rokem a půl zmiňoval v článku Německý film, přehledu deseti nejvýznamnějších německých filmů). Překopírujme z tohoto článku dotyčný odstavec a podívejme se dál:
Pražský student
Jeden z mála německých hodnotných filmů před první světovou válkou (1913) s Paulem Wegenerem, který hrál u Maxe Reinhardta, v hlavní roli, natáčený v historických exteriérech Prahy. Pravděpodobně první horor vůbec (v německém filmu se pak žánr hororu zdárně rozvíjí, viz dále). Téma „stínu“ (event. dvojníka) se objevuje nejen u E. A. Poea, jak uvádí Wikipedia, ale je ze základních motivů v německé, ale i světové literatuře (Dvojník u Dostojevského, Podivuhodný příběh Petra Schlemihla u A. von Chamisso atd., téma na samostatnou knihu).
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/nemecky-film/
https://www.csfd.cz/film/139429-prazsky-student/
Online
https://www.ovguide.com/movies_tv/der_student_von_prag_1913.htm
Pzn. Na různých stránkách, i zde, nám vyskočí různá data k filmu (1913, 1926, 1935). Vysvětlení najdeme na německé stránce Wikipedie, kde se o různých verzích tohoto údajně nejstaršího autorského filmu vůbec uvádí řada podrobností:
Originální verze filmu Der Student von Prag z roku 1913 měl premiéru v berlínském Mozartově sále 22. srpna 1913. Film byl natáčen ve studiích Bioscop v Neubabelsbergu a v exteriérech na Hradčanech, v zámku Belvedere a ve Fürstenberském a Lobkovickém paláci.
„Exportní“ verze o deset minut kratší byla v témže roce uváděna v jiných zemích s anglickým názvem The Student of Prague or A Bargain with Satan.
V roce 1926 byla originální verze znovu sestříhána, doplněna mezititulky (Glombeck-Fassung) a nově uvedena v kinech.
V roce 1935 byl neautorizovaně uveden v kinech Arthurem Robinsonem zvukový film, jehož základem bylo nové zfilmování Henrikem Galeenem za spolupráce Ewerse jakožto němého filmu s Conradem Veidtem v hlavní roli z roku 1926.
Další zpracování na základě zfilmování z let 1913 a 1926 vyšlo v roce 1930 jako hudební drama, jeho autorem byl Leonard Langheinrich-Anthos.
V letech 1987/8 byla restaurována a rekonstruována původní verze z roku 1913 na zadání Filmového institutu v Düsseldorfu za finanční účasti UNESCA a Spolkové země Severní Porýní-Westfálsko. (originální text na Wikipedii, který je zdrojem těchto informací, zde)
Loupežník
1931, režie Josef Kodíček, podle divadelní hry Karla Čapka (1920, info o hře zde, texty literárního díla Karla Čapka na stránkách Městské knihovny v Praze, zde )
Jeden z filmů, který je přepisem známého literárního díla. Příběh není „ze školy“, ale je tu student, milostný vztah, moment vzpoury, je tu i profesor, který je představitelem zkornatělého a despotického světa, tedy podobné vztahy, jako najdeme ve Stříbrném větru, studentském románu Fráni Šrámka (zfilmován byl až po druhé světové válce). Info o románu zde, o filmu zde.
Škola základ života!
1938, režie Martin Frič
První z řady filmů z gymnazijního prostředí, z nichž nejslavnější zřejmě je ten druhý, Cesta do hlubin študákovy duše. Oba filmy režíroval Martin Frič, jeden z nejproduktivnějších režisérů, jeden z těch, kteří mezi válkami točili filmy s Vlastou Burianem (čímž se zdaleka nevyčerpává jeho tvorba, četná i v padesátých a šedesátých létech). Onen druhý zmíněný, už v době, kdy se nejen stahovaly mraky nad Evropou, se stal později i nostalgickou vzpomínkou na noblesní dobu, která se už nikdy nevrátila. Impulsem k tomu všemu byl Jaroslav Žák, který napsal divadelní hru Škola základ života. Hra se stala základem pro film. Jaroslav Žák byl také velkým propagátorem trampského hnutí, známá je jeho „trampská trilogie“.
Zřejmě nezapomenutelný šprt Krhounek, Marvanovy hlášky, zvl. Co je to štěstí? Muška jenom zlatá…
Jaroslav Žák
https://ld.johanesville.net/zak
Scénář divadelní hry na stránkách
https://jabok.emdee.cz/page56/page56.html
Film
https://www.csfd.cz/film/3157-skola-zaklad-zivota/
https://www.fdb.cz/film-obsazeni/20232-skola-zaklad-zivota.html
https://filmovezvuky.fdb.cz/skola-zaklad-zivota/
Cesta do hlubin študákovy duše
1939, režie Martin Frič
Tohle je opravdu vybroušený diamant naší předválečné komedie, který s dobou neztrácí a už asi neztratí nic na svém lesku, komentuje uživatel „golfista“ na ČSFd oprávněně příběh pečlivého, svědomitého a dobráckého profesora Matulky (Jindřich Plachta), který si stále nedůvěřuje a domnívá se, že neví stále ještě dost na to, aby mohl vykonat státní zkoušku, a nakonec ji udělá – jak to bylo, všichni víme. Chci jen poznamenat pár takřka samozřejmých drobností: Název je titulem poznámek či kroniky, kterou si vede jeden z pedagogů, do niž zapisuje to, co se odehrálo (tady jakýsi „rámcový film“, když budu parafrázovat literárněvědný termín „rámcová novela“. Obsazení herci, z nichž se mnozí stali hvězdami poválečného filmu – tady jsou ještě mladíčci: Rudolf Hrušínský, František Filipovský, Ladislav Pešek (studenti Vaněk, Mazánek, Kulík). Jaroslav Marvan byl už tenkrát ve věku dospělém, tedy určen pro roli kantorskou (matematik Vobořil). Poslední poznámka: V těchto filmech pedagogové jsou mnohdy pošetilí, někteří i toporní školometi, nicméně (jednou to poznamenal v Semilech pan Vodvárko ve filmovém klubu o anglickém filmu Panu učiteli s láskou) – z těch filmů, kdy je i na školu laskavý pohled a nikoli ten, jaký se takřka samozřejmě ustálil později (když vzpomenu na Pink Floyd, kterých si muzikantsky velice cením, „učitel“ a „prase“ byly ony vznášející se mobily nad jevištěm, symboly toho nejvíce negativního).
https://www.csfd.cz/film/3092-cesta-do-hlubin-studakovy-duse/
https://www.fdb.cz/film/5025-cesta-do-hlubin-studakovy-duse.html
Filmy jsou k sledování online lehce k nalezení na webu. Proč tam ty linky prostě nepřidám, o tom viz komentář v předchozím článku.
———
Zpět