Bláznivá přednáška Fidle

Fidle

Vážené dámy a pánové,

bláznivost je něco, co obvykle klademe do protikladu k normálu. Za chování bláznivé označujeme něco, co chápeme jako nenormální a jako takové se snažíme z normálního života, z normálního světy vyloučit, e-limi-no-vat, nebo si myslíme, že bychom se o to aspoň měli pokoušet.

Ono se to řekne, ale není to tak jednoduché: Normální je to, co je v normě, bláznivé je něco, co je mimo tuto normu. Co je ale ona norma? (vševědoucí úsměv). Je to pouze něco, na čem se shodla většina, že to je normální, je to pouze obecně přijímané mínění, nebo má tato norma nějaký hlubší podklad? – Obvykle se říká, že normální je rozumné, a nebo aspoň užitečné. Když se ale trochu porozhlédneme po kultuře, narazíme na spousta zajímavých věcí (vážně):

Jeden z největších vzdělanců, renesanční myslitel Erasmus Rotterdamský, napsal před takřka 500 lety (1509) proslulou knihu s názvem „Chvála bláznivosti“. Je to kniha mimořádná, nikoli však ojedinělá. S blázny, hlupáky, prosťáčky či podivíny se setkáme – a nejen v literatuře – od středověké Lodi bláznů Sebastiana Branta přes malby Hieronyma Bosche či Petera Breughela, Hamleta předstírajícího šílenství, dílo osvícenských filosofů Voltaira a Diderota či klasické romanopisce realisty Balzaca, Zolu, Dostojevského až po současnost.

Kdybychom chtěli hovořit o bláznivosti, šílenství či posedlosti v současnosti, museli bychom celou paletu ještě rozšířit, museli bychom zmínit filmové hrdiny, třeba Forrest Gampa, nebo celou oblast hudby – například Franku Zappu, abychom jmenovali ty nejproslulejší.

Měli bychom zdůraznit, že Čechy jsou svým Švejkem pro bláznovství výsostnou zemí a mohli bychom uvést nekonečné zástupy představitelů komiky a humoru počínaje Voskovcem a Werichem přes plejádu divadelních a filmových herců, Járu Cimrmana a cimrmannology, písničkáře, básníky, baviče, pohádkáře, politiky, lidové vypravěče, malíře a kreslíře jako Adolfa Borna, abychom uvedli páté přes deváté a vše dohromady, protože nemůžeme číst celou knihu. Není naprosto pochyb o tom, že v Čechách jsou pro bláznovství zvláštní dispozice, zvláštní klima.

A snad bychom neměli úplně zapomenout či aspoň zmínit, žte v našem kraji je hustota siločar, vybuzující tyto jevy ještě silnější než jinde – dokladem budiž groteska a mystika Josefa Váchala, pohádky J. Š. Kubína, novopačtí blouznivci atd. atd.

Udělejme si teď takový malý český slovníček, který nám ukáže, že bláznivosti vůbec není něco, co je kdesi na okraji, za hranicí normálního, a zároveň to, jaký obrovský záběr námět, o kterém hovořím, představuje.

Takže například: To jsem (z toho) blázen, ty jsi cvok, ty ses snad zbláznil, je do ní blázen, někdo je ztřeštěný, střelený, odvázaný, šílený, popřípadě to je třeštěné, střelené, šílené, odvaz, je mimo, to je pakárna, je ujetej, ulítlej, podstatná jména třeštění, bláznění blbnutí, sranda, bžunda, psina, konina, kravina, volovina, neřku-li ten je vymaštěnej, je asi na hlavu, co ho to popadlo?, kam dal rozum, je to zaslepenec, blázen, nemá  v hlavě všech pět pohromadě, už ho vezou,

a tak dále, můžeme si ten slovníček libovolně rozšířit.

Z používání těchto výrazů vidíme,jak vlastně bláznivost hodnotíme. Na jedné straně jako něco, co se nám nelíbí, co odsuzujeme, před čím je třeba se mít na pozoru, na druhé straně ale jako něco báječného, co oslavujeme, protože je to spojeno s životem, pocitem volnosti, nesvázanosti, ale takové s humorem, který je projevem této svobody, a bez kterého není života. Tak tomu bylo už i v Erasmově Chvále bláznivosti. Je pozoruhodné, že Chvála není odsudkem, popřením, nýbrž renesanční oslavou života. Proto Chvála chválí právě takřečenou nerozumnost.

A stejně jako je to v jiných oblastech, platí to – vážení přátelé – i o lidových písničkách. I v nich se setkáváme s pohledem kritickým, soudným, znalým věcí života, případně výsměšným a posměšným, na druhé straně jsou naplněny veselostí, životní energií, jsou odvázané, ztřeštěné, bláznivé, hýří radostí z nevázané hry s jazykem, kouzlem z jazykových skopičin, opájejí se nesmyslem.

Nu a my jsme vybrali z klasických sbírek na dva tucty takových písniček a sestavili z nich tento pořad.

(pořad Bláznivé písničky)