Chick Corea / The Mad Hatter

Chick Corea / The Mad Hatter
velikáni světového jazzrocku / Chick Corea XXI

Snad každý z případných čtenářů tohoto příspěvku zná kouzelnou pohádku potrhlého génia, profesora matematiky a fotografa Lewise Carrolla Alenka v říši divů. Jak to souvisí s albem  Chicka Corey, pojednávaným v tomto příspěvku? Jednoduše. Hatter či Mad Hatter je jedna z hlavních postav, kterou Alenka na své dobrodružné cestě (v originále se knížka jmenuje Alice's Adventures in Wonderland) potká, totiž Kloboučník. V knize vystupuje postava, která vstoupila do popkultury a usídlila se v ní,  v sedmé kapitole - A Mad Tea-Party, a čtenář se s ní pak setká ještě jednou na konci knihy při procesu na dvoře Královny. A vystupuje ostatně i v pokračování Carrollova surrealistického (chcete-li, v každém případě snového) příběhu Alenka za zrcadlem (v jiném překladu, přesněji citujícím originál Za zrcadlem a co tam Alenka našla), zde pod jménem Hatta.

Označení „potrhlý Kloboučník“ (Mad Hatter) je vlastně takřečeno omyl (tak jako Švejk v Haškově románu nikdy neřekl „to chce klid“, což se svého času objevovalo všude možně), v originále není jediná zmínka o jeho potrhlosti či bláznivosti, v jediném případě je v souvislosti s kočkou Šklíbou zmínka, že „oba jsou blázniví“ („both are mad“).

Posuňme se ale od interpretace výrazu, který by si zasloužil samostatný příspěvek, k pop-kultuře, kde se Mad Hatter objevuje v nejrůznějších kontextech – od literatury přes film až k hudbě. U filmu zmiňme alespoň seriály Batman, Futurama či Wonderland in Shadow od Aubigne Spratlinga – nezmiňujeme samozřejmě zfilmování samotného Carrollova díla. A nezapomeňme na Simsonovy – tam nemůže chybět nic, co se pop-kultury týče. V hudbě se kromě alba Chica Corey z roku 1978, v němž se to jen hemží postavičkami z Alenky, setkáme s Kloboučníkem u anglické punk-rockové kapely The Stranglers, u níž jsou patrné vlivy new wave, punku či psychedelického rocku. V albu Aural Sculpture (1984) vytvořili Kloboučníkovi hudební pomník. Také Shadowland, kapela orientovaná na progresívní rock, vydala své třetí album pod názvem Mad as a Hatter.  Charisma Records, britské hudební vydavatelství, které působilo na trhu 1968 – 1986 (vycházely v něm např. desky Genesis), použilo Kloboučníkův portrét britského ilustrátora Johna Tenniela jako své logo. A to mluvíme samozřejmě jen o Kloboučníkovi – jinak by to byl samostatný příspěvek, od Beatles (I Am the Walrus či Lucy in the Sky with Diamonds) přes G. Harrisona po Toma Waitse (album Alice).

V Coreově albu, které obsahuje šest skladeb na straně A a tři na straně B, se s Kloboučníkem setkáme v poslední skladbě nazvané The Mad Hatter Rhapsody, druhé nejdelší na albu (nejdelší je předchozí Dear Alice, řada skladeb je naopak velice krátkých, jen něco přes minutu). Na čtvrtém místě v pořadí pak vystoupí Valihrach (Humpty Dumpty) a na druhém na první straně a na prvním na druhé straně pak oba dvojníci Tydlitek a Tydliták (Tweedle Dee a Tweedle Dum).

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/Der_Hutmacher (zdroj)

The Mad Hatter
https://www.youtube.com/watch?v=JsZJwHfEMsY