Collegium Musicum / Konvergencie

Collegium Musicum / Konvergencie
alba československé rockové hudby

Názvy českých a slovenských jazz- či artrockových skupin mají často v názvech to, co označuje i mezinárodní termín fusion jazz, fúze, v jednom případě je to „konjunkce“ – společné album Jazz Q a Blue Effectu Coniunctio, v dalším, tomto, je to„konvergenci“, sbližování. V historii československého artrocku je Collegium Musicum kapela, v níž se protínají její jednotlivá vlákna všemi směry – zpět ke kapele Prúdy, založené Pavolem Hammelem (slovensky by to bylo Hammelom) v roce 1963 (jako The Jets 1962), k níž se přidal v roce 1967 Marian Varga, klíčová osobnost Collegia Musica. Z Prúdů si Varga přivedl i Františka Grigláka, ten zase založil později skupinu Fermáta (viz příspěvky o jejích albech na těchto stránkách) a k ní se později přidal i baskytarista Fedor Frešo – takže zmíněné kapely představují hudební kontinuum celých šedesátých až osmdesátých let na Slovensku. Samotné Collegium Musicum je v československé rockové hudbě jedním z jejích vrcholů, mimo jiné už proto, že jeho ranná alba jsou prvními artrockovými nahrávkami u nás vůbec (první eponymní album Collegium Musicum vyšlo v roce 1971), starší je snad jen Meditace Blue Effectu (vyšlo v roce 1970). Sestava Marián Varga - Fedor Frešo - František Griglák - Dušan Hájek je onou nepřehlédnutelnou „klasickou“ formací.

Posloucháme-li dnes Konvergenci, musíme si tak trochu dát pozor, co vlastně posloucháme, nemáme-li fyzicky v ruce příslušné vydání a posloucháme-li hudbu na YouTube (což je východisko těchto příspěvků) – aby bylo rozuměno, jedna věc je původní LP deska z roku 1971, jiná různé reedice na CD, které pod tímto názvem obsahují všechno možné (takže si můžeme nadělat zmatek, protože na jednom z vydání je dokonce celé první album, proslulá skladba Hommage à J. S. Bach, která vyšla na samostatné EP desce atd., ve výborné a znalé recenzi na artrock.cz se vychází z vydání v roce 1991 (tedy už na CD). Na Wiki stránce je přehledně popsáno, jaký obsah mají jednotlivá vydání. Na řadě, k níž dávám odkaz dole, jsou seřazena audio-videa podle původního vydání (z doby, kdy bylo možné dávat jen kratší videa).

Skladby na LP, dvě desky:
P. F. 1972
Suita po tisíc a jednej noci
Piesne z kolovrátku
Eufónia

Zatímco na albech Blue Effectu či Jazz Q šlo především o „sbližování“ různých podob hudby (rockové a orchestrální či rockové a jazzové), a v nástrojích dominovala elektrická kytara a nejrůznější podoby klávesových nástrojů (Minimoog, Fender piano, elektronické varhany), ve formacích, v nichž figuroval Marian Varga, byly dominantním nástrojem jeho Hammondky. Nu a zmíněná skladba Hommage à J. S. Bach, ale i třeba Rimského-Korsakova Šeherezáda interpretovaná ve vlastní úpravě zřetelně ukazuje na poněkud jiné zaměření ve srovnání s Blue Effectem či Jazz Q, u nichž šlo více o jazzrock, zatímco zde o artrock - byť na druhou stranu jsou si ty dvě polohy rockové muziky do té míry blízké, že to zas až tak nerad příliš rozlišuju. V každém případě bylo posluchačům Collegia Musica jasné, že to jsou čeští Emerson, Like & Palmer, kteří vydali své první album rok předtím (eponymní Emerson, Like & Palmer, 1970), hru Keitha Emersona na hammondky jsme ovšem znali už z doby jeho působení v The Nice.

Skončím tím, čím jsem začal. Ve zmíněné recenzi na artrock.cz zmiňuje Jan Grinc, že album je, díky Marianu Vargovi výjimečné délkou skladeb, pokrývající vždy celou jednu stranu, což je unikát, neboť Yes přišli se svými Tales from Topographic Oceans později  a „jediné významné album tohoto formátu, které Slováky předběhlo, je trojka Soft Machine“. A zatímco pojednávané album se jmenuje Konvergencie, v roce 1981 ukončil Varga svou kariéru dvojalbem Divergencie.

Info
https://cs.wikipedia.org/wiki/Konvergencie
https://www.artrock.cz/recenze/collegium-musicum--konvergencie.html

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=YaFsVyoilt0&list=PLH-Z9W9MZCGHnp3orpPdAQCeu3sfSPyM3