Chvála novin

Čapkovským titulem si nenárokuju tak vysoké cíle jako klasik české literatury, divadla a novinařiny. Toto je spíš intuitivní reakce, byť ne jen okamžitá – napsaná jen na základě dnešního vydání MF dnes (sobota 31. 8. 2019). Jakkoli bývám vůči novinářům, zvláště u článků politických značně kritický (pozor, nejde o odlišnost názorů, ale o předsudečnost a následnou manipulaci, případně přímo zkreslování skutečnosti), tak zde jsem takřka vrněl blažeností. Už delší dobu si pochvaluju obsažnost a obsahovou pestrost novin, alespoň MF dnes, která má každodenně nejen rozsáhlý sešit pokaždé jinak orientovaných příloh, ale i složku „Hradecký dnes“, tj. „Hradec Králové, Trutnov, Náchod, Jičín, Rychnov nad Kněžnou“. V poslední době jsem si pročítal seriál „50 krás Česka“ a rovněž řadu o krkonošských cestách, tedy z toho, co mě tematicky zajímá, prakticky u každého „otvíráku“ se probírá nějaké závažné aktuální/problematické téma, ať už to jsou „silnice“, ohrožení dětí manipulací na sociálních sítích, některé věci, které ve společnosti nebyli ti zodpovědní za třicet let dotáhnout do konce (někde jsem si už ta témata tuším takřka před měsícem začal vypisovat, že je v krátké glose shrnu, nicméně jsem se k tomu ještě nedostal), a ovšem aktuální politická témata, seriál „30 let svobody“, mapující předlistopadovou dobu, nejrůznější úvahy, komentáře ke kulturním událostem atd. (sport nečtu, výjimečně jsem si přečetl tuhle o Sereně Williamsové).

V řečeném dnešním čísle dvě stránky (1, 3) o lesních požárech u nás (vlastně už dlouhodobější téma sucha, s ním spojeného nedostatku vody, případně možných opatřeních), rozhodnutí parlamentu o tom, že vodáci si budou moci dát jedno pivo (půl promile), zatímco cyklisté nikoli (o tom se rovněž hovoří už od jara, 2), historický článek o zpravodajci Františku Čmolíkovi, který „se ocitl v mlýnici hned dvou diktatur“ (4), o zakrytí sochy maršála Koněva, nedávno znovu posprejovanému červenou barvou s protestním textem proti kontroverzní osobě, pod lešení a plachtu, a dalším řešení jejiho možného osudu (5), o „školství za totality“ (6), „královském problému“ s Jeffreym Epsteinem (7), jihokorejském popu (8) či podrobný a pěkný článek (jakkoli mě historie válek vlastně nezajímá) o začátku druhé světové války „Westerplate, 12. září 1939. Čas: 04:45“ (9), článek o Hongkongu (10), fejeton „Je chyba zapomínat na klasiky“ Vlastimila Vondrušky, v němž autor spojil známý fejeton Jana Nerudy „Jak to přišlo…“ s kauzou Michala Šmardy, kdy nakonec nenastal konec demokracie a Česko nebylo zbořeno, „Sobotní zápisník z Malé Strany“ M. Koreckého či komentář ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha k problematice plateb nových léků a řešení připravované novele zákona o veřejném zdravotním pojištění (11) atd.. Dále se třeba dozvíme o premiéře pražského Švandova divadla „Hadry, kosti, kůže“ „o soužití Vladimíra Holana a Jana Wericha“, kde mě zaujala i poznámka Miroslava Hanuše, Werichova představitele o bezmezné aureole herce, který ovšem také měl chyby (13), problémech nemocnic „před restartem“ (14) ad.

V Hradeckém dnes mě pak hned zkraje otěšila fotka nádherného secesního koupaliště Dachova (u Hořic), článek „Oprava náměstí ve Vrchlabí získala ocenění, kosterní ostatky odhalují i historii města“ a konečně 54. díl 50 českých krás o zřícenině hradu, na kterou se dívám z okna obývacího pokoje s názvem „Zbořeniště hradu“ a podtitulem „Hrad Veliš byl pevností, zbylo z něj jen torzo“. Kdysi jeden z nejmohutnějších českých hradů, „první dochovaná zpráva je z 2. června roku 1316“, který kdysi navštívil (samozřejmě!) August Sedláček, autor rozsáhlého souboru popisu českých hradů, představuje dnes pár fragmentů zdiva kolem rozsáhlého lomu s požárenskou cihlovou věží na vrcholu, odkud je nicméně nádherný rozhled do celého Českého ráje, ale také, prakticky v přímce, na čtyřřadou lipovou alej vedoucí z Jičína do Valdic ke kartuziánskému klášteru, základní osu barokní komponované krajiny, jejíž tvůrcem byl Albrecht z Valdštejna. Na tomto místě měl být podle vojevůdce vystavěn další rozsáhlý klášter, ke stavbě nicméně už nedošlo. Vlastně si tenhle článek teprve pořádně přečtu, až tohle dopíšu. No ale nekomentujte to, když je to taková sestava impulsů.