Charles Gounod / Romeo a Julie

Charles Gounod / Romeo a Julie
Metropolitní opera, záznam představení z jejích stránek, shlédnuto 11. dubna 2020

Diana Damrau – Julie
Vittorio Grigolo – Romeo
Elliot Madore – Mercutio, jeho přítel
Virginie Verrez – Stéphano
Mikhail Petrenko – bratr Laurent
Laurent Naouri – Capulet, otec Julie
Gianandrea Noseda – dirigent

Původní přímý přenos z Met 21. ledna 2017

Opera Charlese Gounoda o pěti dějstvích z roku 1867 na libreto Julese Barbiera a Michela Carré je hudebně dramatickým zpracováním jednoho z nejslavnějších dramat Williama Shakespeara. Při zběžném pohledu se příběh v Gounodově díle drží předlohy (je otázkou, zda by pro posluchačskou perspektivu mělo smysl nějaké detailnější zkoumání), nejen tragické vyznění, ale i členění na pět částí u skladatele 19. století se shoduje s tím alžbětinského dramatika. Nejsem si jist, zda scéna na začátku opery dodržuje pokyny v opeře, kde se první dějství, tedy maškarní bál Capuletů, má odehrávat v „zářivě ozářeném slavnostním sále paláce Capuletů“, zatímco v Metropolitní opeře se spíše drží Shakespearovy předlohy, kde je počáteční děj určen na náměstí Verony. Věra Drápelová ve své někdejší recenzi vytýká tvůrcům, že z doby renesance přemístili příběh do 18. století, takže si připadala spíš jako na Mozartově Donu Giovannim. Úvahy je možné samozřejmě při tak nosném a do celé evropské kultury vepsaném díle rozšiřovat nejrůznějším směrem, myslím, že zajímavější by bylo srovnání Gounodovy opery a muzikálu West Side Story, jenž rovněž vychází z Shakespearovy předlohy (není to jen rozdíl balkónu a požárního schodiště).

V každém případě i opera je „nonstop action“, jak slibuje v úvodu přenosu průvodce, hned, ještě před prvními tóny předehry se zalidňuje náměstí, dějiště hlavních scén, zaujala mě krátká fuga v předehře po monumentálním intru, a pak už to všichni známe. Sbor (takřka ve funkci antického chóru) uvádí, že ve staré Veroně žily dva znepřátelené rody, zní to skoro jako pohádka, tedy byla jednou jedna Julie a Romeo, který ji miloval a v cestě jim stála smrtelná nenávist obou rodů.

Bohatí měšťané ve skvostných šatech, tedy na výpravě si dali tvůrci, ostatně jako vždy v Metropolitní opeře záležet, následuje karneval, masky, převleky, taneční muzika, Capuletův bál na tomtéž náměstí, na němž pak Romeo předvádí akrobatický výkon, když šplhá na Juliin balkon (ve skutečnosti by se tam tolik lidí asi vůbec nevešlo, ve Veroně je to prostranství s legendárním balkonem a sochou Julie vlastně malinké a po cestě městem byste ho málem minuli.

Ovšemže tu je onen nádech romantismu, když třeba v čísle 9 prvního aktu (duet Romea a Julie) Romeo zpívá o nebeské noci a nebeském snu, jenž má být ponechán jeho srdci a bojí se procitnout, protože nevěří, že je to pravda. Posouzení pěveckých výkonů ponechám odborníkům, mě oslovila přirozenost (jakkoli vím, co k opeře někdy patří, děsím se patosu a zdvižených rukou v prorockých postojích, kde to není funkční, samozřejmě u Libuše to je naprosto v pořádku), svižnost, „koukatelnost“, také délka, která nevyžaduje poslední síly posluchače (ovšem, třeba k Wagnerovi to zase patří), možná ono srovnání s West Side Story (ovšemže, je to přesazeno do jiné doby, jiné kostýmy, transformovaný děj atd.) není tak od věci, když pomyslíme na určitou lehkost, která ale nepřekročí meze k operetnosti, zkrátka coby závěr denní porce kultury (po hledání formulací v jiném úkolu, který jsem si dal) jsem byl potěšen a svým způsobem nasycen.

Odkazy
https://opera-guide.ch/operas/rom%C3%A9o+et+juliette/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Romeo_a_Julie_(opera)

nahrávka Franco Corelli a Mirella Freni, z r. 1969
https://www.youtube.com/watch?v=4hyy_2BwxPI

recenze Eva Drápelová
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/romeo-a-julie-metropolitni-opera.A170122_114554_hudba_era
pozvánka do kina
https://www.hokus.cz/udalosti/prenos-z-metropolitni-opery-charles-gounod-romeo-et-juliette-romeo-a-julie/
https://kinonachod.cz/romeoajmet17.htm

česká verze ND, Kněžíková a Briscein
https://operaplus.cz/romeo-julie-stary-pribeh-v-novych-souvislostech/