DG 307 / Svědek spálenýho času

DG 307 / Svědek spálenýho času
Guerilla Records, 2013

Papírová krabička/box s pěti cédéčky a bookletem, přesněji knížkou, lepenou brožurou zvíci tloušťky jednoho cédéčka. Tři tituly – Dar stínum, Pták utrženej ze řetězu, Torzo, první dva po dvou albech, studio a live, vždy v jednom třídílném kartonovém obalu (digipaku), přední část jako obálka, uvnitř další booklet s texty. Graficky kultivovaně zpracované, zdaleka ne běžná záležitost, malé výtvarné dílo. Skvělá práce nakladatelství Querilla Records v Lounech, které se věnuje systematicky undergroundu a u nějž vyšlo první album DG 307 (Uměle ochuceno) už v roce jejího vzniku 2001, a toto album je pak zatím posledním vydaným kompletem české undergroundové legendy.

Knížka, označená na celkovém přehledu na zadní straně boxu „kniha svědek spálenýho času“ (grafika dodržuje v titulech psaní malých písmen, které alespoň v tomto jednom případě reprodukuji) je lepená brožura (na rozdíl od vnitřních bookletů, sešitových brožur šitých drátěnými skobkami) formátu identického s formátem krabiček s CD, obsahuje 31 listů s texty v češtině a angličtině (realizováno důsledně ve všech tištěných materiálech v krabičce), přičemž text je i na vnitřní straně přední obálky a pouze na první straně nečíslovaného 31. listu, následuje 19 listů s fotografiemi (s obálkou úhrnem 52 listů) a tiráž na vnitřní straně zadní obálky.

Texty celého vydavatelského projektu, nazvaného podle posledního verše písně Mlčení z prvního titulu, tedy Daru stínum, zahrnují úvodní Slovo vydavatele (Vladimíra „Lábuse“ Drápala), datované říjen 2013 (a přetištěné na stránkách Guerilla.cz), a studií Petra Ference o projektu Svědectví spálenýho času, vše nejdříve v češtině, poté v angličtině. Fotografie na černém pozadí, odlišující i z vnějšího pohledu obě části brožury, jsou doplněny popiskami inverzním (bílým) písmem.

Na vnitřní straně zadní obálky jsou vyjmenovány (např. na rozdíl od Žabího hlenu) použité hudební nástroje: klavírní deska, harmonium, housle, elektrická baskytara, akustická kytara, kontrabas, to-tom, harmonika, zvun, brumle, plechy, DG Bank Piano, tráva, kameny, písek, xylofon, tympán, činel, violoncello, fagot, těla, zvonkohra, basklarinet, sklo, citera, perkuse, hlas.

Z fotografií lze poté sestavit určitý obraz, kdo na které nástroje hrál, např. Jan Brabec na fagot či na bicí, Josef Janíček, ale také David Němec nebo Ladislav Leština na housle, týž rovněž na kontrabas, stejně jako Ivan Bierhanzl, Jana Jonáková na violoncello (na fotce s Bierhanzlem) apod., dále ve skupinových fotkách s dalšími Jan Kindl, Jaroslav Kukal, a pochopitelně hlavní postava skupiny básník Pavel Zajíček. Autory fotografií jsou Jan „Íč“ Hric, Jaroslav Kukal, Jaroslav „Abbé“ Libánský, Ondřej Němec, Petr Prokeš.

Booklet Daru stínum obsahuje texty písní v češtině a angličtině, mezi oběma je přetištěn Magorův text Krása bude křečovitá, nebo nebude vůbec I. M. Jirouse, pojednávající o koncert DG 307 v dubnu 1979 (původně publ. ve Voknu 1979, č. 2, a přetištěno v Magorově zápisníku a dalších publikacích), jehož název je citátem André Bretona z jeho románu Nadja a je věnován Jiřímu Kabešovi. Za ním je seznam skladeb na albech (studio a live) v angličtině, na zadní straně obálky v češtině (v jiné grafické úpravě na zadní straně obalu cédéček). Podobně je koncipován druhý booklet, Pták utrženej ze řetězu, mezi českou a anglickou verzí textů (sedmnáct číslovaných textů, poslední, Triptych, dále rozdělen na tři číslované části) je umístěn Magorův text Kundy, rty, ústa, tváře, masky (publikováno ve Voknu 3/80). Booklet Torza obsahuje české a anglické texty. Stejným způsobem je u obou složek (v bookletu a u kartonových obalů, digipaků), řešen seznam skladeb.

Text Petra Ference v knížce je vlastně studií o třech programech, které DG 307 nazkoušeli a nahráli v roce 1979 a 1980, prochází ale i celou historii kapely, od jejích kořenů a jejího vzniku coby společného projektu Pavla Zajíčka a Milana Hlavsy, věznění, a posléze druhé etapě, během níž vznikly i tyto nahrávky, charakteru jednotlivých programů i jejích pozdějších osudech. V první „inkarnaci“ uskutečnili DG 307 pět koncertů, největší u příležitosti svatby Milana Hlavsy s Janou Němcovou v roce 1975 v Kostelci u Křížku, nejucelenější soubor nahrávek, které pořídili, podobně jako Plastici na hradě Houska, kde pracoval jako kastelán Svatopluk Karásek, představuje Historie hysterie (vydala Guerilla Records, 2004). Rozsáhlé zatýkání protagonistů undergroundové hudební scény nastalo po II. festivalu Druhé kultury v Bojanovicích v březnu 1976, kde vystoupily téměř všechny skupiny tohoto společenství (Plastic People, Umělá hmota II, Umělá hmota III, Dr. Prostěradlo Band, Bílé světlo, Svotopuluk Karásek, Charlie Soukup aj.) Druhá etapa, již bez Mejly Hlavsy, měla rovněž návaznost na Plastic People, neboť v její devítihlavé sestavě (Pavel Zajíček, Ivan Bierhanzl, Jan Brabec, Josef Janíček, Jana Jonáková, Jan Kindl, Jaroslav Kukal, Ladislav Leština, David Němec) byli tři členové předchozích sestav DG 307 a tři členové Plastic People.

Petr Ferenc zmiňuje Brabcovo a Bierhanzlovo členství v kapele Dr. Prostěradlo Band, přechod jich a dalších hudebníků k Plastikům, koncert Umělé hmoty III s Egonem Bondym, který zorganizoval Miloš Čuřík (postava významná pro celou historii druhé kultury), léčebně v psychiatrické léčebně Bohnicích, malostranských hospodách, seznámení s Janou Jonákovou (která byla původně z party kolem S. Karáska), u níž se pak, v bytě v Havlíčkově ulici, zkoušelo, ale i nahrávalo.

Poté, co jsem si poslechl nahrávky v boxu, jsou pro mě důležité pasáže Ferencova textu, týkající se estetiky skupiny, jednak proto, že si upřesňuju některé faktické věci, které z poslechu nelze vysledovat (např. použité nástroje), jednak si potvrzuju některé momenty, které bych sám nedokázal formulovat lépe (Zajíčkovo kazatelství, prvky voicebandu a kořeny kolektivního, např. i kostelního zpěvu, rituálnost, „terapeutický“ i „stmelovací“ význam scházení se, estetika neučesanosti jako výsledek kombinace hudebníků a nehudebníků, ale i záměru, nahodilost některých prvků, kulturní zázemí v četbě undergroundu blízké literatury, Klímy, Andrejeva, Weinera, Meyrinka, ale i poslech soudobé vážné hudby, Varése, Partche, Reicha a minimalismu atd.). Nejlépe bude, když některé pasáže uvedu doslovně:

… DG vytvořili zcela nový, dodnes jedinečný zvuk. S výjimkou opakovaného tónu baskytary v písni Mlčení šlo o zcela akustickou hudbu s výrazným zastoupením smyčců a harmonia. Rytmické party byly vytvářeny kovy, kameny i údery smyčce o těla, struny a kobylky smyčcových nástrojů. Jan Brabec vzpomíná, že DG 307 „sháněli, kde se co dalo. Samozřejmě pod inspirací prvních DG a jejich nehudebních nástrojů. Kindl donesl nějaké zbytky po tehdejších DG – jakousi řehtačku a raznici odněkud ze zámečnické dílny, ta vydávala zvuk zvonu. Já jsem zase dotáhnul dlažební kostky z Národní třídy, která se tehdy opravovala, plech a písek.“ Důležitou roli měl rám klavíru coby rytmický nástroj sytého zvuku a mnoha harmonických možností i coby – při expresivnější, méně rytmické hře – doplněk k hlasům smyčců. Na struny se daly vybrnkávat tóny či vytvářet ruchy taháním kamínku. Při určitém způsobu hry zněl rám téměř jako orchestr.

Z komentáře k Daru stínum

Nahrávalo se živě a bez playbacků, záznam proto působí syrově, o to ale „hmatatelněji“ a autentičtěji. Jednotlivé nástroje i hlasy jsou v mixu dobře rozeznatelné. Nahrávka je zahájena téměř folkovým „vyzváním na cestu“ Lidi krve, hned následující Konzervovaná masa je chorál o pochybnostech číhajících na životní i tvůrčí cestě, zatímco Ani s doprovodem smyčců volně dopadajících na struny nastiňuje vizi rozpadu řádu symbolizovaného v textu dvojicemi protikladů. Ekologický apel zaznívá v mantře „tvůj kraj stejně jako můj kraj jde do prdele,“ nad níž se klene recitovaný text se slokami a refrény doprovázený dramatickou souhrou cella, harmonia a úderů do plechu.

Kombinace více hlasů je na nahrávce využita nejrůznějším způsobem: V Cestě Českem je recitovaný refrén rytmickou konstantou, v Dis ženský hlas „stíhá“ mužský zpívající stejná slova odhodlání („chci svět náš / chci zběsilej čas / chci kus skály / kterou rozkoušem / chci vidět paprsek / za kterým jdem / chci všech se dotknout / chci rez a řev…“), Mozaika je krystalicky čistým kánonem, stejně účinně jednoduché je i recitované Tělo. V Mlčení, industriálně rockové reminiscenci na staré DG 307, je text rozsekán na rytmické útvary, v Lepení okamžiků navíc zpíván tak rychle, že je téměř nesrozumitelný – přitom jde o píseň, v níž je Zajíček nejvíc kazatelský.

Celý program byl uveden na jediném koncertu v Nové Vísce mezi Chomutovem a Kadaní, v „undergroundovém“ baráku, k jehož majitelům patřil rovněž František „Čuňas“ Stárek. Místo se zapsalo do kulturní historie desítkami koncertů a vernisáží, vystoupením Plastic People v říjnu 1979, údajně prvním punkovým festivalem v Československu a vznikání samizdatového časopisu Vokno.

K Ptáku utrženému ze řetězu

Zatímco písně na daru stínum byly celistvými kompozicemi, v nichž party nehudebníků a nehudebních nástrojů žijí v symbióze se složitějšími, pečlivě zkomponovanými a zaranžovanými pasážemi, Pták utrženej ze řetězu zní roztříštěněji. I na Daru stínům lze nalézt okamžiky, v nichž jako by kompozice byla pouze naznačována úspornými, maximálně jednoduchými party, Pták utrženej ze řetězu je ale těchto „naznačených“ skladeb plný, díky čemuž je znepokojivější a posluchačsky napínavější. Zmizela monumentalita smyčcových „hradeb“ a jedním ze stěžejních instrumentů se stal klavír. Velebnost laických chorálů byla nahrazena ještě drásavějším a pitvornějším divadlem hlasů. Zajíčkovo oslovovatelství ustoupilo osobnějším tématům, v několika případech existenciálně-erotického rázu; s tím souvisí i výraznější role zpěvu Jany Jonákové. Jednou nejpůsobivějších písní je tak, která začíná incipitem Sem slabší než myšlenka. Zajíček ji napsal ve chvíli, kdy se rozhodl opustit Československo, a svůj text o neodbytné myšlence, lítosti a uzavření se do „svýho domu živý kůže“ doprovází maximálně prostou, klenutou melodií klavíru, zatímco Brabec z rámu klavíru opakovaně vyluzuje zvuk ne nepodobný orchestrálnímu běsnění v beatlesovské A Day in the Life.

Dále Ferenc píše o krátkých stopážích skladeb – miniatur, „psychedelickém“ Triptychu, v němž se na koncí píská na trávu, amplifikace v Anarchistické milence (booster), inspirované Reichem, skladatelské účasti Němce a Josefa Janíčka, záznamu Luboše nováčka na aparaturu Jazz Q, podobně jako předchozím, a jediném koncertním provedení, rovněž opět v Nové Vísce v listopadu 1979.

Třetí nahrávka, 16 písní označených v bookletu římskými číslicemi (na zadní straně krabičky incipitem), pro kterou se vžil název Torzo, už byla nahrávaná bez mixážního pultu pouze na dva Sony mikrofony, půjčené od Olgy Havlové, a kotoučový magnetofon TC 377 Sony od Věry Jirousové. Výrazný podíl na tvorbě tohoto programu měl Jan Brabec, který zde vytvořil základy svého pozdějšího projektu Z jedné strany na druhou. Program se příliš nezkoušel a nebyl dokončen vzhledem k Zajíčkově odchodu do exilu.

Na tomto místě nebudu podrobněji rozebírat jednotlivá songy/skladby všech tří projektů, pokusím se jen o krátké shrnutí z pohledu/odstupu takřka čtyřiceti let, v nichž (nejen) populární hudba prošla určitým vývojem. Na pozadí dnešní její produkce překvapí posluchače naléhavost a zvuková konkrétnost, takřka hmatatelnost, jejíž působivost je udivující o to více, že zpěváci a hudebníci DG 307 neměli žádné vyšší hudební vzdělání, a tedy nemohli disponovat hráčskou či pěveckou technikou profesionálů. To je patrnější dnes, kdy, ve srovnání s tehdejší běžnou produkcí populární hudby, je možnost i populární hudbu studovat a opřít se o školení odborníků. Rovněž nahrávací technika je dnes někde úplně jinde, nesrovnatelná s tím, co měli k dispozici dokonce tehdejší profesionálové, a nejde jen o digitalizaci. Ona naléhavost pochopitelně souvisí se stylem, vnitřním nábojem a nadšením hudebníků, obsahem, který chtěli sdělit, který má svou „existenciální tělesnost“, a jemuž odpovídá i syrovost interpretace a záměrné použití „nehudebních“ prvků, na druhé straně ale promyšlenost jednotlivých skladeb, které s oněmi prvky nahodilosti vytvářejí pozoruhodný amalgám autenticity. S tím souvisí pestrost skladeb u každého ze tří projektů, střídání povahy skladeb od prosté recitace, kde se hlas uplatňuje jako svébytný nástroj po komplexní vyjádření podle určitého vzorce, často založeného na opakování některého z prvků (nástrojové ostinátní figury, rituálního chóru). Samozřejmě nejnápadnějším prvkem bude expresivnost podání, překračující hranice běžného vyjádření, použití hudebních nástrojů, i překročení konvencí v textové složce skladeb. To vše činí z tvorby DG 307 znepokojivou výpověď, aktuální i mimo kontext doby, ve které vznikala.

Odkazy
Nakladatelství Guerilla Records, Louny
https://www.guerilla.cz/

Vladimír „Lábus“ Drápal
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen-underground/414235100221010-underground-is-life/8056-vladimir-labus-drapal/
FB
https://www.facebook.com/guerilla.labus
https://www.revolverrevue.cz/vladimir-drapal
https://www.radioservis-as.cz/archiv12/48_12/48_tema.htm

Nahrávka Svědek spálenýho času
https://www.guerilla.cz/?s=cd&id=116
https://www.bontonland.cz/dg-307-svedek-spalenyho-casu/
https://archiv.rockandpop.cz/recenze/dg-307-svedek-spalenyho-casu/
https://www.spodniproudy.cz/dg-307-svedek-spalenyho-casu/

V Hnědé knize, jednom z dokumentů undergroundu, se hovoří o tom, že ve výpovědi skupiny DG 307 jsou velmi důležité texty. Jsou dostupné poměrně kompletně na serveru diskografie.cz – zatímco videa jsou zde, nejen v případě DG 307, mnohdy nespolehlivá či dokonce zavádějící.
https://www.diskografie.cz/dg-307/

Pavel Zajíček
https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1170

Dokumenty o undergroundu v našem kontextu
https://www.kosmas.cz/knihy/178679/hneda-kniha/
https://www.under-ground.cz/index.php?page=1-hk01 (k dispozici celý text)

Na YouTube (nejsou nahrávky u Guerilla Records)
Dar stínum
https://www.youtube.com/watch?v=hsRaTLePVnU
https://www.youtube.com/watch?v=KqhxyQyPyQw
album u Šafránu (samizdatové vydání) 1982 – je zde šest písní – Dis, Opustil mě anděl, Zvěstovatel smrti, Mlčení, Kostěný ráje a Slepý ptáci; vyšlo v koprodukci kanadské značky Boží mlýn, na němž vydal Pul Wilson, bývalý člen Plastiků, po svém vypovězení z Československa několik alb
https://www.youtube.com/watch?v=ejgaht059O0
Torzo
https://www.youtube.com/watch?v=moYlg_qd6_A