Dechové kvinteto PKF / DF 2016

Dechové kvinteto PKF

Nymburk / Kaple sv. Jana Nepomuckého
14. 6. 2016, 18:00
Dvořákův festival 2016

Jiří Ševčík – flétna
Vladislav Borovka – hoboj
Jan Brabec – klarinet
Václav Fürbach – fagot
Jan Musil – lesní roh

Hudebníci Dechového kvinteta Pražské komorní filharmonie komentovali magickou atmosféru Kaple svatého Jana Nepomuckého nedaleko náměstí a hned vedle Městského kulturního střediska, báječnou akustiku a také skutečnost, že by si kaple zasloužila nějakou citlivou rekonstrukci. Poznamenal jsem, že zaplaťpámbu za to, že je cenná kulturní památka, která byla součástí rozsáhlého komplexu dominikánského kláštera, který začal být budován zároveň se založením města, alespoň takto oživována, což je, jak víme z jiných příkladů, záruka, že nepropadne záhubě jako celá řada dalších v této zemi.

Příjemné prostředí, které znám už z několika předchozích koncertů Dvořákova festivalu, podporují pozitivně naladění pracovníci zdejších kulturních zařízení, po krátkém zahájení mohlo začít pozoruhodné vystoupení pětice muzikantů na dechové nástroje. Skvěle sehraní, s vyzařující energií umožňující rozkrývat vztahy mezi jednotlivými sólovými party, jednotlivé polohy barevnosti i samotné vedoucí melodie.

Ona vyváženost celého souboru je o to důležitější, že repertoár koncertu vycházel ze stylové polohy klasicistně-romantické, v níž je ona vedoucí melodie „nejdůležitější“ – nejpatrnější je to u prvního Divertimenta B Dur Josepha Haydna – a ostatní nástroje často „vyplňují“ harmonickou složku, mám-li to takto takřka vulgárně říci. V našem případě jsme tento pocit nemohli mít (i když samozřejmě Haydn zůstal Haydnem). Uvažuji o tom, do jaké míry je to věc zkušenosti hudebníků, kteří se intenzívně zabývali i skladbami autorů 20. a 21. století.

Překvapil mě (vzhledem v době, kdy vznikly) i tradiční charakter Pěti maďarských tanců Ference Farkase, které jsem neznal a o nichž mi hudebníci řekli, že patří ke standardnímu repertoáru dechových kvintet. Ferenc Farkas, maďarský skladatel (1905-2000), byl zprvu klavíristou, absolventem Hudební akademie v Budapešti a poté slavné Accademie di Santa Cecilia v Římě, kde byl žákem Ottorina Respighiho. Poté byl profesorem a později ředitelem konzervatoře v Kluži a od roku 1949 profesorem Hudební akademie v Budapešti. Skládal pro všechny komorní tělesa, jeho dílo zahrnuje na sedm set skladeb. Z pohledu na skladbu zařazenou na program našeho koncertu lze říci, že navazuje na onu linii, kterou v orientaci na folklór jakožto základu národní identity představoval v maďarské hudbě už o generaci starší Béla Bartók. Tento aspekt je nám Čechům důvěrně znám, snad není třeba rozvádět jména Smetana, Dvořák, Janáček.
Dvořákovo dílo na programu zastupoval Kvartet F Dur, op. 96, dílo příznivcům vážné hudby důvěrně známé. I ten, kdo nezná čísla opusů, pozná po prvních tónech slavný Americký kvartet, napsaný v červnu 1893 ve Spillville, kde český mistr trávil prázdniny jakožto ředitel newyorské Národní konzervatoře americké hudby. Autorem úpravy pro dechový kvintet je D. Walter. Je to úprava kongeniální, neuvěřitelné, jak melodické hlasy, převzaté jednotlivými dechovými nástroji z těch původních, smyčcových, rozsvítí skladbu ve smyslu onoho platónského rozpomenutí, směřující k vnímání podstaty věci.

Po potlescích následoval ještě přídavek, jedna věta z Klusákovy Hudby k ohňostroji, komentovaný vtipně Vladislavem Borovkou, který celý večer provázel slovem. Diváci odcházeli navýsost spokojeni.

Tento příspěvek doplňuje předchozí informaci o koncertu, která je ve zkrácené podobě publikována v katalogu festivalu.

https://jan-k-celis.webnode.cz/news/dechove-kvinteto-pkf-na-dvorakove-festivalu-2016/
jkč / Čtení o koncertech / Dvořákův festival 2016