Felix Mendelssohn-Bartholdy / Pohádka o krásné Meluzíně

Felix Mendelssohn-Bartholdy / Pohádka o krásné Meluzíně
skladby festivalu České doteky hudby

Pohádka o krásné Meluzíně, koncertní předehra podle Franze Grillparzera, op. 32, německého romantického skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho patří k řadě koncertních ouvertur, které Mendelssohn složil převážně v letech 1826 – 1932 (Sen noci svatojanské, op. 21, Hebridy, op. 26, Klid, moře a šťastná plavba, op. 27, s nimiž tvoří větší celek, pouze Ruy Blas, op. 95 je datován až rokem 1839), tedy předtím, než se usadil v Lipsku (1835).

Pohádka o krásné Meluzíně vznikla v souvislosti s Mendelssohnovým angažmá v pěveckém spolku Cäcilien-Verein (či Cäcilien-Chor) ve Frankfurtu nad Mohanem, jednoho z nejstarších oratorních sborů v Německu (zal. 1818), jehož jméno upomíná na sv. Cecilii, patronku hudby. Mendelssohn v letech 1832-35 neměl žádné pevné místo a pohyboval se mezi Berlínem, Düsseldorfem a Frankfurtem nad Mohanem. Pobyt zde je z hlediska skladatelova života zajímavý tím, že zde došlo k přátelskému setkání s italským operním skladatelem Gioachinem Rossinim.

Koncertní ouvertura byla napsána k opeře Melusina německého skladatele Conradina Kreutzera (to je jiný Kreutzer, než houslista Rodolphe Kreuzter, jemuž věnoval Beethoven slavnou sonátu, podle níž napsal L. N. Tolstoj neméně slavnou novelu), zajímavého pro českou kulturu tím, že už v roce 1822, tzn. dříve, než na toto téma napsal knihu rakouský spisovatel Franz Grillparzer (1848) uvedl ve Vídni svou operu Libussa. Franz Grillparzer byl shodou okolností ale také libretistou právě opery Melusina, jejíž zhudebnění původně mělo být záležitostí Ludwiga van Beethovena. Opera byla podnětem pro Mendelssohna, aby napsal svou vlastní předehru k této látce.

Provedení přepracované verze se konalo v lipském Gewandhausu v listopadu 1835. Publikum reagovalo spíše zdrženlivě, Robert Schumann nešetřil chválou v nadšeném komentáři, v němž hovoří o „vystřelujících rybkách se zlatými šupinami a perlemi v otevřených mušlích“.

Mendelssohnova skladba se váže k mytologické postavě, která musí za trest za pomstu na svém otci strávit jeden den v týdnu jako mořská víla. Odhalení této skutečnosti jejím manželem jí přináší osud trvalé proměny v tuto postavu. Mendelssohn sám se vyslovil rozhodně proti tomu, že jeho skladba hovoří „o rudých korálech a zelených mořských bytostech, o zakletých zámcích a hlubinách moře“, jak se domníval Schumann. Spíš má být chápána jako vyjádření nálady než děje.

Skladba začíná smířlivým lyrickým tématem v F dur, které zazní v klarinetech, posléze jej převezmou flétny. Melodie dechových nástrojů se vznáší nad mořskými vlnami smyčců, prezentuje motiv mořské víly, je však brzy přerušena ostrým staccatem smyčců, nálada se mění v temně tragické f moll, nejtemnější ze všech tónin. Tato proměna je jedinou, která se může vztahovat k motivu dějovému. Vnitřní obraz milovaného, který rozpoznává skutečnou postavu Meluzíny (její prokletí být mořskou vílou) a ocitá se v šoku, je stavem vnitřního konfliktu srdce, víru myšlenek v hlavě, který ještě dále zintenzivňuje a symbolizuje i zklamání muže, pro něhož se v tomto okamžiku hroutí svět. Zůstává jen hluboký smutek. Po osudovém motivu se střídají v kontrastech lyrické a dramatické pasáže a v závěru se posléze autor vrací k náladě počátku, ztvárněného podobně i hudebně.

https://de.wikipedia.org/wiki/Das_M%C3%A4rchen_von_der_sch%C3%B6nen_Melusine

Další materiál (z něho čerpán i poslední část popisu skladby:
https://www.tonkuenstler.at/web/werkbeschreibungen.asp?werk_id=688, Ingeborg Zechner

https://www.youtube.com/watch?v=7qi_Tii1sFM
Londýnský symfonický orchestr, dir. Gabriel Chmura

https://www.youtube.com/watch?v=-Fbr8lOdjIU
Toscanini, NBC, 1947

Na festivalu České doteky hudby 2013 Pohádka o krásné Meluzíně Felixe Mendelssohna-Bartholdyho 17. 12. na koncertu Pohádkami k Vánocům v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou Stevena Lipsitta ve Smetanově síni Obecního domu.