Divoké včely

Divoké včely
někdejší seminárky studentů LG / projekt Film

Dějištěm filmu je jedna malá vesnička na Bruntálsku jménem Jiříkov, ve kterém je centrum veškerého dění jeden malý kiosek na návsi a hospoda. Důležití jsou taky ale lidé, obyvatelé té malé vsi, které spojuje jen chudoba, nedostatek práce a zelená (alkoholická Peprmintka). Nejhůř jsou na tom lidé, mladí, kteří mají život teprve před sebou a přesto nulové vyhlídky na jakýkoliv pokrok. Právě jejich osudy snímek sleduje. Hlavní postavy je čerstvě plnoletý lesí dělník Jája. Je příliš nesmělý, aby mohl navázat komunikaci se svým okolím. Působí poněkud nepatřičně ve společnosti věčně žíznivých ženských, s nimiž chodí pracovat do lesa, ale i doma, v područí otce a rázné babičky. Kájův otec je vesnický filosof, dumá mezi králíky a krůtami nad vertikalitou a horizontalitou našeho bytí, od ostatních marně očekává jakési duchovní pohyby, ale sám přitom nedokáže najít cestu ani ke svým synům. Babi sice neočekává od nikoho nic, ale díky ní drží celý ten chatrný svět domova pohromadě.

Kája je zamilovaný do Božky, kterou ztvárnila Tatiana Vilhelmová. Božka prodává v kiosku a chodí s Laďou (hraje ho Pavel Liška), místním frajírkem, který si hraje na Michaela Jacksona. Zdá se, že Kája nemá nejmenší šanci získat si její srdce. Dokonce i jeho hrdinský čin je příchodem Ladi zapomenut. Vztah Božky a Ladi zdaleka není tak idylický, jak se na první pohled zdá. Božka si čím dál tím víc uvědomuje, že potřebuje opravdový cit, který jí však nedospělý Laďa nedokáže nabídnout, ale hlavně ví, že nechce dopadnout jako její kamarádka Jana (Vanda Hybnerová), která s miminkem v náručí vydělává v kiosku peníze, které její manžel vzápětí utratí v hospodě na hracím automatu. Božka je navíc zaškatulkovaná jako dcera místí štětky, která dá každému, a to si někteří obyvatelé myslí i o Božce. Její mámu hraje Zuzana Kronerová, která za svou roli získala v roce 2001 Českého lva.

Život jde stereotypně dál, když vtom přijede na návštěvu Kájův starší bratr Petr, do jehož role byl obsazen Marek Daniel, a přiveze sebou svého kolegu, který nemluví, ale neustále něco natáčí. Per je černá ovce vesnice jen proto, že se rozhodl hledat lepší život ve městě. Tam je sice celkem úspěšný, ale tady se na něj nikdo nedívá jako na rodáka. Petr svou bezprostředností a nádechem měšťáctví jednak dodá Kájovi sebedůvěru a hlavně mu ukáže jinou alternativu žití. Začne hasičská slavnost. Zatímco se Laďa připravuje na své jacksonovské vystoupení, Petr znovu stráví krásné chvíle se svou bývalou láskou Janou, jejíž dítě je pravděpodobně jeho, ale jejich opětovaný vztah je stejně jen iluzí minulosti. I Kája získává svou iluzi. Celý večer protančí s rozesmátou Božkou, která už je znechucená jacksonovským poskakováním svého přítele a je osamělá. U Káji v náručí se cítí skvěle. Laďa pochopí, co Božka chce a snad konečně dospěje. To už jsme na samém závěru příběhu. Kája se rozhodl odjet s Petrem. A z oken Tatry 603 směr velkoměsto vidí Laďu, který nechal dokonce Boku řídit motorku, což by předtím nikdy neudělal.

Kdybych si měla zahrát na recenzenta, asi bych řekla následující:
Bohdan Sláma, autor scénáře a zároveň režisér, si dal záležet jen na hlavních postavách, tak i na vedlejších, jako byly například ženské pracující v lese, jejichž ranní modlitbou byl panáček dobré kořalky. Nemálo postav si vybral přímo v Jiříkově a v hereckém obsazení se nemýlil. Herce dokonce nechal několik dní pobývat v komunitě, aby ve filmu působili přirozeněji. Jenom mi unikal smysl filmu a zařaditelnost do žánru. Kdyby to měla být komedie, ta trochu dobrých gagů jako třeba: já ti dám sorry ty kreaturo!, a komické postavy Ladi a Petrova kolegy by na to nestačily. Do dramatu má film daleko. Sice pojednává o lásce, ale nebyl ani romantický. Kdyby to měla být story, tak velmi zvláštní druh – bez příběhu. Film byl podkreslen zvláštní hudbou Miroslava Šimáčka, která se skládá jen z pár tónů, které na člověka působí tísnivým dojmem a to jen skvěle dokresluje atmosféru celého filmu, stejně jako dobrá práce kameramana Diviše Mirka, kde se dají vytknout jen maličkosti, třeba při vystoupení Ladi nezabírala celou postavu, ale jen jakousi bystu, která máchá rukama. Zajímavé dokreslení atmosféry bylo i občasné zatmění snímku, ve kterém ještě dohrávala hudba z předešlé scény. Celý film byl o marnosti a divoké včely se ve snímku ozývaly jen jako vzdálený bzukot odněkud z hloubi lesa, když tamtudy Kája procházel pro pití pro ženské. Film podle mě nepatří k nejlepším v české kinematografii, ale přesto není na škodu se na něj podívat.

Divoké včely byly oceněny na mezinárodním filmovém festival VPRO Tiger Awad v Rotterdamu, který probíhal v lednu a únoru roku 2002. Festival je jedna z nejvýznamnějších akcí svého druhu a Divoké včely zde získala jednu ze tří hlavních cen, cenu za režii a jemný humor. Posledním českým filmem, který toto ocenění získal, byli v roce 1997 Knoflíkáři Petra Zelenky.

(Matějovská)

https://www.csfd.cz/film/8478-divoke-vcely/
https://www.ceskatelevize.cz/specialy/divokevcely/
https://www.fdb.cz/film/divoke-vcely/28221