Bobule

Poznámky k českým polistopadovým filmům

Lehce ovíněná letní komedie pro všechny, kdo chtějí vnímat svět aspoň na chvíli rozostřeně. (komentář na serveru Nekultura, formulace upravena)

V minulém komentáři, totiž k filmu Líbáš jako Bůh, jsem ponechal stranou jednu stránku, která byla jedním z argumentů v diskusi, hodnotící film značně záporně, totiž pohoršení nad etickými vztahy ve filmu, který tím, že nekritizuje, tak „schvaluje“ manželskou nevěru, „volné manželství“ atd., tedy všechny alternativní podoby standardních mezilidských/partnerských vztahů. Je to samozřejmě na jedné straně téma k zamyšlení, je tu obecná otázka, zda a do jaké míry zpodobení určité reality (a asi nikdo nebude zpochybňovat, že všechny tyto jevy realitou dneška jsou) znamená přitakání k nim. Diskutoval jsem o tom s řadou lidí už kdysi dávno coby pedagog: Je zpodobení jevů, které budeme hodnotit jako nežádoucí (abych dal příklad, na kterém se shodneme, třeba drogovou závislost a její důsledky v Pavučině, o které jsem nedávno přidával příspěvek) varováním nebo návodem? A platí to opravdu obecně, jak to je dnes třeba u akčních filmů, kde tečou potoky krve, u thrillerů, kde defilují úchylové a šílení maniaci, u válečných filmů, kde se zobrazuje násilí? Jednou z odpovědí je samozřejmě, že třeba právě u akčních filmů nebo u thrillerů se jedná o „filmy žánrové“, kde se tedy počítá s určitými pravidly, které platí jen „uvnitř“ filmu. Ovšemže může být námitka, a je prý dokonce doloženo, že tyto filmy opravdu vedou k násilí. Nebudu polemizovat ani v tom, ani v onom směru, a ne proto, že ve filmu, který je tématem tohoto příspěvku, to zdaleka není tak vyhrocené. Je faktem, že v celých dějinách kultury, počínaje Kainem a Ábelem přes Balzakovy a Zolovy romány až po současného Philipa Rotha či Chucka Palahniuka v literatuře či Tarantina, Vymítače, Umučení Krista či Zločin a trest zde bylo a je zlo zpodobováno s narůstající intenzitou. A samozřejmě „lotr“ je vždy atraktivnější než dobrák, lépe se píše i hraje. Ukončeme tuto možná v tomto kontextu až nepřípadnou úvahu, kterou jsem možná mohl umístit jako samostatný příspěvek.

V naše případě však vůbec nejde o zobrazení zosobněnéno či démonického zla, příběh dvojice mladých podvodníčků není žádná tvrdá mafie, a moralita (na konci je policisté, kteří je celou dobu z Prahy pronásledují, dopadnou)  je jen jednou z rovin celého filmu, mám pocit, že dokonce trochu zbytečná. Je to taková funésovská honička, otázka, zda onen kontrast k moravské vinici je tím nejlepším scénaristickým řešením. Ono ale je ostatně až tak trochu zbytečné, nějak ten film příliš rozebírat, analyzovat, vzhledem k jeho charakteru. Výchozí pohled zachycují dva komentáře, kde se říká zhruba:  Ne originální, ale milé, svěží, vtipné a velmi pěkně natočené. Pohodovka na léto, která je ideálním odpočinkovým doplňkem k aktuálním sychravým dnům. (Michal Liška v na CSFd). Na jedné straně se hodnotí ona pohoda, na druhé straně křečovitost, např.  dvojice hloupých policajtů či křečovité pokusy o vtip za každou cenu.  (Aleš Smutný na Premiere)

Co jsem si tedy heslovitě zhruba poznamenal:

Kontrast Prahy a venkova (ostatně staré téma někdy už od studentských románů bratří Mrštíků a jiných autorů na přelomu 19. a 20. století) ve prospěch autentické, vstřícné, laskavé, možná dokonce léčivě Moravy – žánrově tak trochu komedie, trochu romance, trochu bláznivá detektivka, a taky tak trochu selanka. V diskusi se hodně odkazuje na tematicky příbuzný (je také o vinici) americko-britský film Dobrý ročník (Ridley Scott, s Russelem Crowem, 2006, opravdu zajímavý, v orig.např. zde). Bude „dobrý rok“, říká i zde děda vnoučkovi, když ho učí golf.

V diskusích příliš nekomentovaný smysl pro detail (mnohde takřka zátiší), vizuálně zajímavé (letecké záběry na krajinu, zřícenina, co to je?) taky úvodní grafika). Komičnost scény s policií a dechovou zkouškou a následným výbuchem burčáku, pak ta sranda, když se policajti perou s policajty, tedy motiv „dvojí policajti“, to je snad cosi z ozvěn němé filmové grotesky (i to tempo filmu, možná až zbytečně akcelerované).  Bobule – dvojsmysl – hrozny vinné révy a ženské tvary (komika a erotično s Terezou Voříškovou), návaznost na „důchodcovskou“ komiku (Lubomír Lipský, Skopeček). Obsazení (typické pro české filmy, větší množství známých herců, každý se těší na někoho jiného). A opět (to už je snad „povinnost“ v českých filmech, byť to je jen jeden prvek komiky a akčnosti: jedna scéna s nevěrou s charakterem gagu – když měla být odhalena jedna, totiž Terezy, přijde se na nevěru jejího manžela. S tím souvisí pak milostný happy end (Tereza a hlavní hrdina, ale jako by se toho tvůrci báli, hned se to shazuje, když chytnou peřiny a vzápětí obrací se to do poetična – létající peří, pokračování pak v laskavém závěru, kdy policisté počkají se zatčením na příjezd dědy, který chce ochutnat červený burčák). Celé je to zbytečně sestříhané (souvisí to s tím, že zde je skoro příliš mnoho témat), takže to ztrácí pohodu a vyrovnanost (vím, že zase hrozí selankovitost a že už to postavení námětu honičky a popíjení vína je obtížné nějak skloubit).

Online:
Na czfilm.eu, kde film figuruje v seznamu, uživatel video odstranil. K dohledání je např. na adrese
https://www.movshare.net/video/3olv0p4tukze4
Základní info v databázích:
https://www.csfd.cz/film/233933-bobule/
Wikipedie aj.:

Recenze:
https://www.cinemamagazine.cz/recenze/18887/bobule
https://film.moviezone.cz/bobule/recenze/
https://filmografie.cz/?clanek=455-bobule
https://www.gorilla.cz/article/4091-recenze-bobule-sta-lovku-ke-stst-tereza-voskov-a-moravsk-vinice.html
https://kultura.idnes.cz/filmvideo.aspx?c=a080325_183038_filmvideo_kot (Mirka Spáčilová, vyrovnaná kritika, kterou bych vcelku akceptoval)