Bohuslav Martinů / Nonet č. 2, H. 374

Bohuslav Martinů / Nonet č. 2, H. 374
skladby festivalu České doteky hudby

Nonet č. 2, H. 374, Bohuslava Martinů je jednou ze dvou skladeb pro podobné obsazení, v tomto případě pro flétnu, klarinet, hoboj, fagot, lesní roh, housle, violu, violoncello a kontrabas – zatímco Nonet č. 1, H. 144 je zkomponován pro housle, violu, violoncello, flétnu, klarinet, hoboj, lesní roh, fagot a klavír.

První z obou skladeb vznikla v Paříži v roce 1925 (v Paříži, kam odjel studovat kompozici u A. Roussela, pobýval od r. 1923 – 1940), je věnován sólistům České filharmonie a Karlu Šolcovi a není kompletně dochován (nezvěstné jsou 1. a 2. věta, v archivu Centra Bohuslava Martinů je uložena 3. věta Allegro moderato - Allegro ma non troppo), Nonet č. 2 je více než o tři dekády pozdější, vznikl v obci Schönenberg-Pratteln nedaleko švýcarské Basileje a byl vydán tiskem v roce vzniku i premiéry 1959 ve Státním hudebním vydavatelství v Praze. Premiéra se konala v Salzburku v interpretaci Českého nonetu, jemuž je skladba dedikována (k jeho 35. narozeninám).  

Nonet č. 2 je – jak je zřejmé již z datace – jednou z skladeb, které Martinů napsal v hektickém tempu v posledním roce života v předtuše svého konce v místě, kam jej pozvali v roce 1957 Paul a Maja Sacherovi poté, co získal stipendium Guggenheimovy nadace na operu Řecké pašije a kde byl po svém skonu v kantonální nemocnici v Liesentalu pohřben do roku 1979, než byly jeho ostatky převezeny do rodné Poličky. Druhou verzi Řeckých pašijí dokončil právě jako jednu z posledních skladeb vedle Českých madrigalů pro pět sólových hlasů, Komorní hudby č. 1, kantáty Mikeš z hor a Proroctví Izaiášova – a druhého Nonetu.

Skladba je třívětá, jednotlivé věty označeny 1. Poco allegro 2. Andante 3. Allegretto.

V Katalogu skladeb Bohuslava Martinů je charakterizována následovně:
V lednu roku 1959, v době vzniku Komorní hudby č. 1, započal Bohuslav Martinů práci na Nonetu č.2 pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesná roh, housle, violu, violoncello a kontrabas  pro ansámbl Český nonet. Titulní strana autografu, psaná na druhé straně stornované části Moabova břímě, nesprávně uvádí „Věnováno Československému nonetu“, což dosvědčuje hektickou intenzitu posledních měsíců života Martinů. Nicméně, rodině do Poličky se vyjadřuje v dopise z ledna 1959 takto: „Píši teď něco pro Český nonet, pro devět hráčů; prý jsou prvotřídní.“ Se svrchovaných kompozičním mistrovstvím a bohatou melodickou invencí poskytl skladatel hudebníkům možnost hudebně se vyjádřit tak, jako kdyby sami byli skupinou českých muzikantů. Hlavní důraz je kladen na druhou větu, na pomalé andante, ve kterém dává Martinů sbohem Českomoravské vrchovině a obecně své vlasti. Čelíc své blížící se smrti, byl si v době kompozice vědom, že již svůj domovinu nikdy nespatří.

Odkazy
https://katalog.martinu.cz/martinu/catshow.php?idfield=296&language=cs

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=-HE3NESM-rk
https://www.youtube.com/watch?v=n2ppjMEfv2w
https://www.youtube.com/watch?v=7fFTUkctBjo

Na festivalu České doteky hudby 2013 zazní Nonet č. 2, H. 374, Bohuslava Martinů na Novoročním koncertu k Roku české hudby s názvem Pohádková díla Českého noneta v podání tohoto souboru 1. 1. 2014 Sukově síni Rudolfina .