Chemical Brothers / Born in the Echoes

Když se u nás řekne „bigbít“, má to specifický význam. Je to český kulturní fenomén i způsob vnímání anglických rockových skupin šedesátých let, každý, do v té době žil, má jasno – a jasno mají i další generace i díky televizním prezentacím na začátku 90. let. Jenže pozor – výraz „big beat“ v tomto významu v anglofonním světě neexistoval, vznikl vlastně jakousi metaforou pojmenování  příznačného stylového prvku této muziky. A jestliže tento výraz byl tedy sémanticky „neobsazen“, dalo se očekávat – a také se tak stalo – že se pod ním zrodí něco nového. Pod výrazem big beat se někdy od poloviny 90. let rozumí oblast elektronické taneční hudby, která staví na tzv. breakbeats, což jsou samply rytmu bicích nástrojů, přehrávajících ve smyčce (look) breaky (závěrečné rytmické kadence) funkové muziky, s tímto materiálem se pak také může i různě pracovat (slicing).

Představiteli této hudby jsou Chemical Brothers, jejichž album tady probíráme, Fatboy Slim, Leftfield, The Crystal Method, Propellerheads či u nás rovněž známí The Prodigy. O Chemical Brothers, tedy Tomu Rowlandsovi a Edu Simonsovi máme na Wikipedii (i české) přehledný článek. Impulsem vydat se „na průzkum“ do oblasti hudby, která není – už vzhledem ke generačním okolnostem – mou srdeční záležitostí, ale jejíž některé projevy by mohly i mě v určitých případech oslovit (třeba se mi dost kdysi líbila skupina DeadMouse), byl článek v Instinktu, který nešetří chválou na desáté album skupiny s názvem Born in the Echoes. Říká se v něm, že proti nim David Guett, Avicii jsou mainstream. Na německé stránce na www.laut.de a německé Wikipedii jsem si přečetl, že předností dvou chlapců původem z Manchestru, kteří začali v roce 1991 albem „Exit Planet Dust", je, vedle její progresivity, právě schopnost pohybovat se v oblasti mainstreamu, kterou spojují s vysokou kvalitou. „Bohové bigbítu“ vytvořili podle této recenze další manifest elektronické taneční hudby proto, že jejich tvorba je pestrá a dokonce se nebojí ani sáhnout k melodičnosti. Jen je ten její vzorec trochu jiný.

A kdybych měl psát recenzi já (jako že nebudu)? Vnímám kombinaci chytrých nápadů, riffů a repetitivnosti (vlastně je otázka míry právě onoho opakování, které je v každé hudbě, a způsobu zabudování do celé hudební struktury), v každém případě pro mě není neposlouchatelná, byť jinak poslouchám jiné věci. A pak, v téhle muzice je vždycky důležitý originální sound, k němuž patří specifická barevnost. Ta tu je, je tedy co poslouchat. A podepsal bych se pod tu kvalitu.

https://www.laut.de/The-Chemical-Brothers/Alben/Born-In-The-Echoes-97149

https://www.youtube.com/watch?v=8OUqqsXVmlc&list=PLjIuADMrDKIa2-SUsOWLzMO_LAIyBaHQ_

https://de.wikipedia.org/wiki/Big_Beat

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=_lxoFNt5ESs&list=PLUg8mvlCacMbdMeujJB7lhs37rb_u7-yP