Ej, ženy, ženy / Musica Folklorica

Ej, ženy, ženy / Musica Folklorica
Lomnické kulturní léto 2014

Začínám komentář neobvykle, vyplývající z mírného zpoždění těchto poněkud nestandardních „recenzí“ (to je ovšem obvyklé, nehoní mě noviny či agentura „do druhého dne“), kdy už se nabalují další „vrstvy“ příběhu, to znamená, že vedle zážitku z vlastního koncertu už se dály další věci, cimbalistovi a vedoucímu kapely Petru Pavlincovi jsem poslal přes Úschovnu fotky, on obratem odpověděl s odkazem na videoklipy souboru, které právě proto kopíruju (zdá se mi to logické, a nakonec proč nezačít „poslechem“) už přímo v textu.
https://www.youtube.com/watch?v=7Ql1_8iSd_M
https://www.youtube.com/watch?v=VDb3UJVfyas
https://www.youtube.com/watch?v=y9g450sM-DY

Už z těchto videí je zřejmá soustředěná profesionalita a zároveň lehkost (odstup, humor) v přístupu souboru Musica Folklorica, který zahrál 25. 7. ve velkém sále lomnického zámku na festivalu Lomnické kulturní léto. V programové brožurce i na stránkách souboru je popsáno jeho obsazení –

Miroslav Kolacia – housle
Lubomír Graffe – housle
Tomáš Janoška – viola
Martin Slovák – kontrabas
Petr Pavlinec – cimbál

ale i další spolupráce a participace na různých společných projektech – jak to bývá, „vrána k vráně sedá“ a u takto pro věc zaujatých lidí se vytváří společenství spřátelených kumštýřů, kteří se pak objevují na nahrávkách, v síti webových stránek i na společných vystoupeních (je to zřejmé, pročítáme-li si například obsazení jednotlivých natočených alb). Na tom v Lomnici n. Pop. vystoupil dále Martin Prachař, rovněž klarinetista

Jaroslav Čajka, vynikající sólista na klarinet a tárogató,

ženský sbor Oskuruša z Velké nad Veličkou a dva zpěváci,

Veronika Malatincová a Martin Prachař.

Musica Folklorica je kapela profesionálních hudebníků, která vznikla v roce 2001 z tria Petr Pavlinec, Miroslav Kolacia a Martin Slovák a po různých proměnách se ustálila v roce 2006 s dnešním názvem. Na webových stránkách charakterizují centrum svého zájmu: Repertoár muziky tvoří především vlastní úpravy hudebních témat z moravskoslovenského pomezí a okrajově i skladby z oblasti Rumunska a Maďarska a autorská tvorba. Profesionalita znamená v našem případě především prezicní hudební provedení a vypsané úpravy zvl. harmonických nástrojů (smyčců) z pera Petra Pavlince a Miroslava Kolacii. Název koncertu v brožurce uvedený  v širší podobě „Ej, ženy, ženy, poradteže mi“, je totožný s titulem jednoho z osmi CD-nahrávek, natočeného ve spolupráci s Indies Scope, k dalším albům patří vánoční titul Počúvajte, co vám povím, recitál Luboše Holého Rabudeň, rabudeň a žertovně lechtivé CD Spal bych, spal bych, žena mi nedá…

Kapela obdržela celou řadu ocenění, v roce 2012 žánrového Anděla v kategorii word music za účast na projektu Cestou na východ, realizovaného ve spolupráce s Tomášem Kočkem a jeho orchestrem, jinou cenou je Břitva 2009 za singl Chiasmatic-Tempament, natočený s folk-metalovou formací Paladran (projekt se probojoval v International Songwriting Competition do finále).

Na lomnickém koncertě vystoupilo s Musikou Folklorikou pět půvabných dívek z Velké nad Veličkou. Soubor s názvem Oskoruša vznikl z jeho impulsu v roce 2007. Na koncertě sice netancovaly (podle textu v brožuře to umějí), ale zpívaly s typicky otevřeným hlasem, jaký známe právě z Horňácka a příhraničí myjavských Kopanic. Různé textové zdroje vysvětlují, že název nepochází ze jména jeřábu oskeruše (Sorbus domestica), ale je regionálním výrazem pro nezbednice a darebnice.

Jako sólisté se představila Veronika Malatincová, představitelka současné mladé generace lidových zpěvaček, známá ze spolupráce s řady folklórních souborů a cimbálových muzik. V roce 2002 získala prestižní cenu Foskar. Na stránkách nahrávací společnosti Indies Scope jsem vyčetl, že Veronika je rovněž malířka a pedagožka na Střední škole průmyslové a umělecké v Hodoníně, a že je autorkou výtvarného provedení alba „Ej, ženy, ženy“. Martin Prachař je jedním z nejvýraznějších interpretů lidových písní na Horňácku, informuje programová brožura, pokud vím, nemá nic společného s novinářem v Lidových novinách téhož jména, byť i on je vyhledávaným moderátorem folklorních pořadů.

A konečně - kdo by nevěděl, co je tárogató, tak se jedná o dřevěný dechový nástroj, tvarem a způsobem hry podobný sopránsaxofonu, původně „turecká píšťala“, nástroj lidové hudby v Rumunsku a Maďarsku, v moderní podobě osazený plátkem (J. Schunda, 1900), velice intenzivního lkavého zvuku, barevně v některých polohách blízký anglickému rohu či fagotu. Jaroslav Čajka, muzikant plný energie přes svůj věk (prý 72 let), prozradil na pódiu, že s tím nástrojem, na který hraje, natáčel před čtyřiceti lety s Jaroslavem Krčkem. Když jsem se ho po koncertu ptal, kde k němu přišel, řekl mi, že se dostal do rodiny po první světové válce právě z Balkánu. A Jaroslav Krček pak ve skupince vypravoval, že jeho bratr Josef má nástroj podobný.

Úhrnem skvělý koncert se skvělou náladou, publikum odměnilo umělce aplausem a jásotem. Znovu se mi potvrdilo, že lidová muzika umí posluchače nadchnout pro kulturu, která je podstatnou součástí identity národa i kraje, i mimo folklórní slavnosti, kde je samozřejmě doma, ale i na koncertních pódiích. A mohu říci, že tuto muziku z těchto – jen zdánlivě vzdálených krajů, nakonec to není zas tak daleko – si užíváme právě i v českém prostředí.

https://musicafolklorica.cz/onas.html
https://www.clickmusic.cz/cs/interpreti/musica-folklorica/alba/ej-zeny-zeny-poradteze-mi
https://www.indiesrec.eu/umelci/606/veronika-malatincova/
https://www.zusstraznice.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%A1rogat%C3%B3

https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Ej,_zeny,_zeny,_poradte_ze_mi_Musica_Folklorica/