Dvořákova Praha

Hudebních festivalů spojených se jménem ikony české kultury, skladatelem Antonínem Dvořákem, je celá řada. V Roce české hudby kulturní veřejnost vnímá tyto souvislosti, takovým impulsem ke konci roku je kompletní provedení všech devíti Dvořákových symfonií na jednom programu České televize.

V české metropoli je Dvořákovo jméno součástí Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, který se koná na začátku podzimu, letos ve dnech 8. - 22. září 2014. Počítám-li na programovém letáku, který mám před sebou, správně, zahrnuje dvacet programových položek, rozestřených během čtrnácti dnů tak, že na některé z nich vycházejí dva pořady a snad kromě jednoho dne jsou obsazeny všechny dny v tomto časovém úseku. Koncerty se konají v řadě prestižních hudebních sálů, převážná většina v Dvořákově síni Rudolfina, některé v Anežském klášteře, jeden koncert v Týnském chrámu. U jednotlivých koncertů je vyznačena příslušnost k jednotlivým řadám, které jsou základem dramaturgie festivalu a které jsou pojmenovány jako Dvořák Collection I, jejíž obsahem jsou kompletní symfonie a koncerty skladatele, Komorní řada, Zahraniční orchestr, Premiéra, Den D jakožto "debutový den", další ikonky vysvětlují kontext Po stopách A. D., Nedělní matiné, Rodinný den a zpěv A capella.

Ten poslední se týká souboru Ars Nova Copenhaagen, který vystoupil pod vedením Paula Hilliera v Týnském chrámu s programem moderní duchovní hudby (hrála se díla Arvo Pärta, Johna Tavenera, Leonela Powera a Nino Janjgavy) takřka v závěru festivalu, zatímco skutečně závěrečný koncert byl záležitostí Izraelsko filharmonie pod taktovkou Zubina Mehty s Beethovenovým Egmontem, Mozartovou Symfonií č. 40 g moll, KV 550 a Životem hrdinovým Richarda Strausse. Zahájení naopak dramaturgie svěřila v podobě "festivalové ouvertury" souboru Musca Florea s Markem Štrynclem jako dirigentem a zahajovacího koncertu, který byl zároveň součástí řady Dvořák Collection, s Českou filharmonií, Jiřím Bělohlávkem a Josefem Špačkem (koncertní mistr ČF) a Dvořákovým houslovým koncertem v jejich podání, v druhé části pak Symfonií č. 3 Es dur.

Česká filharmonie ovšem vystoupila během festivalu několikrát, a to s Dvořákovým klavírním koncertem (Niu Niu, 12. 9.) a violoncellovým koncertem (Narek Hakhnazaryan, 14. 9.), takže se na letošním programu ocitly všechny tři Dvořákovy velké instrumentální koncerty, a - v druhých půlkách - se symfoniemi č. 5 a 7 (takže zazněly tři skladatelovy symfonie). Rovněž orchestrální řada byla bohatá, vedle zmíněných filharmonií přijel Polský národní rozhlsový symfonický orchestr s dirigentem Alexandrem Liebreichem a Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského s Vladimirem Ferodejevem (ten zahrál  vedle druhého Prokofjevova houslového koncertu s Vadimem Repinem jako sólistou také Novosvětskou (takže, počítám-li dobře, zazněly celkem čtyři Dvořákovy symfonie), a řadu velkých orchestrů uzavírá Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který spolu s Českým filharmonickém sborem Brno, jejichž prezentací byla Dvořákova opera Alfred (H. M. Förster, Petr Fiala).

Pestrá byla řada komorní hudby, zahrnující Kvarteto Ebéne a Bennewitzovo kvarteto, která vystoupila spolu s Jiřím Bártou a Antoine Tamestitem v jednom večeru (Bárta s Kvartetem Ebéne pak následující den znovu s jiným programem),  Komorní orchestr Vídeň-Berlín, Kvarteto Casals, pavel Haas Quartet a Talichovo kvarteto rovněž v jednom večeru (každé z nich s jedním symčcovým kvartetem, Beethovoenovým, Janáčkovým a Dvořákovým - zajímavý projekt), dále pak Concerto Köln s Andreasem Steierem, sólistou na kladívkový klavír. Rovněž sólistů byla celá řada, asi je nevyjmenuji všechny, alespoň tedy houslité Rainer Honeck, Vadim Repin (na dvou koncertech) či Chloé Hanslip, violista Vladimír Bukač, klavíristé Russel Ryan, Jan Lisiecki, Konstantin Lifschitz či Terezie Fialová, Christina a Michelle Naugton ve skladbách pro čtyřruční klavíry (kromě Slovanských tanců pro čtyřruční klavír Stravinského Svěcení jara v autorské úpravě pro toto obsazení).

Nepostihl jsem zdaleka všechno, zvláště ne skladby, které byly na programu jednotlivých koncertů. Na ty je ostatně možné se podívat na webových stránkách festivalu. Důležitější je zmínit spíše jeho celkový charakter, který lze snad vystihnout slovy o tradičních formátech koncertů, důrazem na kvalitu a atraktivitu, zahrnující i momenty "překvapení" pro hudební labužníky (např. zmíněné čtyřruční Svěcení jara) a spíš zcela okrajové odlehčení v podobě dua hudebních komiků Igudesman a Joo o "rodinném dnu" s pořadem A Little Nightmare Music.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dvo%C5%99%C3%A1kova_Praha
https://www.dvorakovapraha.cz/
https://cs-cz.facebook.com/dvorakovapraha