E. S. Gardner / Případ chamtivé exmanželky

Tato Gardnerova kniha má předmluvu, věnovanou Russellu S. Fischerovi, vrchnímu soudnímu lékaři v Marylandu, jemuž, jak uvádí, spisovatel „před několika lety“ věnoval „jednu ze záhad Perryho Masona“, totiž Případ norkového kožichu sežraného moly. Uvádí zásluhy svého přítele i ekonomickou stránku (úspornost) jeho výzkumných a lékařských aktivit. Také samotný příběh se odehrává v prostředí, které z Gardnerových knih známe, s jeho nejznámějším hlavním hrdinou a Dellou Streetovou, jeho sekretářkou. A oba se objeví hned v první větě, obsahující očekávané napětí: „Když se Perry Mason po skončení porady, kterou měl u oběda, vrátil do kanceláře, zjistil, že Della Streetová na něj čeká nesvá jak na trní.“

V komentářích k předchozímu čtení (nejen Gardnerových) detektivek jsem poznamenal (a na různých místech naznačoval), že postupné odhalování souvislostí se odehrává v odkrývání jednotlivých vrstev kriminálního případu, často i v perspektivách, pohledech různých subjektů/osob (a tedy i nejen odkrývání, ale zároveň zakrývání, falšování, v každém případě sporech, které zároveň zvyšují napětí, stejně jako samotné ještě neodhalené tajemství; poznamenejme zaběhnutý literárněvědný termín novela s tajemstvím pro samotný žánr). Zde mohu doplnit (souvisí to s tím, že Perry Mason je povoláním advokát), že odhalování (a s ním související vytváření čtenářského napětí) neprobíhá pouze v odkrývání toho, jak se věci odehrávaly, tedy ve „skutečnosti“, ale i v komunikaci, zahrnující nejrůznější Masonovy léčky (jsou ovšem i na druhé straně), ovšemže v řadě případů obojí souvisí – tak v tématu rozpoznávání (poznávání, je to vlastně epistemologické téma), což (doslovně) sledujeme u motivu ženy se slunečními brýlemi, který se vine jako jedno ze dvou ústředních vláken vyprávění (to druhé jsou dvě zbraně): Je tu hned zprvu záměna „paní Hastingsové“ při návštěvě Masonovy kanceláře (jsou tu dvě ženy toho jména), při identifikaci ženy v soudní síni je několik rozhodujících kroků (jedním z nich je Masonův požadavek, aby si sluneční brýle nasadili všichni svědci, už předtím v kanceláři nechal přivést sedm dalších dívek, aby nepozorná sekretářka Gertie neoznačila první, kterou uvidí, právě za paní Hastingsovou). Stejně tak je tu problém dvou podobných zbraní (s podobným tématem jsme se setkali vlastně v příběhu Mrtvoly v rokli), z nichž jen jedna mohla být vražedná. Podobně se pak obrací význam dalších jednotlivých motivů (to, že zbraň zmizela, tedy ztratil se doličný předmět, hovoří vlastně ve prospěch paní Hastingsové, protože není beze vší pochybnosti možné určit, která ze zbraní byla vražednou, a tedy též prokázat vraždu právě jí).

Po této vložené úvaze zpět k příběhu: Jakási Adelle Hastingsová chtěla od advokáta pomoc, protože se domnívala, že je ohrožena na životě, při výměně sekretářek v kanceláři (Della a romantická Gertie) ale odešla. Nechá tu ale kabelu (či tašku) s řidičákem a dalšími průkazkami v pouzdru na doklady, „pěkně naditou“ peněženkou – a revolverem s náboji. V průběhu pozdějších událostí se nejdříve zjistí, že „paní Hastingsová“ není tatáž žena (Hastings byl třikrát ženatý, po úmrtí první ženy si vzal Minervu, které zřejmě šlo především o velké peníze, po rozvodu s ní – to bude další problém, je tu otázka platnosti sňatku, si vezme Adelle), poté že ona druhá žena Adelle kabelu ukradla v nestřeženém okamžiku (ta si odběhla koupit cigarety) z auta a dala do ní revolver, jenž tam předtím nebyl a který odnesla z jejího bytu, a poté, že byl tento revolver, který měl Mason v zásuvce stolu, i odtud odcizen. A především – v řádu několika hodin se dozvíme, že pan Hastings byl dvě ranami z revolveru do hlavy sprovozen ze světa.

Mason si především od Paula Drakea (ten patří do základní sestavy Perry Masona, advokát jej v průběhu událostí pověřuje množstvím úkolů) nechá zjistit, která cizí („nevadská“) auta v Los Angeles parkovala v blízkosti Masonovy kanceláře (jeden vůz patřil Melině Finchové z Las Vegas, druhý Harley Drexelovi z Carson City, obě osoby se později ukážou jako součást příběhu), neboť tuší, že by to mohlo přinést něco důležitého pro řešení případu (provoz mezi Los Angeles a Las Vegas je základní prostorovou osou příběhu, podobné dvoj-místo jsem sledoval v jiných knihách autora). Stejně tak později hraje důležitou úlohu aerotaxi, který (hned v 3. kap.) použijí Mason s Streetovou, aby v Las Vegas zjistili – v bytě paní Hastingsové (s překvapením se setkávají se skutečnou Adelle H., která o návštěvě Masonově kanceláře nic neví a nyní hovoří o již výše zmíněné krádeži).

Ve hře je „majetkové vypořádání“ (o něm paní Hastingsová zprvu nechce nic slyšet), jde ale vlastně o několik věcí (komplex posledních vůlí, které budou tématem zkoumání, odškodné dalším osobám, vlastní majetek „Garvina“, tj. pana Hastingse ad.) a také zajišťování jiného bydliště (zřejmě je třeba dle zákona, jedná se o šest týdnů), aby se paní Hastingsová mohla rozvést (také toto místo se ukáže jako užívané pro podobné účely jinými osobami, jedná se o dům v Carson City, pronajímaný H. Drexelem. K dalším zúčastněným osobám patří „bezpáteřný, sobecký, pletichářský, vypočítavý advokát“ (s. 41) paní Hastingsové Huntley Banner (objeví se už na s. 38, ovládá Hastingse, „jako by ho uhranul“, takže je na něm závislý a dělá právnické, ale i finanční rozhodnutí podle něj) či Simley Beason ,„vedoucí kanceláře a obchodní manažer“ (s. 40). Banner učiní Masonovi v souvislosti s penězi pro paní Hastingsovou „obchodní nabídku“.

Paní Hastingsová pořád věří, že se manžel dostaví „k jednání zítra v deset“, obává se, že když bude Mason do věcí zasahovat, ono majetkové vypřádání pro ni nedopadne dobře, na letišti se dozvědí, že o nájemné lety do Las Vegas se zajímala bruneta, která udávala, že je z Obchodní komory („pořizují nějakou obchodní statistiku“, s. 46). Paní Hastingsová zneklidněná volá Masonovi do kanceláře, ten ohlásí telefonem možný problém policii, přijde poručík Tragg, jenž se vůči Masonovi (i v dalších scénách) vymezuje, podezřívá ho ze zatajování skutečností či triků, ironizuje atd. (např. „Takže proto mi teď voláte, […]. Myjete si ruce.“, s. 59, „Dobře vymyšleno. […] Moc pěkně vymyšleno.“, s. 65). Tragg rekapituluje všechna známá fakta (ukradená taška, jak to bylo s tou zbraní, kdo kde byl, zvl. p. Hastingsová, jaké jsou její vztahy s manželem, jaký je majetek p. Hastingse atd., 5. kap.). Když Banner učiní Masonovi druhou nabídku a tvrdí, že vše probral s panem Hastingsem, oznámí mu Mason, že je to „nejkrásnější trik týdne“ (s. 64), protože jeho klient „je už víc než čtyřiadvacet hodin po smrti“. To totiž paní Hastingsové, která se toho obávala, před chvílí zatefonoval Simley Beason. Mason provede onu identifikaci (s řadou dalších žen v tmavých brýlích), když se Tragg vzteká, proč toto neudělali na velitelství, odpoví mu Mason: „Protože byste na to nepočkal. […] Chystal jste se přimět Gertii, aby určila totožnost jen z vlastní vůle a na základě tmavých brýlí.“ (s. 71)

Těžiště zmíněných rozhovorů (Tragg, Mason, Hastingsová) směřuje k možnosti, že Hastingse mohla zavraždit Minerva, druhá jeho manželka, opakuje se: „Minervu by nic nezastavilo. Je ctižádostivá, nestydatá, lstivá, chamtivá a mazaná.“ (s. 79) Důvodem, který Adelle Hastingsová uvádí, že se jí chtěla pomstít, i v dalších rozhovorech se (i z pohledu jiných osob) opakuje, že se Hastingsovo manželství s Minervou začalo rozpadat ve chvíli, kdy se zamiloval do Adelle, která byla jeho sekretářkou (což je protipólem zištnosti Minervy, která šla po jeho majetku). Proto se také opakovaně (a opět v různých pohledech) všichni vracejí k „poslední vůli“ (zároveň jde o to, jednak která byla opravdu poslední, jednak která je platná, opět v souvislosti s právní podobou platnosti či neplatnosti manželství, resp. rozvodu s Minervou). Hovoří se o poslední vůli a o majetkovém vypořádání.

Tragg paní Hastingsovou nezadržel, ale Mason jí vysvětlí, že je to jen proto, že čeká, že se „pokusí zmizet“ nebo „dostat zpátky do Nevady“ (poruší jeho nařízení zůstat zde ve městě), a „pokus o útěk“ bude pro něj důkazem její viny.

Nyní se probírá (je to vlastně obecnější téma, podobně se řeší i Hastingsův byt a další místa) dostupnost Masonovy kanceláře (kdo má klíče, může se sem dostat někdo, kdo se zapsal do jiné části budovy, která je čtyřiadvacet hodin otevřená pro další účely atd.). Jeden dílek případu se vyřeší, když Drake zjistí, že se u něj v šest hodin ráno zapsal jakýsi Sidney Bell, kterého ovšem nezná, a který bleskově vezme ze zásuvky zbraň v Masonově kanceláři (vydává se za Masona), a jak Drake s Masonem tuší, uklizečka Maude G. Crumpová, která uklízí na obou místech, a kterou přivolají v okamžiku, kdy je u Masona přítomen Simley Beason, jej identifikuje („Copak se stalo, pane Masone, vy jste nakonec do Arizony neletěl?“, s. 93). Beason, nic jiného mu nezbývá, se přizná. Miluje Adelle a chtěl jí ochránit, když mu při společné snídani (už to je neobvyklé) prozradila svůj problém (je to ovšem kontraproduktivní, naopak to nyní vypadá, že je viníkem – častý případ v Gardnerových detektivkách).

Beason zatelefonuje své sekretářce Rosalii (ta se zase zhlíží v něm), aby mu přinesla pistoli ukrytou v golfovém vaku (byla zabalená v hedvábném a tvrdém papíru, zalepena, zapečetěna a opatřena nálepkou s textem, „že předmět pochází ze zásuvky psacího stou v kanceláři Perryho Masona“ (s. 97). Jak se ale ukáže, pistole zmizela. To, že si nikdo si nepoznamenal její číslo, je pak další komplikací vzhledem k existenci dvou podobných exemplářů. Dalším krokem je zjištění, že Bannerova sekretářka Elvina Mitchellová „je blízkou přítelkyní Connelyho Maynarda. Nějaký čas to spolu táhli.“ (s. 103) Maynard byl v blízkém obchodním spojení s Hastingsem (měli společný podnik). Takže tu máme další dvojici (v 8. kap. pak „nese balíček panu Beasonovi“ „jistá paní Blackburnová“, to je ona řečená Rosalie, také byla vdaná, je tu zmínka o Carson City, což bude možná důležité), balíček je potrhaný.

Mason o tom informuje poručíka Tragga. S ním pak přijde státní zástupce Hamilton Burger, je ještě jedovatější než Tragg („Co jste se tu pokoušel nastrojit?“, s. 108, to je jen první z řady invektiv, později např. „Tohle vám, neprojde, Perry,“ s. 112). A roztáčí se úvahy o tom, která zbraň je která, což snad asi nebudu do všech detailů sledovat (tato, C 48809, je ta první, kterou Hastings koupil), předtím se znovu rekapituluje průběh předchozího. Mason potvrzuje, že si myslí, že někdo manipuloval s důkazy, a „že se někdo záměrně pokouší hodit Adelle Hastingsové na krk vraždu.“ (s. 114) Burger Masona a Streetovou vyzve, aby s ním šli do Hastingsova podniku, vyzpovídá Maynarda a Beasona (Maynard jej označí za „přímého podřízeného“), ten vylíčí, co udělal se zbraní. Přijde také Banner a řekne, že zastupuje Minervu, kterou přivedl a která prohlásí, že se nerozvedla („Nenechala jsem řízení doběhnout do konce.“, s. 121), to, že poslala Hastingsovi doklad, který označila za „kopii rozsudku“, byl podvod, ale důsledkem celé věci zůstává, že Hastings novým sňatkem žil v bigamii, eo ipso že tento sňatek je neplatný, což má důsledky pro charakter dědictví oné obrovské sumy peněz.

Jsou tu tedy, jak řečeno – dva problémy, ten se zbraněmi (vražda) a ten s dědictvím (podvody, neplatnost posledního manželství s Adelle). Rozvádějí se dále odlišné názory na to, co je poslední závěť (mohla být napsána další, ale také to mohl být jen nerealizovaný úmysl), Banner říká, že ta, která je ve prospěch Minervy, je jím a jeho sekretářkou Elvinou Mitschellovou ověřená. Mason to celé vidí jako cílený podvod. Když přijde „osobně Huntley Banner, ne jeho sekretářka, ale sám advokát,“ (s. 131), ukáže se (později), že důvodem je (opět je to otázka identifikace), že nechtěl, aby byla rozpoznána (ovšemže se vymluví na něco jiného). „Vysvětluje“ ty dokumenty (manželství byl omyl, Hastings ji předtím chtěl zajistit atd.) – Mason tedy říká, že ho měla v úmyslu podvést „hned dvakrát“.  A nyní se na zbrani najdou otisky Adelle Hastingsové a Tragg ji přišel obvinit z vraždy – nejsou to ovšem běžné otisky, které lze zajistit daktyloskopickým práškem, nýbrž otisky trvalé, z laku na nehty či z cukroví, a na tom spočívá Masonova interpretace: mohly tam být od minulých Vánoc a jsou tedy irelevantní.

V soudní síni (12. kap.) je zahájeno „předběžné líčení“, soudce je Quincy L. Fallon, státní zástupce Morton Ellis, obhájce Mason. Neprojednává se rozpor mezi oběma manželkami v nároku „na základě poslední vůle“, ale vražda, tedy je to případ Stát Kalifornie proti Adelle Sterling Hastingsové. Znovu se vše rekapituluje (vše, co jsem už popsal), ovšem s oněmi obvyklými námitkami (mimo jiné tedy sledujeme logiku dokazování, obvyklou v americkém právním řádu), které se pochopitelně týkají identity zbraně. Na obědě „ve francouzské restauraci“ (13. kap.) Paul Drake upozorňuje Masona, že žalující „na dnešní odpoledne chystají překvapení“, zároveň zjistil již výše zmíněnou skutečnost, že Harley C. Drexel (to je ten, jehož auto stálo na parkovišti „jen půl bloku“ od Masonovy kanceláře) je vdovec a za svým domem v Carson City pronajímá „malý bungalov“, v němž se Minerva ubytovala, když si potřebovala zajistit pro rozvod jiné místo k trvalému pobytu. Sem se rovněž odstěhovala „sekretářka Simleyho Beasona Rosalie Backburnová“ (s. 161). Drexelova dcera, která „navštěvuje školu na Východě“ a „o prázdninách bývá doma“, se jmenuje Helen. Obě ženy měly příležitost seznámit se. Drake má zjistit, kde teď Helen je. A Mason má nějakou teorii, pro jejíž účinek při dokazování je příznačná formulace: „Podaří se mi vylíčit jim, co se mohlo stát, a žaloba nebude schopna prokázat, že se to nestalo.“ (s. 164)

Při dalším líčení se Hamilton Burger, který je nyní přítomen, táže Simley Beasona na snídani s obžalovanou a na cestu s ní do Ventury za účelem koupě domu, na který měla podle dohody s manželem mít peníze v hotovosti, znovu se táže na „novou závěť“, resp. její přípravu, a předkládá ověřenou kopii dokumentu, Mason žádá, aby se dostavila Elvina Mitschellová a chce, aby si Gertie sedla „přesně tam, co sedává porota“ (s. 172). Zároveň žaloba předvolala pilota aerotaxi Arthura Cole Caldwella, který měl letět s ženou do Las Vegas, „jakmile dorazí“, Caldwell ji má poznat (tedy měl usvědčit Adelle Hastingsovou).

Blížíme se ke konci a na posledních dvaceti stránkách jsou představeny dvě podoby toho, jak se vše událo, a obojí je, z hlediska zájmu čtenáře na Masonově úspěchu, podáno vzhledem k němu jaksi nepřímo. První přednese Drake v rozhovoru s Masonem jakožto domněnku o teorii žaloby, která (proto předvolala Caldwella) chce dokázat, „že Adelle byla u tebe v kanceláři, potom se sešla se Simleym Beasonem, spolu se dohodli, že ukradnou revolver, který zůstal v tašce, již z nepozornosti zapomněla u tebe v kanceláři; že by byla nestihla dojet do Las Vegas vozem a vrátit se hned do Los Angeles, proto si objednala aeroplán.“ (s. 173).

S druhou, průkaznou, přichází paradoxně Tragg na posledních stránkách (188–189), nicméně zřejmě by k ní nedospěl bez Masonova angažmá, jenž trikem s nasazenými tmavými brýlemi u všech svědků a na základě toho, že když se „slečna Mitchellová“ vzteká, že si nenechá nařizovat nošení brýlí a Mason ji vyzve, aby je tedy odevzdala Gertii (vedle ní seděla ještě jedna dívka), a ptá se, „jak věděla, která z těch dvou je moje pracovnice, když nikdy u mne v kanceláři nebyla?“ (s. 185). A Tragg nejdříve poukáže na to, že Helen Drexelová se přátelila s Elvinou Mitchellovou (která byla „beznadějně zamilovaná do Connelyho Maynarda“) a od ní vede linie dále k Minervě Hastingsové a Rosalii Blackburnové a poté vysvětlí skutečný průběh všech propletených událostí. Connely Maynard potřeboval zatajit zpronevěru a proto „chladnokrevně“ zabil Hastingse „a potom se zbraní běžel za Elvinou Mitchellovou“. Ta „ukryla vražednou zbraň do Adelliny kabely“, v Masonově kanceláři se představila jako Adella a kabelu tam nechala. Problém by ovšem byl, kdyby se u Alelle v bytě „našla její vlastní zbraň“, proto „Elvina objednala letadlo“, v Adellině bytě „ukradla revolver a schovala jej“ – a byl připraven plán, kdy „Adelle Hastingsová byla falešně obviněna z vraždy.“ (s. 189) Tragg vysvětlí i další detaily.

Podstatné je, jak se tímto způsobem ozřejmuje povahy postavy advokáta Masona, jenž není oním akčním typem, který se občas ocitne ve fyzické konfrontaci, jako třeba hrdinové Chandlerovi, nýbrž se dobere svých závěrů na základě logického úsudku – a onu policejní vyšetřovací práci přenechá svým spolupracovníkům a policii. A v knize ovšem nesmí v posledních větách chybět (zdá se to jako trochu laciný efekt, ale řekněme, že to tak trochu patří k žánru populární literatury) polibek, který Masonovi vtiskne Adelle Hastingsová a který soudce Fallon komentuje větou: „Jak to vidím, můžeme pokračovat hned, jakmile si pan Mason otře z tváře rtěnku.“ (s. 190)

E. S. Gardner, Případ chamtivé exmanželky, Ametyst, 1995