Evelyn Vaugh / Hrst prachu

Evelyn Vaugh / Hrst prachu
Vyřazeno

Se jménem Evelyn Vaugh jsem se setkal poprvé v knize Cesta čaje, kterou jsem si půjčil od malíře Vladimíra Komárka (a už tenkrát mě zaujalo jedno z těch zajímavých jmen, které mohou mít ženy i muži, jak to součástí zápletky už nevím ve které detektivce, kde je odhalení, že osoba je jiného pohlaví, než se detektivové domnívali, součástí odhalení pachatele), když jsem pak narazil na knížku, jejímž je anglický spisovatel autorem, dopravil jsem ji (už nevím jakou cestou) do regálu své knihovny. Teď si pročítám životopis pozoruhodného muže (možná jsem tak učinil už dříve, ale zapomněl jsem to), zajímavý celou řadou kontroverzí a vracím se ke krátkému komentáři k této Hrsti prachu, vydané ve Vyšehradu v roce 1976. Přeložila Ma-Fa (také zajímavé, Marie Fantová, jejím otcem byl architekt Josef Fanta)

Jak jsem zmínil, vrací mě anglická Wikipedie, na níž hledám paralelně se záložkou informace o knize, k onomu vtipu, když mně do češtiny překládá jméno spisovatele v ženském rodě. Jinak článek o knize pojednává tak zevrubně a v tak širokých souvislostech, že bych ji snad ani nemusel číst – samozřejmě se o ten požitek nepřipravím, ale kontextuální orientace není marná.

Název knihy je citát ze slavné Eliotovy Pusté země „…teď něco jiného vám zjevit chci: / ne stín, jenž kráčí ráno za vámi, / ne ten, jenž večer vychází vám vstříc – / já zjevím vám stín děsu / v hrstce prachu.“ Začíná dramaticky, požárem, při němž se ovšem naštěstí nic nestane, tedy není nikdo zraněn, ale je okamžitě nastartována pozornost čtenáře. Požár byl v bytě, kde pětadvacetiletý absolvent Oxfordu John Beaver žije se svou matkou. Vaugh je (vnímámí už od té první věty, „Byl někdo zraněn?“) skvělý stylista, uděláme si o mladém muži obrázek z formulace, kterou autor sděluje, že od doby krize nepracuje, protože „se nikomu nepodařilo najít mu místo“ (a hned se projeví jeho satirická vloha, když říká, že Beaver celé odpoledne čeká u telefonu, jestli ho někdo někam pozve).

Hutný styl je zřejmý ze souvislosti požáru, pojištění, a popisu toho, co vlastně shořelo, společenské postavení podle skutečnosti, že v domě jsou čtyři služebné. Tomu odpovídá životní styl, čas strávený po klubech a návštěvách, tedy to, co je terčem Vaughovy kritiky („vyšší společnosti“). A jsou tu další témata, „anglická gotika“, o níž hovoří Tony Last, muž z manželského páru (jeho žena se jmenuje Brenda), jehož rozchod je tématem příběhu první části knihy. Zprvu se líčí každodenní život této společnosti na Hetton Abbey, sezení u čaje, rozpravy o tom, co kdo právě dělá, ježdění na koni atd.

Nápadné mně při čtení byla dvě věci, první vystižení bezduchého plkání po telefonu, druhá kritika maloměstských vztahů, tedy zajímavé hodnocení nevěry manželky Tonyho Lasta s Beaverem, který nebyl žádný svůdce a seladon, a která tedy byla obrovským tématem pro „klepny“ a jejich vysvětlování celé věci. Obzvlášť jsem se bavil u pasáže na straně 63–63, kdy Brenda odstrkuje Beavera, když telefonuje s manželem a poté se milenci baví, kdo koho má a nemá rád. Napjatá situace pokračuje, když se Tony s kamarádem napije a následuje řada telefonátů, v nichž manželce sděluje nejdříve, že ji přijde navštívit, poté, že je unavený, vlastně nejdříve telefon vezme Beaver a říká, že Brenda je unavená a nemůže někoho přijmout, peripetie celé scény se odehrávají na několika stranách.

Smysl pro jazyk je u Vaugha zřejmý z citací ustálených domácích přísloví „cizokrajný velbloud“ a „krvelačný tygr“, zapisuji si další výrazdy ze stran 66–67), charakterizující povahu a nálady postav, u nichž cítím ten posměch v koutku úst autora: „náramné překvapení“, „rozkošný dárek“, „povyrazit si“, „nadmíru“, „nejapný“, „nejroztomilejší“.

Svou roli má přestavba zámečku Hetton (tři kapitoly v různých částech knihy se jmenují Anglická gotika, literární kritika říká, že je to důležitý významový motiv, související s Vaughovým vztahem k archtektonickému řádu), pak také malování obrazů  (i to má i biografický kontext autora, podobně jako nevěra manželky, napsal biografii prerafaelitského malíře Dante Gabriela Rossettiho), osudovější je nicméně neštěstí, které se přihodí osmiletému synovi Johnovi při jízdě na koni, autorem opět skvěle vylíčené, totiž všechno jako by se postupně k nehodě připravovalo, hovoří se nejdříve o nebezpečí, pak o jankovitém koni slečny Riponové, o rozhodnutí skupiny jít jinou než původní cestou, což vedlo už skoro bezprostředně k oné situaci, kdy se kůň splašil vedle projíždějícího autobusu po výbuchu motoru motocyklu a srazil chlapce na poníku, což by stále ještě nevyústilo v tragédii, ale poté, co slečna Riponová udeřila koně bičíkem, vyhodil zadními kopyty a chlapci ležícímu na zemi roztříštil lebku. A ironie celé věci byla jednak, že slečna Riponová, kterou ještě pak kůň u vesnice shodil, o neštěstí nevěděla, a jednak, že ještě značný chlapcova matka a všichni ostatní byli v bujaré zábavě a trvalo značný čas, než se k nim zpráva dostala. Hledání matky, aby jí byla smutná zpráva sdělena, a vůbec debata, jak to všechno udělat, kdo tím bude pověřen atd., zabírá snad deset stran textu. A vrchol ironie je, co v této situaci řekne, totiž zcela absurdně: „Díky Bohu!“

Další satiry hodné pokračování je inscenace potřebných důkazů pro rozvod, John Beaver, jenž se jevil zprvu jako nekňuba, se ukazuje jako pěkně vyčůraný, když chce zvýšit vyrovnání související s rozvodem z částky pět set na dva tisíce liber ročně, když manžel odmítne s argumentem, že by musel prodat Hetton (to je Beaverovi samozřejmě lhostejné), ztratí Beaver o Brendu zájem. Tony, aby se zbavil konfliktních situací, se nechá přemluvit průzkumníkem doktore Messingerem k výpravě do brazilských pralesů, což mu je ale osudné. Výprava v podstatě ztroskotá a po řadě peripetií se Tony, navíc blouznící (to je zajímavá pasáž literárně, když je popisována reálná Brenda v civilizaci a druhá Brenda coby Tonyho halucinace v kajaku, vedle sebe, tj. vzniká zde zvláštní druh dvojení, podporovaný kompozicí textu), nakonec se muže v horečce ujme Todd, který je v prostředí v podstatě mimo civilizaci, a nechá si od Tedyho číst Pustý dům od Dickense, protože sám neumí číst (Dickense mu kdysi četl otec, pak další muž, který ale rovněž umřel). Tony je v pasti. Todd zatají Tedyho přítomnost a lidem, kteří pátrají po Tonym, předá jeho hodinky. Na konci čteme o vybudování kamenného náhrobku, který by si jistě Tony přál, jak jsou jeho blízcí přesvědčeni.

Hrst prachu na anglické Wikipedii
https://en.wikipedia.org/wiki/A_Handful_of_Dust

Evelyn Vaugh, Hrst prachu, Vyšehrad, Praha 1976