Chuck Palahniuk / Tvé překrásné já
20.08.2018 20:30Chuck Palahniuk / Tvé překrásné já
U amerického autora Chucka Palahniuka, autora svého času ikonického Klubu rváčů, ale i Neviditelných nestvůr, Zalknutí či Snuffu, můžeme po předchozích čtenářských zkušenostech předpokládat, že půjde na hranu, nebo spíš za hranu společenských konvencí, za jakékoli myslitelné hranice zpracování tématu. Zatímco u jiných autorů by téma erotických hraček (či stimulačních pomůcek, jak se to komu líbí víc pojmenovat) bývá, i po postupném zboření bariér v minulých desetiletích jedním z případných motivů, v Palahniukově románu Tvé překrásné já je tématem pojednaným „na doraz“ či, jak říká autorka doslovu ke knize Pavla Horáková „na čistou esenci“, „na destilát sexu“. Je snad možné připomenout obecný posun erotických/sexuálních témat v kultuře, například zatímco před sto lety byla pornografie záležitostí exkluzívních „erotických revuí“ či bibliofilských vydání, před několika desetiletími stále ještě společenským tabu, o němž se, zatímco pornoprůmysl zažíval své první velké úspěchy, nemluvilo, dnes se o ní hovoří „bez uzardění“ a stala se součástí takřka běžného společenského diskurzu – a umělecké praxe. Přesto knih s podobnou razancí kromě těch Palahniukových nalezneme poskrovnu, a určitě k nim patří Portnoyův komplex nedávno zemřelého (22. května 2018) Philipa Rotha, jehož tématem je motiv Tvému překrásnému já paralelní, vlastně jen genderově odlišný, totiž masturbace.
Ovšemže i Rothův román nás upozorňuje, že důležitou roli – podobné jiným způsobem to bude i u Palahniuka – je distance, u Rotha sebeironická, příznačná pro židovský humor (ještě po letech si vybavuju scénu, jak vypravěč hořekuje, jak „matka chtěla svého syna zabít“, když mu vyhrožovala s nožem, „svého syna!“, necituji doslovně). U Palahniuka je to v tomto případě žánr dystopie, tedy antiutopie (zabývající se fiktivní společností, směřující na základě příslušného motivu ke katastrofě), v knize se odehrávající v nedaleké budoucnosti. Říká se obvykle „blíže neurčené“, žádné kalendářní upřesnění zde nenajdeme, čas můžeme odečíst pouze podle jednoho snadno přehlédnutelného detailu, totiž že pokusy Linuse Maxwella začínaly v době, kdy v oblasti filmů pro dospělé byly novinkou (tenkrát ještě) kazety pornoherce Rona Jeremyho, tedy v osmdesátých letech minulého století (vida, v dnešní informační společnosti je o něm stručný článek i na české Wikipedii).
Toto časové určení je nicméně zajímavé i z hlediska obsahu. To je totiž nejen doba, v níž došlo – po tzv. „sexuální revoluci“ v letech šedesátých – k rozmachu tohoto „věcného“ (a obchodního) přístupu k oblasti sexu (srovnáme-li třeba s romantikou Paříže v době Toulouse-Lautreca), totiž doby dostupnosti zmíněných videokazet jakožto nového média, ale také první velké vlny robotizace, začínající rovněž v šedesátých letech a rozvíjející se v kosmickém průmyslu atd. To jsou důležité „záchytné body“ pro obsahový kontext Palahniukovy knihy, neboť podstatným motivem jeho příběhu jsou tzv. „nanoboty“, které OrgasMaxwell (jak mu přezdívají) implantoval prostřednictvím Vážky, jedné ze sexuálních hraček, které jeho firma vyráběla, ve chvíli, kdy se „rozbila“ a vypadly z ní tyto mikroskopické přístroje, do těl žen, které hračku použily.
A českého čtenáře musí napadnout někdejší (právě v osmdesátých letech, v roce 1983 vydaný) román Válka s mnohozvířetem Vladimíra Párala, v němž se příběh rozvíjí na tehdy módní ekologické rovině, kdy se totiž v druhém díle románu ukáže podstata znečištění (působivý vstupní obraz plazení hnědé hmoty na fasádách budov) v transformaci jakožto biologický organismus (zvaná „masit“), který pronikl do těla lidí a ovládá je podobně jako Palahniukovy nanoboty (mají projevy zvýšené sexuality, ale i agrese atd.). Páralův sci-fi román, mimochodem svým názvem odkazující k jedné z prvních dystopií, tedy Čapkově Válce s mloky (vycházela na pokračování v letech 1935-6 v Lidových novinách), je tedy o půlstoletí starší českou verzí paralelního tématu, s nímž se setkáme v Palahniukově Tvém překrásném já.
Je už snad takřka zbytečné dodávat, že Karel Čapek je tvůrcem představy robota (přestože ona původní vize neměla být jen mechanickým strojem a přestože tvůrcem slova „robot“ je Karlův bratr Josef), protože to snad ví i při dnešním stavu vzdělání každé malé dítě, co je nicméně důležité je, že v Čapkově knize je úhelným motivem agrese („válka“) a moc. Ta je nyní i podstatným obsahem Palahniukovy knihy, kde se ocitá v posunu do současného technologicky vyspělejšího světa (princip „nano“, elektronické dálkové ovládání atd.), a světa zahrnujícího i další aspekty (média, „mega“ rozměry globalizovaného podnikání, ale také móda „alternativy“ a starých kultur, zosobněných v románu postavou himálajské stařeny Bábá Šedovousé atd.).
Hned na prvních stránkách knihy se dostáváme in medias res, byť v podobě víceméně vedlejší vzhledem k hlavnímu tématu, totiž v epizodě sexuálního útoku na hlavní protagonistku románu Penny Harriganovou. Po jejím krátkém portrétu (druhořadého poskoka ve významné firmě přes vzdělání, neboť se jí nedařilo jej zhodnotit/uzavřít advokátskými zkouškami ) nicméně je spuštěn děj jednoho překvapení za druhým, svým způsobem sérií akčních zvratů ústředního vlákna příběhu, v němž „nejbohatší megamiliardář světa“ Linus Maxwell Penny nejdříve pozve na večeři a pak učiní objektem svého výzkumu sexuální slasti, na němž vybudoval své globální podnikání s erotickými pomůckami, a promění tak svět v místo, kde muž ztratil své postavení v partnerských vztazích (reklamní slogan na Maxwellovy produkty to formuluje pregnantně, „Brzy bude nahrazena miliarda manželů.“), zatímco ženy propadly (sebe)zničujícím praktikám, které je zcela vyloučily z profesního a konečně i osobního/citového světa, pokud tím citem nemíníme adorující afekt k růžovému světu produktů Tvého překrásného já.
Ukazuje se, že jeho předchozí „milenky“, ve skutečnosti testovací osoby, s nimiž vztah trval důsledně vždy jen 136 dnů, jsou obětí jeho sexuální manipulace, ovšem s mocenskými záměry (Hindová se stala prezidentkou, herečka Alouette získávala jednoho Oscara za druhým). Tyto ženy Penny varují, a postupně se ukáže, že jednak jsou všechny, jak již naznačeno, infikovány nanoroboty, které mohou rozvinout orgiastické šílenství až ke sedestrukci (blízko takovému stavu je přítelkyně Penny Monique, ale podléhá dokonce i matka Penny), jednak se – vedle těchto prostředků aktuální civilizace – Maxwellovy znalosti opírají o tantrickou tradici starých civilizací, reprezentovaných dvě stě let starou sexuální čarodějnicí Bábá Šedovlasou, žijící v jeskyni ve vysokých horách v Nepálu, jejímž žákem se Maxwell před léty stal. Zatímco Penny prožívá dny v neustávajícím sexuálním rauši, z ulic zmizí ženy, které vykoupily obchody s nejefektivnějšími sexuálními pomůckami všech dob, přestávají chodit do práce a zavírají se do svých pokojů či stojí v nekonečných frontách na další z nových produktů řady Tvé překrásné já vyráběné v Maxwellově firmě DataMicroCom či kradou na trhu již vyprodané baterie pro své nové mazlíčky.
Když Penny pochopí, že Maxwellovi nejde o „lásku“ (ostatně v průběhu dění zjistila, že jediná dívka, kterou miloval, jménem Phoebe, které ostatně už dříve Penny zaslechla, když Maxwell spal, a jejíž identifikace se dobrala teprve později, a s níž byl – hádejte – právě pouhých 136 dní, než tragicky zahynula) a že Maxwellovo trauma není smrt matky, jak si původně myslela, ale smrt této dívky. V kotrmelcích syžetu se zpětně čtenář dozví ještě jednu zásadní informaci, totiž důvod, proč si Maxwell Penny vyhlédl. Zatímco u budoucí prezidentky či slavné herečky to byly jiné pohnutky, u Penny je (opět v rámci překročení všech myslitelných hranic a v rámci naopak obvyklých překvapení v dobrodružné literatuře, jíž konec konců tato dystopie je) tímto důvodem skutečnost, že je vlastně jeho dcera, s jejímž narozením se váže další sci-fi motiv, Maxwell totiž do těla matky Penny, která nemůže otěhotnět, vpraví klon (zygotu klonu) své mrtvé manželky Phoebe. Penny je jejím věrným obrazem.
Jak jí Bábá už předtím poradila, rozhodne se Penny bojovat, protože v tom vidí jedinou šanci nejen na záchranu svou, ale celého světa (v jednom německém komentáři k jiné Palahniukově knize na serveru Perlentaucher jsem našel pěknou formulaci „zu einem Crashkurs der nahen Zukunft", směřování ke zhroucení v blízké budoucnosti). V úvahu připadá žaloba na podíl na zisku za předměty, na jejichž vývoji se Penny podílela, ale také na újmu za nekvalitní výrobek, totiž onu Vážku, která při rozbití ze sebe vydá nanoboty. Nezištně jí pomáhá přítel Tad. Maxwell v přímé konfrontaci při setkání Penny vyhrožuje, že ji prostřednictvím technologie, spojující dávné praktiky a nejnovější vynálezy, připraví o život (zatímco si její mlčenlivost chtěl už předtím pojistit odebráním přístupu k účtu s padesáti miliony dolarů, pro ni určenému). K tomu ale nedojde, erotický boj Maxwell vyhraje, Penny není schopna vypovídat, a Maxwell si vede Penny k oltáři. Sám v dramatické situaci, kdy se Bábá objeví takřka jako zjevení v kostele a on ji uškrtí, zahyne explozí umělých falů, které silou vůle vymrští Penny a které se mu propálí do rozkroku. Penny se pak chystá lektvary, které zná od Bábá, napravit alespoň něco z napáchaných škod.
Teď jsem našel (činím tak obvykle, že další informace vyhledávám až, když sám alespoň do jisté míry zformuluju své vlastní myšlenky) podrobný (a nejspíš i přehlednější než je ten můj) „obsah“ knihy na stránkách české Wikipedie, z něhož jsem něco málo formulací i použil. Přinejmenším ale potvrzuje Palahniukovu oblibu u českého čtenářstva (s jistou dávkou fantazie si říkám, zda jej nepsala někdejší maturantka v Nové Pace, která se mně coby předsedovi maturitní komise svěřila, že americký spisovatel je jejím nejoblíbenějším autorem – což mi tenkrát vyrazilo dech), nahlédnutím do historie editace lze zjistit, že stránky i u řady dalších Palahniukových románů byly upravovány v říjnu 2017.
V rámci Palahniukova světa nepředstavuje Tvé překrásné já nějaké vybočení z jeho tvorby, nebudu snad nyní vyjmenovávat všechny příklady, u nichž bychom mohli opravit obvyklý obrat „mezi životem a smrtí“ na „mezi sexem a smrtí“, alespoň jeden za všechny - v románu Rant (v orig. Rant: The Oral Biography of Buster Casey), napsaném rok před Tvým překrásným já trpí hrdina po hadím uštknutí trvalou erekcí – a určitě můžeme americkému spisovateli „prominout občasné díry v logice a repetitivnost, přehlížet fakt, že se děj odehrává v téměř homogenně bílé, heterosexuální společnosti, a přimhouřit oči nad krkolomným závěrečným zvratem a vyvrcholením připomínajícím Cimrmanův Vichr z hor“, jak soudí autorka doslovu Pavla Horáková, ostatně řekl bych dokonce, že poslední zmíněný kousek (ale možná i některé předchozí, např. uvedený věk Bábá, jsou svým způsobem parodií samotného žánru, v němž je možné všechno).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tv%C3%A9_p%C5%99ekr%C3%A1sn%C3%A9_j%C3%A1
Chuck Palahniuk, Tvé překrásné já, Světová knihovna, Odeon, Praha 2015, překl. Richard Podaný
———
Zpět