Fermáta / Fermáta

Fermáta / Fermáta
alba československé rockové hudby

Album začíná pěkně svižně, to první z řady alb slovenské jazzrockové kapely Fermáta, v níž se sešli nejlepší muzikanti svého oboru té doby: určující dvojicí jsou kytarista František Griglák a baskytarista Fedor Frešo, zkušení muzikanti, kteří toho mají už v té době hodně za sebou (Griglák je bývalem členem skupin Prúdy a Collegium Musicum, stejně tak bubeník Peter Szapu hrál v poslední zmíněné kapele) a kteří vytvářejí i stylové napětí různých stylových východisek, jak se dozvíme, jestliže si přečteme pár recenzí k albům skupiny: Gajdar na komentářích k albu Huascarán na progboard.com komentuje tvůrčí napětí výrazy „Griglákova rockově-pesničkárská melodika“ a „Berkův psychedelický jazz-rock“. Mohli bychom říci, až se to tak neuvádí (pokud jsem sledoval), že Fermáta splňuje kritéria, která platila pro někdejší (a u nás dnes aktualizovaný) pojem superskupiny, supergoup (jakými byli na světové scéně Cream či Blind Faith).

Onen svižný tón, jehož náplň umožňují technické dovednosti hráčů, odpovídá názvu Rumunská rapsodie, druhým pólem jsou dvě skladby nazývané Perpetuum II a Perpetuum III. Dá se říci, že oba pojmy, které se uplatňovaly ve vážné hudbě, byť ten první odkazuje i jiným hudebním oblastem, od lidové přes jazz k rocku: Rapsodii známe u Ference Liszta (Uherské rapsodie), Johannesa Brahmse, Clauda Debussyho, Maurice Ravela (Rhapsodie Espagnole) či Benjamina Brittena, ale i u George Gershwina  (Rhapsody in Blue) či u Fredy Mercuryho (Bohemian Rhapsody), druhý titul je oblíbeným námětem rychlých, dá se říci virtuózních skladeb nejčastěji na housle, ale i na jiné hudební nástroje, přičemž nejznámější je pravděpodobně Moto Perpetuo Niccolò Paganiniho, ale také třeba skladba Ottokara Nováčka a desítek dalších (věnuji se tomu v sérii příspěvků s názvem Nekonečný stroj v hudbě, pro čtení dejte do vyhledávače).

V případě Fermaty ale právě ona první skladba je zároveň zpracováním námětu z oblasti vážné hudby, totiž Rumunských rapsodií francouzského hudebního skladatele, dirigenta a houslisty rumunského původu Georga Enescu. To, že se rockoví muzikanti obrátí do hudebních pokladů klasické hudby, je typické právě pro artrock, pravděpodobně nejznámějším příkladem jsou „Kartinky“, tedy klavírní cyklus Obrázky z výstavy Modesta Musorgského, které nalezneme na albu Pictures at an Exhibition anglické prog-rockové skupiny Emerson, Like & Palmer. Fermata si vybrala motiv z Rumunské rapsodie č. 1, který hrají flétny (zhruba od začátku šesté minuty, viz odkaz), možná, kdybych tady provedl „srovnávací studii“, našel bych ještě další souvislosti. Takřečeno „uprostřed“ pak na albu nalezneme ještě další dvě skvělé skladby, Postavím si vodu na čaj a Valčík pre krstnú mamu.

Na remasterovaném vydání pak zmíněnou skladbou album končí, chybí tedy Perpetuum III, jak říká i Petr Gratias ve svém komentáři na progboardu.com. K jeho podrobnějšímu komentáři pak odkazuji četbychtivé posluchače.

Info
O albu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferm%C3%A1ta_(album)
https://www.progboard.com/Fermata/Ferm-ta/290
O skupině
https://www.progboard.com/Fermata/61#

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=i0KkP_iVwHI
Enescu
https://www.youtube.com/watch?v=ikZLcG52xLQ (pro srovnání s Fermátou poslouchej od 6:00)