Duchovní hudba zemí střední Evropy

Duchovní hudba zemí střední Evropy      

„Jičínská nokturna“ / Setkávání a odcházení  
chrám sv. Jakuba v Jičíně / pátek 1. srpen 2025, 18:00 hod.

Jakub Gabriel (SK) – baryton
Sólo basbarytonista Státní opery Banská Bystrica

Linda Sítková (CZ) – varhany
Sólistka a pedagožka Pražské konzervatoře

Malgorzata Grzegorzewicz Rodek (PL) – soprán
Sólistka Královské opery ve Varšavě

Program
Bedřich Antonín Wiedermann (1883 – 1951): Chorálová předehra „Hlas přísný po temnostech zní“, Henryk Mikolaj Górecki (1933–2010): O Domina nostra op. 55, Antonín Dvořák (1831-1904): Biblické písně  op.99, B.189 na text Bible Kralické, Alexander Moyzes (1906-1986):  Hej, javorová hužva z cyklu Piesne z Detvy, Mikuláš Schneider-Trnavský (1881-1958): Sedíme tu smutní z cyklu Zo srdca op.35, Bedřich Smetana (1824-1884): Večení písně na texty Vítězslava Hálka (výběr), Ferenz Liszt (1811-1886): Preludiium Consolation č. 4 Des dur 

Můj vstup (Jan K. Čeliš)

Vážení posluchači, dámy a pánové,

ti z vás, kteří byli přítomní na minulých koncertech v řadě projektu Mirka Matějky nazvaného Jičínská nokturna či Setkávání a odcházení, si jistě pamatují, že jsem ve svých krátkých vstupech nehovořil o umělcích ani samotném programu, ale že to byly okrajové poznámky, které však mířily ke středu těchto jičínských kulturních událostí, tedy k jejich podstatě.

Hovořil jsem o časovém rozměru celého projektu a původně jsem zamýšlel v tomto tématu pokračovat. Když jsem s Mirkem Matějkou hovořil o tom, co připravuje, zaujala mě skutečnost, že konání těchto koncertů promýšlí právě v časových souvislostech, v souvislostech s kulturními kalendáři, tak minule u vánočního koncertu se nabízel kontext křesťanského kalendáře, ale jsou tu ještě další vrstvy, na které navazuje, například keltský, ale také místní, lokální kalendáře.

Když jsem si ale přečetl název dnešního večera, tedy „duchovní hudba střední Evropy“, řekl jsem si, že musím využít právě tento moment. Jsem za tu formulaci vděčný, vysvětlím proč. Vzpomínám si, že Mirek Matějka některé koncerty na pražském mezinárodním festivalu České doteky hudby koncipoval v rámci tzv. V4, tedy aktuálního politického spojení států ve střední Evropě. Na pódiu se setkali umělci z Čech, Slovenska, Polska a Maďarska. A já si uvědomuju, v jaké turbulentní, nejisté době žijeme, v čase, kdy hrozí zhroucení základních hodnot jednak sjednaných v Evropě a světě po druhé světové válce, jednak hodnot, z nichž byla po staletí budována a o které se opírá západní kultura.

Ti starší z nás prožívali část života v bipolárním světě, rozděleném železnou oponou na dva hodnotově protilehlé celky, zatímco vzpomínali na někdejší ideál, kdy naopak Praha byla mostem mezi těmito dvěma světy a zároveň pomyslným středem soukruží, v němž se setkávala česká, německá a židovská kultura. Nemohu se tady rozpovídat o všech těch proměnách geoprostoru, v němž se tento střed a tyto hranice v jeho historii a v diskusi o ní přesouvaly, ale vím jednu věc, že pojem střední Evropa, jakkoli o její existenci ty nejrůznější diskuse polemizují či ji zpochybňují, představoval určitou jistotu a stabilitu.

A není to staromilství, naopak – sice se říká inter arma silent musae, a v tomto rozvráceném světě jsme přinejmenším ve válce hodnot (vedle té ekonomické například) – nicméně kultura dnes představuje součást toho, co před čtyři sta let velký český myslitel nazval „rájem srdce“. Pro mě hudba, a zvláště hudba středoevropská, není jen útěchou, ale něco, co patří k našemu modu vivendi, k základům toho, co žijeme, co patří k naší duchovní identitě. A jakkoli samotná V4 dnes názorově politicky příliš nefunguje, v prostoru jičínského chrámu svatého Jakuba se – a to je to jediné, co o dnešních umělcích řeknu – scházejí právě představitelé tří z těchto čtyř zemí, které mají přece jen společného něco více než jen státní hranice.

Já vám přeji krásný zážitek.