E. S. Gardner / Mrtvola v rokli

Nejsem si už jistý, zda v hromádce detektivek, které jsem kdysi se záměrem zorientovat se v tehdejší produkci titulů tohoto žánru přelouskal, byla také nějaká od Erle Stanley Gardnera, vím jen, že jsem si tenkrát udělal představu o hard-boiled school a že mi něco říká jméno Perry Mason. S touto postavou jsem se ale mohl seznámit také později z nějakého filmového příběhu. V každém případě v románu Mrtvola v rokli (originální název The D. A. Draws a Circle poukazuje spíše ke klíčovému prvku v pátrání, který umožnil odhalit jádro zločinu, než český překlad přímočařeji poukazující k úvodnímu motivu, kolem něhož se ona podivná síť vztahů postupně rozplétá) vystupují jiní protagonisté než známý Perry Mason. V každém případě ale je celý příběh (což umocňuje jeho dramatičnost) do značné míry postaven na několika protikladech dvou soupeřících osob, což mě zajímá jakožto forma dvojení, kterou sleduju nejen v detektivním žánru, ale i v jiných kulturních oblastech.

Než se na tento prvek podívám, zmíním ještě, že kniha vyšla v edici Detektivky (či Edici detektivky?) nakladatelství Vyšehrad v roce 2001 jako druhé české vydání, v anotaci na konci knihy jsou uvedeny dvě další Gardnerovy knihy (jako A. A. Fair), totiž Nebezpečné křivky a Některá negližé cosi tají, a též dvě knihy Andrewa Vachsse – Droga a Zlo.

Ke zmíněným dvojicím patří hned v první větě uvedený „okresní státní zástupce Doug Selby“ (uváděný též jako prokurátor) a „Otto Larkin, chlapík s bříškem na počátku padesátky“, ambiciózní „náčelník policie“, jenž se na scéně objeví (ve 4. kapitole) v okamžiku, kdy jsme konfrontováni s oním motivem mrtvoly v rokli (která dala název českému překladu), jenž chce případ vyřešit po svém a vybudovat na něm svou kariéru, ale také řečený Doug Selby versus Alphons Baker Carr, „mazaný“ obhájce, jenž si z nějakých důvodů (ty budou zkoumány) pořídil dům v bezprostřední blízkosti místy, kde byla nalezena mrtvola. A tento protiklad můžeme zdvojit, neboť A. B. Carr (uváděný též jako A. B. C.) vystupuje konfrontačně i vůči Larkinovi (ukazuje to teatrální způsob jeho ztrapnění při výslechu v druhé části knihy).

Spolu s dvojicí Selbyho a Larkina se polarizuje i obyvatelstvo (voliči) jejich spojením se dvěma místními periodiky – Clarion (se Selbym) a Star (s Larkinem), přičemž je zmiňována i důležitost veřejného mínění pro jejich pozici v městečku, kde se vše odehrává. Za zmínku pak zcela jistě ještě stojí nezbytná milostná dvojice, totiž novinářka Sylvia Martinová (zhlíží se v Dougovi Selbym), a pak ještě druhá k sobě vstřícná dvojice, totiž státního zástupce a šerifa Rexe Brandona. Na rozdíl od nich je dvojice Carra a Petera Ribbera („alias Petera Drumicka, alias Alvina Catonea, věk třiatřicet, na levém předloktí tetovaná hvězda“, s. 19), kteří jsou na druhé straně, zároveň vůči sobě problematická, jak se v průběhu vyšetřování ukáže, totiž původní představa Ribberovy obhajoby Carrem, který je do věci nějak zapleten, jak pátrající tuší, se ke konci obrátí ve vzájemné využívání, vydírání a podrazy, které v úplně poslední fázi přimějou Ribbera, aby celou podstatu zločinného spiknutí prozradil.

Nu a ještě bych málem zapomněl, je tu dvojení v podobě určité záměny, totiž dvou mužů ve vztahu k paní Ritě Artrimové, přičemž se ukáže, že muž, který je považován za tchána, je její manžel – a s tím souvisí pak ještě dále záměny v identitě zavražděných osob. A konečně je možné za dvojice považovat místo činu, totiž Orange Heights, což je luxusní obytná čtvrť nad roklí, kde je nalezen mrtvý muž, a „město“, kde má svou kancelář advokát Carr (a zde se chce „tak trochu“ schovat), ale také městečko El Bocano s kempem U tří dubů, důležité místo – nacházející se v onom „kruhu“, který vychází Selbymu, když počítá na tachometru aut (paní Artrimové či Carra) kilometry, pravidelně vycházející navíc, tedy místo, kde dochází k začátku definitivního rozřešení všech otázek (a jsou to ony kruhy z anglického originálu knihy).

Na dvou stech stranách textu (úsporný tisk, bez vakát a prázdných ploch mezi texty kapitol) se v patnácti kapitolách posouváme od úvodního rozhovoru Douga Selbyho a paní Artrimové, která od něj chce zjistit, jak by bylo možné zabránit tomu, aby se „gangsteři“ (jimi myslí Carra a osoby s ním spřažené) usadili v blízkosti jejího domu na Orange Heights, a vzápětí rozhovoru Selbyho právě s Carrem, který přišel, aby mu řekl, že slyšel, „že jsou nějaké námitky proti tomu, abych se usadil v madisonském okrese.“ (s. 10), k dalším a dalším momentům, kdy se odkrývají (a někdy také pokusy o jejich odkrytí selhávají) další a další souvislosti případu. Tento postup má svou charakteristickou dynamiku prudce stoupající křivky, tzn. zpočátku je tu spousta tápání, nezodpovězených otázek a návratů k nim, domněnek, posunů etc.

V Los Angeles hledají Ribbera pro krádež (Selby čte dopis, žádost o pomoc zjištění jeho pobytu), městská policie (Larkin) ho „včera v noci“ sebrala, on „zaplatil kauci a vzal do zaječích“ (s. 20), a Selby už tuší, že „ten chlap je nějakým způsobem napojen na A. B. Carra“, zároveň se rovněž rozehrává partie obou novin. K Selbymu se „vřítí“ muž z čistírny s kabátem (jménem Horton), v němž je prostřelený otvor s krvavými skvrnami (teprve na konci knihy se ukáže, že dvoje oblečení popletla hospodyně a kabát, předmět spojený s vraždou, který měl být zničen, zaměnila za běžný šedý oblek, který měla dát vyčistit). Je pravděpodobné, že oblek je z Carrova domu, Selby informuje Larkina, a ten přichází s informací o tulákovi, který se „po Orange Heights potloukal“ (paní Artrimová jim volala v noci), a o výstřelu z revolveru z nedaleké rokle. Pak je nalezena v rokli mrtvola a nedaleko i zbraň (o tom je později řeč, totiž že je podivné, že by ji tam vrah nechával). V každém případě toto je expozice, která bude zkoumána (dohady o pravomoci Larkina a Brandona podle místa činu patří ke zmíněnému folklóru).

Následuje prohlídka v Carrově domě. To, že paní Fermalová tomuto úkonu zuřivě brání, je jen záležitostí dějového napětí, skutečný problém, který je pak interpretován jako obtíž pro to zjistit, kdo je vrah, vzniká v okamžiku, kdy jsou zjištěny dva takřka identické výstřely (bude třeba bez pochyb zjistit, který z nich je smrtelný, totiž oba byly vystřeleny v různou dobu, z různých zbraní, a tedy velmi pravděpodobně i jinými osobami). Později je to formulováno slovy: „Žaloba musí prokázat obviněnému vinu nade všechnu důvodnou pochybnost. Všechno, co musí udělat obhajoba, je tu důvodnou pochybnost předložit.“ (s. 65) Zatím Larkin fabuluje, jak se to mohlo celé přihodit.

V té souvislosti poznamenejme ještě bonmot charakteristický pro americké detektivky (u Chandlera se také najdou), jenž svým motivem přesně postihuje právě onu problematiku dvou výstřelů, z nichž ten druhý již nemůže být vražedný: „Předmětem napadení s úmyslem spáchat vraždu může být jen lidská bytost. Když je člověk mrtvý, přestává být lidskou bytostí a stává se mrtvolou.“ (s. 47, v ústech Douga Selbyho) Ovšemže je celé téma pojmenováno i věcně: „Když vpálíš kulku do těla živého muže, je to vražda – pokud je rána smrtelná. Ale není žádný zvláštní zákon na to, když někdo vpálí kulku do mrtvoly, zachce-li se mu. Ribber proto může být vinen vraždou nebo může být pouze vinen tím, že porušil městské nařízení, protože ve městě vypálil ze střelné zbraně.“ (s. 47)

Sylvie varuje Selbyho, že Larkin chce posbírat „všechny zásluhy“ sám (5. kap.). Ten ví o shodě otisků prstů z vražedné zbraně s Ribberovými, „našeho přítelíčka z Los Angeles“ (s. 44), Larkin to ještě neví. Selby také už zjistil, že mrtvý je „nějaký Taleman“, alias Mervin Sprague. Zajímavé je, že oba mají na předloktí vytetované hvězdy. Selbyho navštíví Abner Hendrix, otec paní Artrimové (Rity), informuje jej, že při autohavárii, kdy řídil Frank Artrim, otec Jamese, profesionálního hráče, za něhož se Rita provdala, si otec poranil páteř a ztratil paměť, a James zahynul (později se čtenář dozví to, co se dosud utajuje, totiž o záměně „manžela“ a „tchána“). Hendrix se nechce stěhovat do domu, postaveného z pojistného, placeného „z hráčskejch peněz“ (o tom, že se k nim rodiče nechtějí přestěhovat, už hovořila i ona), Hendrix se domnívá, že Artrim chce jeho dceru zabít, údajně měla na krku pohmožděniny. 

Po Hendrixově odchodu navštíví detektiva Ellen Saxová, ošetřovatelka u Artrimových, a tvrdí, že paní Artrimová zabila svého manžela (nikoli onoho nahého muže, který se potloukal kolem domu, jak padne ve zmínce v rozhovoru). Říká, že „věděla, jak to udělat, aby řízení selhalo“, ale neřídil její manžel, ale tchán „a ten byl střízlivý“ (s. 54), takže důvod havárie nemohla být jeho opilost. Ošetřovatelka ale nemá pádné důkazy, kromě toho si myslí, že panu Artrimovi se pomalu vrací paměť, ale „je příliš chytrý, aby to prozradil“ (s. 55), protože ví, jak to celé bylo. A je přesvědčená, že se ho paní Artrimová chystá rovněž zabít (tedy naopak, jak také Selby namítá). A také viděla chodit kolem domu nahého muže, hovoří (jak už víme) o tulákovi a o střelbě, kterou vyšetřuje policie a kterou také slyšela. Totéž potvrdí i Brandon, kterého Selby vyslal k Artrimovým. Selby se táže, zda „je nějaké spojení mezi tím tulákem, Carrovou koupí domu a Ritou Artrimovou“ (s. 60). Znovu je tu úvaha o možné kličce advokáta v souvislosti se dvěma kulkami, o nichž nemohli při pitvě s jistotou říci, která z nich byla vražedná.

Totéž si myslí i Frank Grierson, vydavatel Staru, když hovoří s Larkinem (6. kap.). Varuje Larkina, že Carr je „desetkrát chytřejší“, a také hovoří o důležitosti politiky pro udržení postů u policie. A Grierson v rozhovoru s Larkinem je autorem již shora citované formulace o vině „nade všechnu důvodnou pochybnost“. Také chce vymyslet léčku (pro ovlivnění voličů), kdy budou noviny prokurátora vychvalovat. „Jestli dosáhne odsouzení, budeme tvrdit, že to byl běžnej případ, že důkazy byly policií shromážděný tak pečlivě, že Selbymu stačilo přijít k soudu a předložit je. Jestli nedosáhne odsouzení, pak…“ (s. 66) ho naopak neztrhají, jak by se domníval Larkin, ale budou ho omlouvat tak neobratně, že si „i ten nejnaivnější a nejpitomější čtenář“ uvědomí, co chtějí.

Grierson také konstruuje úvahu, že u Ribbera našli otisky, ale vyklouzl a nyní bude v Carrově zájmu, aby ho chytili, co nejdříve postavili před soud a „Ribber bude zproštěn viny“ – nicméně pak přijdou s dodatečnými důkazy, ale podruhé (podle amerického právního řádu) jej nemohou za tutéž věc obžalovat, takže přestože všichni budou vědět, že Ribber je vinen, on i Carr se jim vysmějí. Grierson má plán, aby pomocí určité kličky převezl muže z Los Angeles, kde je stíhaný také pro krádež, sem do Madison City, Larkin poslušně kýve a udělá to tak. Později se dozvíme, že Larkin (říká to Selbymu) „měl cestu“ do Los Angeles a tam „zjistil, že policie sebrala Ribbera“, přivezl ho (po cestě „zlobil motor“, to je samozřejmě fingované, také umožnil reportérovi ze Staru, aby s ním mluvil), zavřel ho do městského vězení, a Selby ať si ho převeze do okresní věznice.

Selbyho nyní navštíví hospodyně pana Carra Fermalová. Sdělí mu, že u Carra někdo bydlel (má určité stopy, žiletky, přikrývky, cigarety, zatímco Carr kouří doutníky aj.), Selby jde s Brandonem udělat domovní prohlídku. Sledují velký hvězdářský dalekohled (později se dozvíme, že jeho zájem o hvězdářství je fingovaný), Carr, který přišel, jejich počínání ironicky komentuje (Fermalová hraje překvapenou) a když jej Selby obviňuje, že zde skrýval Brandona, zívá – nazývá je otravnými venkovskými balíky. Pak vyhrožuje, mezitím se stane to, co naplánoval Grierson, Selbymu to může být jen líto, když mu to Sylvie říká. Několikrát jsme ale už předtím četli, že s tím či oním nemůže nic dělat.

Druhý den je Selby vytržen ze „stavu příjemné dřímoty“ (s. 87), když jej šerif Brandon vzbudí a vyzve, ať s ním ihned jeden k Artrimovým. Paní Artrimová hystericky vykládá, že tchán (přestože se nemůže hýbat) zmizel, měla pocit, že v noci zde někdo chodil po domě, Ellen Saxová tvrdí, že ji někdo omámil. Shánějí klíčky od auta, do něhož mechanik dával „včera“ olej. Selby se dohaduje s Larkinem (ten ho právě informoval o Ribberovi, „zrovna hovoří se svým advokátem“, A. B. Carrem – to je zvláštní, že?), v čí pravomoci je dům Artrimových.

Ve věznici zjistí, že Carr vyhrožoval dozorci, že se dopustí přečinu, jestli ho nepustí k jeho klientovi, Selby ho nyní požádá, aby odešel, Carr doporučuje Larkinovi, aby si od něj vzal nabízený doutník, ten si jej vezme, a Carr oznámí, že Ribber bez jeho přítomnosti nebude vypovídat. Ten pak (je zřejmé, co mu Carr poradil) řekne, že u něj v domě byl („pár dní jsem se neholil a potřeboval jsem se vykoupat“, s. 105), čímž vyrazí policistům argumenty o něčem nelegálním (co oni předtím zjistili s pomocí hospodyně Fermalové). Pak prý jel informovat do Los Angeles Carra a tam jej poté zadrželi policisté. O vraždě ovšem Ribber nic neví (jeden z pěkných příkladů rozhovorů s vtipem a ironií, s. 107–109).

Doug Selby informuje o průběhu předchozích událostí Sylvii (další příklad opakování právě řečeného a zároveň určité interpretace, „čirou náhodičkou“ atd., Ribber po Carrově návštěvě vyprávěl „velice hodnověrnou historku, která zpochybňuje všechny důkazy, které jsme proti Carrovi měli“, s. 110. Selby zde začíná s oním „kruhem“ na mapě, o němž jsem se již v úvodu zmínil, s přesvědčením, že vše bylo pečlivě naplánováno, autem by mohla být převezena mrtvola. Rozhodne se, že se pokusí cestu (auto najelo 135 km) prozkoumat, Sylvie chce jet s ním, znovu padne zmínka o dvou střelách a „důkazem nade vším důvodnou pochybnost“, Sylvie Selbymu vyčítá, že si nechává od Larkina brát výhody. Mezitím ještě přijde Sam Roper („býval prokurátorem před Selbym“ a Selby „po tvrdém, ostrém politickém boji zaujal jeho místo“, proto se neměli rádi, na jiném místě zazní, že „je jedna ruka s Frankem Griersonem“, s. 152), nyní advokát paní Artrimové, tvrdí, že zabavení auta je protiprávní. Také Carr Selbymu vyhrožuje, ať dá od případu ruce pryč, jinak si „spálí prsty“. Následně vzájemně hovoří o případných podáních žalob proti druhému.

Cesta Sylvie a Selbyho nicméně byla k lítosti obou bezvýsledná. Nyní (11. kap.) je v soudní síni zahájeno „předběžné líčení“ (či „jednání“, zahajuje soudce Faraday, autor vysvětluje právní systém předběžného líčení a samotného procesu, úlohy křížového výslechu atd.), Rita Artrimová rekapituluje podrobně sled událostí (nahý muž pod okny, výstřel, byl jen jeden, byl z revolveru), v dalším průběhu ztrapní Carr „břichatého náčelníka“ Ottu Larkina, jenž se na začátku „nafukoval vlastní důležitostí“ (a „ukázal se jako horlivý svědek“), ale když pak má ukázat přesně polohu, v jaké našel v rokli mrtvé tělo, nedokáže „přitáhnout kolena k bradě“ a nezaujme stejnou polohu (leží na druhém boku). Carr celou scénu teatrálně protahuje a zpochybní i Larkinovy intelektuální schopnosti (Larkin se nedovedl „soustředit najednou na všechny ty tři věci“ a poté „udělal všechny tři věci špatně“, Carr vrací se v ironických poznámkách k věci i v dalším průběhu svého vystoupení, když je předveden druhý policista). O „divadýlku“ pro obecenstvo a „aplausu“ s cílem přesunout pozornost poroty od meritu věci k obhájci později mluví Selby se Sylvií (s. 146).

Skutečně pak je probírána problematika dvou kulek (jsou nazvány „winchesterská“ a „Petersova kulka“). Při jednání je tázán též kriminalista Hawlins. Selby zatím prostřednictvím dalších osob (Sylvie, později paní Fermalová) sleduje tachometr (zatímco má být paní Artrimová ještě zdržena otázkami). Ribberův případ chce mít, jak se očekávalo, Carr co nejdříve před soudem, je dohodnut termín. Selby stále také přemítá o obleku a uvažuje o tom, jak postupovat dál. „Nebudu se už pokoušet dokázat, že [Ribber] spáchal vraždu. Pokusím se z něj dostat, koho se snaží chránit.“ Pokusí se nastražit léčku, „aby se podřekl“, ta spočívá v tom, že obžalovanému ukážou otisky prstů, které tam ovšem nebyly (je to na hraně, motiv padělání by mohl Selbymu napříště uškodit). Brandon jej, jako ostatně i v řadě dalších momentů, varuje, aby to nedělal (to je jeden z dynamizujících prvků v textu).

Cílem Selbyho ovšem je vyvést Ribbera z rovnováhy, je totiž přesvědčen (v souladu s řečenou ponechanou zbraní vedle zastřeleného, o níž se domnívá, že je nastražená), že Ribber není vrah a Carrovým záměrem je (jak už bylo nejméně dvakrát řečeno), že nebude Ribberovi možné vinu dokázat a po vyřčení neviny může klidně svou vinu oznámit, a nemůže být stíhán a navíc „přes Ribberovo doznání a důkazy proti němu bychom nikdy nebyli schopni odsoudit viníka“. (s. 158) Jak se později ukáže, je to správná úvaha (i když řada ostatních věcí je komplikovanějších nebo spíš zcela jinak). Selby nyní pracuje s anekdotou, kdy se dva muži zkoušejí pověsit na trám, a když to má zkusit druhý, ten první odtáhne židli a v klidu si přečte „ranní noviny“ a po chvíli odejde. Když mu židli opět přistrčí, už není potřeba, komise pak rozhodne, že jde o sebevraždu. Ribber nyní znervózní, a když se rozletí dveře a „Bob Terry, celý vzrušený a bez dechu“, dává Selbymu krabici, v níž je zavěšena pistole, v níž údajně našel otisky (Ribberovi ji zdálky ukážou), spadne klec. Selby ví, že Ribber může hned volat Carrovi, ten „odbude celou věc smíchem“ a Ribber to může pochopit právě ve smyslu oné anekdoty. Selby s Brandonem si pomůžou, když Carra nechají v noci vzbudit a zkouší mu „starou rukavici“ a klobouk a on se bude domnívat, že to je Carrova zrada. Je to samozřejmě riskantní hra jako celý tento postup, ale vyjde to.

Zajímavý je v této sadě kroků rozhovor Carra se Selbym, kde nejdříve Carr vyhrožuje (ohledně tzv. výslechu třetího stupně), při Selbyho poznámce, že má Carr možná pravdu, že je Ribber nevinen, začne být opatrný. Selby Carrovi nyní řekne, že Ribber střelil do mrtvoly, protože někoho měl chránit. Hraje se nyní o dvojí význam této neviny, Selby Carrovi říká, že by mu měl pomoci odhalit pravého viníka, když Ribber promluví, pak by „mohli zastavit soudní řízení“, zprostit obžaloby ho nemohou „kvůli názoru veřejnosti“ (s. 169). Selby vlastně rafinovaně otočil zbraně protivníků (Carra a novin Star) proti nim.

Selby nyní pokračuje ve sledování tachometru (tentokrát Carrova), opět souhlasí ona inkriminovaná vzdálenost, a především bláto „smíchané s olejem“, které nyní začnou hledat. Vytipují si městečko El Bocano, na policejní stanici mu místní příslušník jménem Jenkins nejdříve řekne, že nikde v okolí není stavba, kde by se olejovala silnice (někdejší postup úpravy silnic), pak si ale vzpomene, že „dole u řeky otevřeli nový kemp pro přívěsy“, kde byla silnice naolejována.  Zjistí se, že minulý týden „Franka Neala“ navštívila v cadillaku žena. Muž zřejmě zaslechl rozhovor, takže Selby s Brandonem našli ještě teplou postel, poté dojde ve tmě k přestřelce, v níž je Jenkins smrtelně zraněn. Selbymu se podařilo pěstí srazit střílejícího muže. Muže (15. kapitola), „co se vydával za jejího tchána, ale byl ve skutečnosti jejím manželem“, Jamese C. Artrima, „na nějž pojišťovna vyplatila půlmilionovou životní pojistku.“ (s. 185, předtím s. 186). Pojišťovací podvod se bude projednávat v okrese, kde k němu došlo, za vraždu bude souzen v El Bocanu – „a dostane trest smrti“. Mohl „by pak objasnit vraždu Mortona Talemana“, ale stále ještě nejsou jasné souvislosti Ribbera a A. B. Carra, ale „bude to fuška přimět je, aby mluvili“.

Proto nyní jedou do vězení a zprvu nevěřícímu Ribberovi („Blbost.“) vysvětlí, že dostane jednu možnost, „jen jednu možnost jak se zachránit před plynovou komorou“ (s. 188) a popíše právě se odehravší události a znovu uvede aktuální situaci s půl milionem, který mají nyní Artrimovi, a dvěma kulkami, které je možné interpretovat dvojím způsobem – jedním z nich je, že ta, kterou vystřelil Ribber, byla smrtící. Selbymu je jedno, koho odsoudí (říká, poplatníky zajímá, aby byl někdo odsouzen), Ribber má nyní tři minuty na to, aby promluvil. A on promluví: „Vykopali jsme tu mrtvolu s Mortonem Talemanem pro Ritu Artrimovou. Musela být ohořelá. Trvalo nám to půl roku, než jsme takovou našli.“ (s. 191) A pak vylíčí další podvod s dentistou, aby souhlasil chrup na předložené kartě s chrupem „takzvaného tchána“, následovaly plastické operace atd.

A potom „s Mortem začali samozřejmě mačkat peníze,“ ovšem nepohodli se a následně nastala hra o velké peníze, ale také partie s „A. B. C.“ Pak si zahrál na onoho tuláka, který se „potloukal kolem baráku“, ale objevili se policisté s autem, utekl Carrovi, zahodil pistoli do rokle, ale policisté jej zajistili a poté po přísežném prohlášení pustili, ale Carr jej u věznice čekal a odvezl jej a chtěl se podílet na zisku. Pak byl zabit Morton Taleman (ale není jisté, kdo jej zabil, zda Carr nebo Artrim), následovala další střela „do Mortovy mrtvoly, pak hodil můj revolver s mejma otiskama na zem“ a dál už to takřka celé známe – měl podepsat přiznání, že to udělal. Selby po Ribberovi chce, aby to nyní vše sepsal písemně.

Selby se domnívá, že Talemana zabil Artrim a Carrovi paradoxně nemohou nic „přišít“. Ale pak sledujeme ještě jednu verzi, totiž z dopisu Rity Artrimové poté, co se zabila. Je to příběh hazardní hráčky, který dovysvětluje některé detaily (zvl. ohledně Artrimova zabití Talemana, chození nahého kolem domu, dalšího výstřelu, Carrova vydírání aj.). Artrim byl vydírán „kvůli pojišťovacímu podvodu, Carr ho vydíral kvůli vraždě“ (s. 200). A dozvíme se o onom omylu ošetřovatelky při záměně obleků, „ta pitomá ženská to popletla a popadla ten Talemanův“.

„A tím to končí,“ říká Selby (s. 200), a platí to i pro tento komentář. Carr bude nyní obhajovat Artrima, Selby chce, aby šel „do cely smrti“, je tu totiž ještě jedna okolnost, kromě vraždy v El Bocanu je podle něj pravděpodobné, že Carr nyní, když je paní Artrimová mrtvá, chce hodit i vinu za tu první vraždu na ni. Z mého pohledu se pak především potvrzuje jedna teze, že totiž několikerá perspektiva skutečnosti, jak se věci udály (ta poslední byla právě řečena) je autorem přinášena nikoli takzvaným vševědoucím vypravěčem (tedy v er-formě nezaujatého vyprávění), ale vždy prostřednictvím určitého narativního (vyprávěcího) prvku, nejčastěji v rozhovoru dvou osob, ale i zamyšlení jedné, případně v nějaké textové podobě (zde před chvílí v dopise paní Artrimové), a nyní znovu v rozhovoru Carra se Selbym. To je textový model, který zřejmě nalezneme v širším okruhu nejen Gardnerových textů.

A ještě jeden moment. Tak jako auto vybírá zatáčky či projíždí křižovatkami, zahýbá text při jinak vcelku nepříliš rozčleněné fabuli v drobných směrech, tak jako v závěrečném (takřka filmovém) odlehčení, kdy Sylvie vyzve „Douga“, aby zvedl bradu, protože ho chce „jen políbit…“.

E. S. Gardner, Mrtvola v rokli,  Vyšehrad 2001