Důkaz

Důkaz
filmy na DVD

Důkaz, 2005, režie John Madden. Dobré filmy týdeníku Reflex, sběratelská edice II., 41. „Nebudeš-li v sebe věřit ty sám, kdo potom?“

Scénář filmu napsal David Auburn (nar. 1969 v Chicagu) podle vlastní divadelní hry, za niž získal mnohá ocenění včetně Pulitzerovy ceny. Catherine (G. Paltrow) je dcerou nedávno zemřelého slavného vědce (A. Hopkins), jemuž je připisováno autorství geniální matematické formule. Catherine však po otci zdědila pravděpodobně nejen matematické nadání, ale i jeho duševní poruchu, již v posledních letech života trpěl. za pomoci bývalého otcova studenta Hala (J. Gyllenhaal) se mladá žena snaží najít důkaz skutečného autorství, musí však bojovat s vlastními pochybnostmi i vzpomínkami. To říká anotace na přední straně krabičky.

Kdo je John Madden? Kromě toho, že jméno patří fotbalovému hráči americké ligy, s nímž na vás ve vyhledávači vyskočí, je to ceněný filmový režisér. Ostatně v rozcestníku na anglické Wikipedii zjistíte, že množství osobností s obvyklým jménem nic divného, patří také tasmánskému politikovi, trenéru koní, hokejistovi či děkanovi jedné vysoké ekonomické školy.

Britský divadelní a filmový režisér (nar. 1949) nicméně začal s inscenacemi divadelních her v Anglii, poté přesídlil v roce 1975 do Spojených států. Tam nejdříve vytvářel rozhlasové hry a brzy začal pracovat i na Broadwayi. Po intermezzu práce pedagoga herectví na Yalské univerzitě se vrátil do Velké Británie a začal režírovat televizní filmy pro BBC. V oblasti filmu na sebe upozornil v roce 1997 filmem Paní Brownová. Hlavní roli královny Victorie hrála Judi Denchová. O rok později dostal nabídku režírovat v kinech úspěšný film Zamilovaný Shakespeare, který se stal nejúspěšnějším filmem roku 1999 a obdržel sedm Oscarů (pro Maddena ovšem zůstala jen nominace za nejlepší režii). Z dalších filmů lze uvést koprodukční film s Francií Mandolína kapitána Corelliho (2001), Smrtící úder (2008), Báječný hotel Marigold (2011), na příští rok (2016) se připravuje nové zfilmování kultovního muzikálu My Fair Lady.

Motivy psychických excesů jsou pro film velmi atraktivní. Z oblasti vědy nelze v tomto kontextu nepřipomenout film Čistá duše (Ron Howard, 2001), inspirovaný životem geniálního matematika, nositele Nobelovy ceny Johna Nashe, který trpěl stihomamem. Také v Důkazu jsou atraktivním motivem sto tři poznámkové bloky, do nichž si zemřelý, puzený hypergrafií, zaznamenával nejrůznější, nejčastěji nesmyslné matematické formulky. Catherine chce nyní zabránit tomu, aby se Hal touto pozůstalostí zabýval, protože se obává, že by tuto příležitost zneužil a nápady, které zde nalezne, publikoval pod vlastním jménem. Skutečně nalezne v Halově bundě jeden z poznámkových bloků a považuje to za potvrzení své obavy. Hal se Catherine pokouší vysvětlit, že v bloku není nic, z čeho by se dalo něco vytěžit, nýbrž že tam stojí, že její otec jí chce vyjádřit vděčnost za její péči o něj a Hal jí proto chtěl sešit dát jako dárek.

Už efektní začátek otevírá za samotným příběhem téma reality a představy, respektive nejistoty, zda věci jsou, tak jak jsou vnímány, či zjevované je pouhým zdáním. A kromě toho, jak lze člověkem s labilní psychikou manipulovat. Zprvu Catherine hovoří při oslavě svých sedmadvaceti let na téma (matematické) šílenství se svým mrtvým otcem, ke ztížení orientace a přenesení znejistění na diváka může přinést rychlé střihy přítomnosti a minulosti hned v úvodu. Další pochybnost přináší Catherinina sestra Claire, která jí neustále něco podsouvá (krajností je, že nevěří, že Harold Dobb, kolega a později milenec Catherine existuje, zpochybňuje, proč volala policisty, když měla pocit, že Hal chce zápisníky odcizit). V další vrstvě interpretace přitom divák musí vnímat paradoxy v chování Claire, která sice vystupuje „uhlazeně“ a pohodově, ale by se klidně v den pohřbu svého otce bavila (je to normální?, nebo je to jen cynismus) a naopak vzteklé Catherine, která kolísá v náladách a působí tedy nevyrovnaně. Speciální podtéma je dále otázka, zda matematici jsou cvoci (Claire coby pragmatik se vysmívá nadání odborníků, kteří vedle toho hrají podivnou hudbu).

Pokračujme nicméně ve vlastním příběhu. Následující den, den pohřbu, přijíždí z New Yorku sestra Catherine Claire a chce převzít komando nad jejím životem. Obě sestry se za dlouhá léta odcizily a Claire dokáže využít strachu své sestry, že zdědila po otci jeho zatížení, a posiluje ji v těchto obavách. Kromě toho plánuje dům, který leží v kampusu univerzity a v němž Catherine stále ještě žije, prodat, a svou mladší sestru vzít sebou do New Yorku, možná s postranním úmyslem ji tam dát do péče lékařů, protože si myslí, že Catherine podědila po otci talent, ale i onu neblahou psychologickou zátěž. Už na pohřbu se Catherine postarala o pozdvižení, když neočekávaně přistoupila k mikrofonu a zeptala se všech přítomných, kde vlastně byli v době, kdy se Robertovi tak špatně dařilo. Vybočuje z konvence, ale i standardního, a tedy ohleduplného chování, když říká „pravdu“: Catherine se starala o otce, zatímco Claire byla v New Yorku. Musela otci vozit vagony knih, zjistila ale, že je nečte. Byl geniální, ve skutečnosti v posledních pěti letech, kdy se o něj starala, psal nesmysly. A páchl.  Exces vyvrcholí, když Catherine nakonec neuváženě řekne, že je vlastně ráda, že otec zemřel. Vzápětí toho lituje.

Tentýž večer se Hal a Catherine sblíží a po společné noci mu Catherine vydá klíček od zásuvky, kde se najde další sešit. V něm se nachází zápisy o matematickém důkazu, který by mohl uvést odbornou veřejnost v úžas. Oba jsou překvapeni a pochybují, že by Robert (otec) byl ve stavu, kdy by mohl k něčemu takovému dospět. Posléze Catherine nadnese, že zápisky pořídila ona sama. Vedle Claire ovšem má nyní pochybnosti i Hal a Catherine v zuřivosti shodí celou hromadu sešitů na zem a odejde. Přítomnost a vzpomínky, návraty k době, kdy Catherine otec láká, aby s ním „pracovala“, že už je zase pln síly, a naopak postupné odhalování skutečné povahy věcí se střídají, nakonec vše vyvrcholí zhroucením Catherine, která se obviňuje, že otci důkaz ukradla a ho ona zabila. Vyvrcholí tím pochybnosti o pravosti a autorství „důkazu“ v  inkriminovaném poznámkovém bloku, a vědomí, že nedokáže uvést do souladu realitu a představy. Přistoupí na to, že se svou sestrou pojede do New Yorku.

Hal, který – v souladu s vědeckým přístupem k věcem, který nemůže nic potvrdit ani vyvrátit, dokud se neověří, nicméně přezkoumá s dvěma dalšími odborníky záznamy a nezjistí v nich nejmenší chybu. Je hezké, že jí Hal věří, to měl ale udělat před několika dny, teď už je pozdě. Claire mezitím totiž sbalila všechny věci Catherininy věci a nyní jsou na odchodu, taxík na letiště stojí před domem, rezignovaná Catherine odmítá Halovy pokusy zvrátit její rozhodnutí. Nyní si uvědomujeme další rovinu celé věci. V prostředí nedůvěry byl Hal jediný, kdo jí měl věřit a podpořit ji. Chybu, kterou udělal, se nedá napravit. Tím že jí nedůvěřoval a chtěl skutečnost ověřit vědeckým postupem, jí nedal důkaz své lásky. Celý příběh je vlastně nikoli pouze spor mezi realitou a zdáním, šílenstvím a normálností (která se v právě v postavě Claire ukazuje rovněž jako problematická), ale je to vlastně především spor „důkazu“ a víry.

V poslední chvíli před odletem do New Yorku se nicméně Catherine náhle rozhodne a zvrátí celý běh věcí. Uteče z letiště a vrací se do Chicaga, na dvoře univerzitního kampusu se setkává s Halem.

Zajímavý je i rozpor v přijetí filmu kritikou a diváky. Zatímco např. komentáře na CSFD jsou veskrze pozitivní, kritika se ironicky vyjadřuje k roli Antona Hopkinse, že hraje zase šílence, zatímco Gwyneth Paltrow je nepřesvědčivá, že je to adaptace divadelní hry a vypadá to jako adaptace, totiž hory papíru na neuklizeném stole jsou vracejícím se motivem poukazujícím k neuspořádanosti duší protagonistů, že film ztratil mnohé ze síly originální divadelní hry. Nu, je pravda, že film nemá onu razanci, na jakou jsme stále více zvyklí v dnešních snímcích, je ovšem otázka, zda by právě dnešní obvyklé tempo, které nedává čas k zamyšlení, výpověď nepoškodilo.

John Madden
https://www.csfd.cz/tvurce/2994-john-madden/
https://de.wikipedia.org/wiki/John_Madden_(Regisseur)

Důkaz
https://www.csfd.cz/film/136156-dukaz/prehled/
https://www.kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=cistaduse

Čistá duše
https://www.kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=cistaduse