Domácí úkoly z pilnosti

Domácí úkoly z pilnosti
Pár knížek Bohumila Hrabala

Domácí úkoly z pilnosti se tak trochu vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí jaksi na jejím okraji. Je to do jisté míry koláž z jeho esejů, poznámek, rozhovorů, interviewů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ve svém souhrnu ukazují šíři Hrabalových zájmů, přesahující dalece oblast literatury.
(charakteristika na https://www.databazeknih.cz/knihy/domaci-ukoly-z-pilnosti-31128 )

Vystihuje složení knížky z řady různorodých textů, ostatně koláž jako princip je jeden z postupů generace (B. H. 1914 – 1997, Jiří Kolář 1914 – 2002, taky trochu třeba František Hrubín 1910 – 1971, mohli bychom pokračovat u dalších výtvarníků např. Skupiny 42, podobně v jiných literaturách, např. střihová metoda u Ch. Bukowského 1920 – 1994 atd.). Zde grafika vyznačuje střídání dvou základních poloh, kurzívou jsou úvahové texty Sešitku nerozlišujících pozorností, ostatní jsou ony „příležitostné“ či „užitkové“ texty, jako různá interview, komentáře k výtvarnému dílu současníků atd., jak řečeno. Úvahy mají „hlubší“ rozměr, jsou trestí Hrabalova pohledu na život, z něhož vyvěrá poetika jeho literárního díla. Někdy jen glosy, jindy sentence, jindy zhuštěný příběh.

Když přišlo jaro, bylo ještě zima. A tak se stalo, že před hospodou Hájenka zastavilo auto, řidič se šel na něco zeptat, já jsem jel na bicyklu, Lucinka se hřála na předprsni okna, a tak jak byla zvyklá, když přijelo auto, seběhla a vlezla pod automobil a hřála si hřbet o horký výfuk, ale nějak se tam zapomněla, a když řidič nastartoval auto a kola zabrala, viděl jsem, když jsem se vracel, jak Lucinka vypadla zohavená zpod zadního blatníku, běžel jsem k ní, ale kolo ji vdulo do těsné kapsy mezi blatníkem a pneumatikou a byla zpřelámaná, ale blažená, že se ohřála, že se ohřála na svoji poslední cestu, kde se jí přece jen podařilo se ohřát, opravdu ohřát, a tak umírala usměvavá, ty všechny její ustarané vrásky, které z odrostlého kotěte udělaly stařenu, ji tím teplem výfukové roury a motoru zase proměnily v Lucinu původní, tu která lehávala pod kamny u pana hostinského Nováka, než ji opustil a vystavil přes celou zimu na mráz, aby prvním jarním sluncem se ohřála u motorového výfuku… A já jsem seděl v hostinci a naslouchal, jak hostinský nadává a bere mrtvou Lucinku na lopatu a tam někde za Hájenkou ji zakopává…(s. 99 - 100)

V dalším odstavci následuje lyrická pasáž o hvězdné noci. Propojení poetického a krutého, dědictví surrealismu a Antonina Artauda, jak jej známe ze známějších knížek, humor a poezie a příběh a překvapivé obraty děje i vyprávění.

Časový rozměr od dětství k předjímanému konci. Dětství – úvodní Obrazy, ze kterých žiji či O svatojánském chlebu – prvních dvacet stran textu, pak kratší texty o výtvarném umění, např. Grafické listy a Jiří Anderle, Malíř Jan Smetana, Věrou věcí Josefa Jíry je člověk, mírou člověka je Josef Jíra sám, Fotograf Litomiský, Naivní malíři, Od Pierra della Francesca k Fellinimu, Viléma hlídají andělé (tj. Viléma Plocka), mezi tím a za tím hrabalovské pražské náměty Magická Praha, Pocta Barrandovi, Ctitel pražského folklóru a periférie (karikaturista Neprakta), Kerské chudobky (herec a malíř Josef Hlinomaz) některé texty, jako ten posledně zmíněný, jsou rovněž o různých místech. A pak několik rozhovorů, reflexí života zase z jiné strany. Ten poslední Rozhovor sám se sebou jako by uzavíral přece jen jakousi neformální kompozici knížky.

Takže, jestli je knížka Domácí úkoly z pilnosti „jiná“ než ostatní, řekl bych, že je zase naopak typicky hrabalovská.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Hrabal