Faustino Oramas

Faustino Oramas
(Slavní zemřelí roku 2007)
někdejší seminárky studentů LG

Jeden z posledních členů slavného hudebního uskupení Buena Vista Social Club, Faustino Oramas, zemřel v úterý 27. 3. 2007 ve věku 96 leet. Oramas, který proslul především svými rozpustilými baladami, podlehl rakovině jater ve svém rodném městě Holguínu na východě ostrova. Oznámil to kubánský rozhlas.

Hudebník byl přezdíván El Guyabero podle města, které jej inspirovalo k napsání jedné písně poté, co se dostal do potíží kvůli svému flirtu s jednou vdanou krasavicí a o vlásek unikl výprasku, který mu sliboval její zhrzený manžel. Nazýván byl ale také králem dvojsmyslů. Jeho dílem je například slavná Candela – jedna z nejrytmičtějších skladeb z Buena Vista, CD z roku 1997. Projekt Buena Vista Social Club svedl dohromady téměř zapomenuté mistry kubánského hudebního stylu son, který vzešel z vášnivé tradiční hudby považované za páteř salsy. Mnozí z hvězdných hudebníků projektu už zemřeli – všichni ve vysokém věku. Kytarista Compay Segundo a klavírista Rubén González v roce 2003. Zpěvákovi Ibrahímu Ferrerovi, který skonal před třemi lety, bylo 78 let. A před dvěma lety odešel na věčnost v 88 letech zpěvák a skladatel Pío Leyva.

Neví, kdy se přesně narodil

Ačkoliv oficiální dokumenty uvádějí jako datum Oramasova narození leden 1911, on sám si nikdy svým věkem jistý nebyl. Někteří dokonce tvrdí, že mu bylo 103 roky. Potomek černošských otroků si udělal jméno nejprve jako trubadúr, který chodil od města k městu se svou kytarou a brzy proslul písněmi, v nichž se prolínala lyrika s metaforami a sexuálními narážkami. V rytmu salsy začal tancovat v necelých 15 letech se svou písní Tumbaíto. Buena Vista Social Club dal v 90. letech minulého století dohromady americký kytarista Ry Cooder společně s Wimem Wendersem, jenž celý projekt také zdokumentoval. Díky němu se kubánský son dostal na mezinárodní scénu. Buena Vista byl název společenského klubu v západní Havaně. Oramas se na svou smrt díval velmi filozoficky: V jedné ze svých písní z posledních let popsal život jako rychlík jedoucí časem jako po kolejích, který nemůže nikdy zastavit nebo dát zpátečku. I jeho poslední album z roku 1998 nese příznačný název El tren de la vida (Vlak života). „Smrt přichází a nevaruje vás,“ řekl v nedávném rozhovoru. „V den, kdy si pro vás přijde, nikdo nic nemůže udělat, aby ji zastavil.“

[text je součástí rozsáhlejší seminární práce, kterou jsem rozdělil na jednotlivé osobnosti; téma je viděno z tehdy aktuálního úhlu pohledu, neboť Martin se věnoval osobnostem, které v tomto roce – 2007 – zemřely]